Hodnocení přehlídky 2021

Setkání covidu navzdory

Červenokostelecká přehlídka očima porotkyně Petry Richter Kohutové

Východočeskou krajskou postupovou přehlídku amatérského činoherního a hudebního divadla nahradilo letos setkání při příležitosti natáčení soutěžních inscenací do této přehlídky přihlášených; odehrálo se v Divadle J. K. Tyla v Červeném Kostelci ve dnech 1. – 2. května 2021.

Všichni účastníci (účinkující, organizátoři, kameramani, lektoři) se pro tento víkend stali zaměstnanci hradeckého centra podpory uměleckých aktivit Impuls nebo Městského kulturního střediska v Červeném Kostelci, byli povinně testováni a respirátory prakticky neodkládali (kromě účinkujících na jevišti, pochopitelně). Prezentovaná představení tedy probíhala bez diváků, sledovali je, roztroušeni po celé ploše hlediště, pouze kameramani a lektoři a diskuse o viděném probíhaly v klubu s patřičným odstupem. Přes tato omezení však byla atmosféra báječná, všichni si užívali setkání, vyměňovali si informace a zkušenosti z posledního, zdánlivě planého roku a leckdo tam určitě našel inspiraci, jak se věci divadelní dají dělat covidu navzdory a bez porušení nezbytných pandemických omezení.

Pokračování článku pod fotogalerií

Jednou ze základních premis bylo, že soubory měly v posledním roce pramalou příležitost aktivně pracovat, a tak se v Červeném Kostelci objeví inscenace, jejichž obehranost je minimální; lektoři Aleš Bergman, Lukáš Rieger, Petra Richter Kohutová a Zdeněk Janál předpokládali, že pedagogická část rozborových seminářů získá za těchto okolností nový rozměr. Přesto byla úroveň solidní, zhlédli jsme čtyři soutěžní a dvě nesoutěžní představení a na Divadelní Piknik Volyně mohly být doporučeny dvě inscenace; dále byly uděleny čtyři ceny a pět čestných uznání. Navíc vznikaly roztomilé situace – od instruktážních diskusí se vzpurným technikem přímo z jeviště během představení, paměťových lapsů zvících výkladní skříně nebo doobsazování osiřelých rolí přímo na místě.

Komedie Ani za milión! Romana Vencla a Michaely Doleželové zahajovala v sobotu dopoledne; přivezl ji divadelní spolek HRRR Nemošice a již z programu bylo zjevné, že za její scénickou podobou stojí výhradně dva lidé. Renáta Šťastná je podepsána pod dramaturgickou úpravou, kostýmy a režií, přičemž hraje Jacquelin, scénu pak vytvořila se svým spoluúčinkujícím Milanem Zlesákem, který zároveň hraje Lamberta (čímž je počet postav vyčerpán); režijní supervizí pak pomohla Marie Kučerová. Tak trochu detektivní komedie, postavená na sérii nedorozumění, o setkání zpovykané paničky, která si objednala vraždu manžela a přináší na maják v kufru milión eur, a obsluhy majáku, omylem považovaného za onoho zjednaného vraha, klade vysoké nároky na výstavbu a gradaci komedie. Škoda, že tvůrci nebyli rasantnější při úpravách předlohy (škrtali zručně, ale pořád ještě málo; pozitivní je, že upravili motivace a reakce Lamberta v závislosti na jeho obsazení starším než předepsaným hercem); konverzačně jsou oba představitelé nepochybně zdatní, a tak bylo především doporučeno zapracovat na důslednějším vzájemném reagování a herecké souhře. Renáta Šťastná obdržela čestné uznání za herecký výkon v roli Jacqueline.

Kupé story hradeckých Jesliček v režii Josefa Jana Kopeckého měla premiéru již v roce 2014, hradečtí ji oprášili pro červenokostelecké setkání. Po všech stránkách a ve všech složkách minimalistická inscenace, vystavěná na půdorysu povídky slovenského copywritera Rada Olose Leopoldov a zpět, si scénicky vystačí s vlakovou sedačkou, na níž se postupně sejdou student filozofie (co by možná raději točil filmy), dívka s knížkou (co by možná byla ráda oslovena), bývalý vězeň (co přečetl celého Platóna) a právník (prostě právník). Do situace na hranici absurdity vstupuje konduktérka, která byla přímo na místě obsazena Kateřinou Fikejzovou Prouzovou (mimochodem, nejinformovanější tajemnicí lektorské skupiny, jakou jsem kdy potkala). Padesátiminutová inscenace má pevný a velmi respektuhodný tvar; málokdy se podaří stavět na sérii monologů jedné postavy se situačními vsuvkami tak, aby to bylo napínavé, přitom zábavné jako v tomto případě. Účinkující Karel Pešek, Matyáš Cibulka, Kristýna Dufková a Josef Jan Kopecký plus zmíněná Kateřina Prouzová jsou konkrétní a přesní; údajně se vyskytly drobné herecké improvizace, které však působily organicky a nazkoušeně. Divadlo Jesličky Josefa Tejkla z Hradce Králové získalo po právu cenu za kolektivní herecký výkon a první doporučení na Divadelní Piknik Volyně.

