Komentář Aleny Exnarové

Turnovský drahokam se konal 15.-17.března 2019 a už to byl 29. ročník! Co se na něm dělo? O tom více už porotkyně Alena Exnarová.

V pátek vždycky zahují nesoutěžním představením pro děti, letos hrála Červenou KarkulkuMirka Vydrová. V sobotu v 9 hodin se konalo slavnostní zahájení přehlídky, ale pak ještě jedno nesoutěžní představení, který zahrál Lidový loutkář Jiří Polehňa z Hradce Králové a sice představení O Palečkovi aneb Cesta tam a zpátky. Pak už se v sobotu a v neděli konalo 11 soutěžních představení. V porotě Michal Drtina, Mirka Vydrová a Alena Exnarová.

První vystoupilo Divadlo na kliku Liberecs představením Jak přišlo jaro. Měli jsme trošku smůlu, protože když hráli na jevišti divadla tak jsme neviděli všecko co by bylo dobré vidět. Byl tam takový kulatý „stolek“ na kolečkách, šedivý ale na jeho vrcholu byl bílý potah, aspoň takhle jsme to viděli z hlediště. Ale pak jsme zjistili, že jsou tam v tom vrchu díry a že je možné něco vztáhnout nahoru a něco dolů. Nejdřív se tam postavil sněhulák a s těmi sněhovými koulemi se házalo do okolí. Ale pak přišla panenka s kytičkami asi „jaro“ a pak se tam taky objevil kovový kyblík a konev, loutka vylovila klíč asi na otevření jara, ale s tím se pak už moc nepracovalo, což byla škoda. Ale zas se objevila ta bílá loutka (zima) a tak se to všechno trochu přetahovalo. Některé kytky vyrostly na sněhu. Ale pak se začaly objevovat třeba tulipány, ale také nějaká zvířata: berušky, ještěrky. Jaro pak vylezlo definitivně z bedny kam ji zima „zavřela“. Ale zaťukal na tu bednu kos a zespodu ji vysvobodil krtek. Pak už se objevovala další zvířata a s nimi i nějaké zvuky. Možná jsme se bavili o tom, že když přichází jaro, že by bylo dobré kdyby tam bylo i slunce. Matěj hrál hlavně zimu a Věra jaro, ale pochopitelně se museli nějak propojit a pomáhat si. Dostali od nás ocenění za animaci loutek. A byli doporučeni na LCH. Ideální by bylo kdyby se to hrálo v menším prostoru, abychom seděli okolo a viděli i na ten povrch, protože jak ustupovala zima a přicházelo jaro, tak se tam ty barvy měnily. Říkali nám, že hrají většinou ve školkách, kde ty děti na tu plochu vidí.

Pak hrál Klíček ze Dvora Králové nad Labem představení Kašpárek a ježibaba. Na scéně měli paraván na něm obrázek Kašpárka. Na paravánu vpravo roubenka s komínem, pak ještě dva jehličnaté stromy, pak ještě uprostřed kameny, a předtím papírová loutka s kytkami. Občas tu scénu předělávali. Hráli s maňásky. Honza s Kašpárkem se chystají další ráno na cestu do pohádky. Čarodějnice odlétá na sraz. Ale hodně se mluvilo, což u maňásků není dobré. Moc nás to nezaujalo. Ale když jsme se souborem mluvili, tak říkali, že v současné době nemají žádné zázemí, nemají stálou scénu tak mají jen čtené zkoušky a vracejí se ke hrál které hráli dřív, když ještě zázemí měli. Hrají s maňásky i s marionetami. Ale loutky jsou zamčné v Hankově domě a dostanou je jen na představení. Takže občas improvizují, nekdy to vyjde líp a někdy hůř. Věkový průměr členů souboru je 70 let.

Pak hrál ZIP ZUŠ Chlumec nad Cidlinoupředstavení ZASE-ZASE-ZASEna motivy lidových pohádek. Dolní paleta a pak ještě jedna nahoře. A cink, že je to za námi. Na té dolní se hrálo spodovými loutkami a na té horní stínohra. Je to na motivy pohádky Sůl nad zlato. Král se tradičně ptá svých tří dcer, jak ho mají rádi a Maruška je vzdělaná tak říka NaCl sůl. V jeskyni se právě odehrává ta stínohra. Humor je v textu i v těch situacích a je ho až dost. Něco se hodně často opakuje (jako jakýsi refrén). Nejlépe se daří, když jde Maruška s babičkami. Těch postav hlavně na zámku je víc, asi se musí hýbat v nějakém akordu, ale někdy by měly být víc ukázněné (čtyři figury a pak s princem pět), tak někdy něco unikne, protože tam je moc pohybu. Nadsázka je super, ale ta zkratka vyžaduje ukázněnost, ta loutka co mluví by se měla hýbat, ale ty ostatní ne. Maruška má vždycky každý měsíc jiný koníček. Maruška nosila drakovi jídlo, ale v lese nebydlela čarodějnice, ale byla to hodná babička a kmotřička Marušky. Marušku poslala babička ke svému synovi pro sůl, protože je zakletý v solného draka a vysvobodit ho může pouze polibek statečné dívky. Drak po Marušce za sůl pusu chce, která mu Maruška dá, ale předtím mu vyčistí zuby. Maruška královnou být nechce , protože se chce věnovat rodičovství, tak korunu dostává její mládenec. A babička pronáší moudro: Láska je solí života. Moc se nám líbila ta stínohra.