Divadlo NerušKruh Pardubice se účastnilo odborně reflektovaného divadelního setkání poprvé; vydělilo se poměrně nedávno v rámci akce Pět překážek, pořádané divadelním seskupením Exil. Jako předlohu si vybrali Záměnu – text žánrově neujasněný a dějově nepřiměřeně natahovaný, který sepsal na objednávku Jiří Just jako záskok za Halinu Pawlovskou a který do takřka nesnesitelných podrobností plzákovským způsobem pitvá situaci, v níž si dva muži touží prohodit manželky. Režírovala jedna z účinkujících – Dita K. Poustecká, která zároveň hrála Helenu; osvěžujícím dojmem působilo obsazení slovenského herce Tomáše Markulíka do role Járy (čestné uznání za herecký výkon); a bylo znát, že tvůrci se poctivě snažili dát inscenaci vše, co jí náleží, třebaže to často nevycházelo. Problematická inscenace byla nakonec podkladem pro dělný seminář; mluvilo se o nutnosti pojmenovat dějová fakta a sdělit je divákovi, pochopit žánr (nehrát anekdotu dvě hodiny, například), důsledně rozklíčovat dialog (ujasnit si, kdy postava mluví vážně – a kdy něco říká, ale myslí si něco jiného) a vystavět situace (tedy poslouchat se, jednat a reagovat na sebe). Nejmarkantnějším problémem Záměny byla zatěžkanost – která však byla způsobena mimo jiné dlouhodobou nemožností zkoušet.

Audienci Václava Havla uvedlo Ďyvadlo Neklid z Trutnova. Trutnovští text seškrtali – vynechávají opakování replik a pasáží, soustředí se na základní dějová fakta (Sládek nabízí Vaňkovi lepší místo, pokud bude udávat sám sebe); hrají 40 minut celkem. Obě postavy jsou umístěny za plátno – podle upravovatele, režiséra a hlavního strůjce projektu Petra Vanžury vytvořili z postav Vaňka a Sládka pouze černé siluety se záměrem soustředit diváka na text a nerozptylovat ho hereckou akcí (zvláštní obrazový efekt: lidé černí, pivo barevné). Sládek je představován pěti herci, z toho na sebe dvakrát vezme ženskou podobu; za repliky „To jsou paradoxy!“ přichází z hlediště, aby navázal na předchůdce, který se odebral „do hajzlu“; všech pět se vrací do obrazu při Sládkově tirádě o principech a zmnožují tlak na Vaňka… Oceněníhodný je základní, byť jednoduchý nápad, také rasantnost scénického provedení a posun pohledu na postavy a poslání hry z roku 1975. Inscenace údajně vznikla za tři týdny na objednávku a trutnovští projevili vůli na ní dále pracovat a dotáhnout ji. I v této podobě však jejich punková Audience získala cenu za inovativní scénický přístup k textu a druhé doporučení na Divadelní Piknik Volyně.

Neděle patřila dvěma nesoutěžním představením – Létajícím snoubenkám Zdobničanu Vamberk (účastnily se před třemi lety Orlické masky a získaly doporučení na Volyni; v roce 2019 se probojovaly na KDP do Vysokého nad Jizerou; z Červeného Kostelce si letos odvezla Alena Joachimsthalerová čestné uznání za herecký výkon v roli Berty a cenu za režii, Slávka Kašparová cenu za roli Jane a Oldřich Plašil čestné uznání za roli Roberta) a Vytrvalosti fotbalového brankáře souboru ZAKLEP Svitavy (pokračování Osamělosti fotbalového brankáře z pera Jiřího Janků a Petra Svojtky by si zasloužilo samostatný seminář, tvůrci se se smyslem hry zcela minuli; přesto mohlo být uděleno čestné uznání za herecký výkon protagonistovi Jiřímu Krátkému).

Velký dík patří jak souborům, které sebraly odvahu a zúčastnily se, tak organizátorům a pořadatelům: Centru uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové, Volnému sdružení východočeských divadelníků, MěKS Červený Kostelec a DS Na tahu, jakož i podporovatelům: Královéhradeckému kraji a Ministerstvu kultury ČR. Díky za možnost setkat se – a doufejme, že červenokostelecká divadelní vlaštovka bude brzy následována.

Autor: Petra Richter Kohutová

Zdroj: Amatérská scéna