Dali jsme jim ocenění za spontánní herecký projev. A taky jsme inscenaci doporučili na LCH.

Dále vystoupi soubor U kafíčka AUK ZUŠ Turnov: Babičky a bráška Králík. Je to katedra třetího věku, kterou řídí Romana Zemenová (a tentokrát s nimi i hrála). Upravila pro to text Pavla Šruta. Vlevo je stůl s nádobím a třemi židlemi. Vpravo vysoký paraván na něm asi ze stromu na něm silná červená nit a vlevo pět modrých kuliček (asi z vlny), vpředu na paravánu z různých pletených kostek (možná sešité nebo spletené). Vpravo na stojánku saxofon. Spocené loutky, želva, králík, který krade kedlubny. Babičky u stolu Agáta plete, ale i další zeleninu krade ten králík. Na té červené niti se pak místo králíka houpá veverka (myslím, že asi i ty loutky jsou pletené). Králík nakonec ukradl i srp, který ta jedna babička dostala od Boha. Bůh si vzal králíka nahoru, ale protože i tam nahoře zlobil, tak ho vrátil zase na zem. Krásně hrají i tu část činoherní (prý to hrají už rok). Ty tři báby u kafíčka mají 14 dní společného nového chlapa, ale ten s nimi na to kafíčko nikdy nejde. Bavil nás humor zvlášť ten černý a nadhled. Za pozitivní přístup k černému humoru od nás dostali ocenění. Ale v závěru to trošku padá, nejsou dotažené všechny situace, tak by se asi vyplatilo to trošku zkrátit. Ale hraní na saxofon bylo moc fajn. Když jsme se o tom s nimi bavili, tak Romana říkala, že něco zapomněli a pak něco řekli dvakrát. Taky jsme je doporučili na LCH.

Další představení Vozichet Jablonec nad Nisou (Ruda Hancvencl): Malý, hubený a jednooký. Ruda hrál tradičně loutkami na stole a vedle měl tradičně ve stojanu kytaru, a na ni začínal hrát hned před pohádkou. Zpívá se o drakovi, který je dost plochý a ani jeho oči nejsou vidět. Tentokrát byl Ruda za klauna (či šaška), protože měl korunu s rolničkami (občas ji sundal, aby nerušil vyprávění příběhu, protože pořád cinkala). Byla to premiéra, tak Ruda ještě zjistí co funguje míň a co víc a bude asi pracovat i na charekterech postav. Byla to klauniáda, kromě princezny měly všechny loutky červený nos. Princezna vypada dobře, i když jí bylo už 50 let. A její starý otec ji nutil, aby se vdala, aby měl nástupce. Vzala si Honzu, který byl ten jednooký. Bylo to milé a příjemné, jen ale prča (dřív byly ty pohádky, které Ruda hrál přepsané chytřejší). Výtvarně to vždycky pro Rudu dělá jeho žena Ivana. Udělili jsme jim ocenění za výtvarno a hereckou stylizaci. A inscenaci taky doporučili na LCH.

Pak jsme viděli soubor Za dveřmi ZUŠ Chlumec nad Cidlinoua představení Kamarádi. Černý paraván s barevným obrázkem a občas si svítí a říkají že byly dobrá třída. Hrají hlavičkami a pod nimi mají bílé rukavice. Jen v těch loutkách jsme se moc nevyznali, protože jsou dost stejné. Jejich nový spolužák nechce na chalupu kam ta parta jezdí, ale chce do Prahy. Ale na horách to byla jízda, ale koncert byl spíš pro starší lidi. Před paraván se občas dávala cedule, vztah Adama a Lucky se hodně řešil. Ale hlavně všichni soiální sítě a mobily využívali. Pak už společně vstupují do dospělosti. Když ta třída funguje společně, tak když se pak ty chyraktery snaží odlišit tak už to moc nefunguje. Dali jsme jim cenu za vážné téma současné mladé společnosti.

V neděli hrál TDS A.Marek Turnovs představením Hanakona motivy Františka Zborníka a připravil to Petr Haken a v tomhle souboru působí celá jeho rodina a pár dalších lidí. Na scéně byl nízkej paraván na něm hráli plošnými loutkami, nad ním v pozadí látka (trochu trojúhelník). Na něm byly obrazy moře, protože se hrálo o malé rybářské vesničce, kterou moře živí ale občas ji taky zaplaví. Občas se tam objevilo i nějaké video, občas se tam i něco nakreslilo. Ale zatím plátnem se taky hrála stínohra s těmi plošnými loutkami. Hudební doprovod dvou dívek housle a klarinet. Občas všichni hráli i v maskách a hodně se hrálo ve tmě, jen občas bylo něco nasvíceno. Je tam hodně symbolů, ale možná by to bylo lepší bez nich, protože ten příběh je zajímavý. Forma vyprávění s hudbou a obrazem tvoří zajímavou atmosféru. Pokud jde o příběh tak nám občas nnení všechno jasné. Ale dali jsme jim cenu za práci s atmosférou prostřednictvím hudby a světla.

Dál jsme viděli soubor Vozichet – Šuvík Jablonec nad Nisoupředstavení Zdivočiny(připravii M.Sendak, J.Polanská, F.Novák). Na scéně byl vysoký dřevěný paraván pokrytý látkami. Matěj když se vrátil ze školy tak udělal salto. Pak se tam otevřely dveře a Matěj hraje s loutkou na nízkém paravánu a jede na loďce. Pak se objevuje papírová vlaštovka. Má si uklidit pokojík. Pak namalované obrázky. Když si pokoj neuklidí tak půjde spát bez v Otázka jestli diváci pochopí, že je to Matějův sen.ečeře. Nasedl do větší lodi a papír si dal dopředu, nasedá do lodi 66 domů. Je to prostě jen sen Matěje, příběh z divočiny loutky asi tradiční plyšáci. Zvlát první část fungovala dobře, druhá část poněkud méně.

Dál jsme viděli soubor Blechy Jaroměřa představení Jak to bývá u medvědůstůl překretý zelenou látkou vlevo dřevěný domek a vpravo strom, nejdřív začnou vyprávět o holubovi, žabce a myšce, až pak o medvědech (jaro), ráno u medvědů domek. Tradičně hrají způsobem jaký od nich známe, vzadu mají hromadu věcí, které budou potřebovat.

Dále hráli Maminy Jaroměřpředstavení Noe, Jonáš a ti druzí. Uprostřed stolek překrytý hnědým hadrem, vlevo nástroje na hudební doprovod, vzadu mají traičně co budou postupně potřebovat. Dekorace země a vody a zvířata i ryby. Holky jsou andělé, ale člověk Adam a Eva na zemi. Ovce ne v Božím zákoně, hrají je holky. Dvořák hraje a dělá zvuk, ten druhý chlap je Bůh. Nějaký had tak Eva utrhla jablka. Měnily se plošné papírové kulisy, dřevěné loutky na tyčce. Jsou doslovní, všechno odvyprávějí a to co vyprávějí jen ilustrují. Nakonec plakátek, aby se lidi chovali dobře. Na popovídání si s námi nepřišli ani o představení Blech ani o svém. Ale na to už jsme pár let zvyklí. Asi nechtějí, aby jim do toho někdo jiný kecal.

ČMUKAŘI Turnov zahráli představení Čert to vzal. Na scéně byl stůl pokrytý fialovým hadrem a na něm světlý paraván. Hrála sama Daniela Weissová, ale Jarda ji občas něco zezadu podal. Daniela nejdřív pozdravila Dobrý den a odpovědi od dětí se z hlediště ozvaly a pak nás zdravil i Kašpárek na drátě, šel do království, v kterém ještě nebyl. Kašpárek když došel ke králi a královně, tak jim nabízel své služby. A děti pochopitelně na všechno reagovaly, protože Daniela se jich například ptala, kde bydlí čarodějnice a přehodila látku s lesem a jeleny a stromy a rozhodila šišky. U čarodějnice byl kouzelný stolek a sítě pavučiny a taky čarodějnici hraje Daniela sama. Loutky byly jen stojící a dost hmotné, takže spíš nám připomínaly velké karikatury. Daniele jsme udělili ocenění za loutkoherecký projev. A taky jsme tu inscenaci doporučili na LCH.

Pak už se konalo slavnostní zakončení, vyhlášení výsledků hodnocení odborné poroty (letos jsme nikoho nenominovali, doporučili jsme pět inscenací) a pak Vyhlášení podle obliby dětí kdo se stal držitele putovní ceny Turnovský drahokam, stal se jím Vozichet Jablonec nad Nisou – Ruda Hancvencl s inscenací Malý, hubený a jednooký. A pak se losovalo o ceny v dětské soutěži o pilného diváka.

Aurtor Alena Exnarová