Reportáž z přehlídky 2024

ČERVENÝ KOSTELEC 2024, ODVÁŽNÉ STUDENTSKÉ HRY, KOMEDIE A NEČEKANÉ ZVRATY

V programu se objevili nováčci přehlídky i tradiční účastníci. Převažoval komediální žánr. Setkali jsme se i s autorským divadlem. Na festival se letos hlásilo nebývalé množství souborů. Sedm inscenací jsme museli odmítnout za kapacitních důvodů. V soutěžním programu se nakonec objevilo šest souborů z Královéhradeckého kraje a pět z Pardubického.

Letošní přehlídka v Kostelci byla živá, pohodová a veselá. Lektorský sbor byl ve vzájemné shodě a diváci vytvořili skvělou atmosféru a podpořili tak všechny hrající soubory. Všichni jsme si to užili.

Na výborné atmosféře nic nezměnily ani nečekané okolnosti. Kvůli nemoci převzal vedení divadelní konzervatoře Vítek Malota, v sobotu večer se také ze zdravotních důvodů nemohlo odehrát představení České moře. Diváci ale o nic nepřišli. Jako náhradu se podařilo sehnat Rádobydivadlo Klapý, které nesoutěžně uvedlo romantickou komedii Skořápka, která publikum skvěle pobavila.

Touha po vítězství není hlavním důvodem, proč divadelní amatéři do Červeného Kostelce jezdí. Unikátní spojení výborného servisu, který pro soubory i diváky připravují místní, je tím, co dělá tuto přehlídku srovnatelnou s dovolenou all inclusive. Přátelská atmosféra se propisuje také do divadelního zážitku. A tak se v Kostelci setkávají v krásně zrekonstruovaném divadle příjemně naladění diváci s nadšenými herci. O oblíbenosti červenokostelecké přehlídky svědčí i to, že letošní ročník opět navštívilo i mnoho divadelníků, kteří přijeli jen jako diváci, aby se společně setkali a podpořili své herecké kolegy z jiných souborů.

Přehlídku a její 27. ročník otevřel mladý soubor z Týniště nad Orlicí Pobertové. Amsábl je odnoží tamějšího Jiráska. Je složen ze studentů a je dost punk. Za autorskou hrou Když končí hra stojí režisérka a herečka Dominika Vondráčková. „Chtěli jsme hrát něco, co je o lidech v našem věku. Herecky jsme chtěli zkusit něco náročnějšího než doposud. A tematicky jsme sáhli po něčem, co je pro nás nedostižné,“ uvádí Dominika s tím, že děj se odehrává v prostředí prestižní umělecké školy. Práce na inscenaci byla převážně kolektivní. Šestnáctičlenná parta se schází jednou týdně a o výsledném tvaru hodně diskutuje. Přehlídka byla jejich první zkušeností mimo domovskou scénu.

DS Symposion, Třebechovice pod Orebem tentokrát vsadil na komedii Jen pro zvané. Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdá, že se jedná o tradiční britskou komedii, není tomu tak. Autorem je Jakub Kolár, který se specializuje výhradně na komedie. Do Červeného Kostelce přijel osobně, aby soubor podpořil. V Třebechovicích pod Orebem aktuálně působí dvě umělecké skupiny. Jedna se soustřeďuje na moderní divadlo a druhá, která přijela na přehlídku, hraje divácky vděčnější tituly jako je právě Jen pro zvané.

DS Vicena z Ústí nad Orlicí se původně na přehlídku nechystal. Byl osloven přímo pořadateli jako náhrada za jiný přihlášený soubor, který nemohl dorazit. Nakonec jejich počin Se starci na chmelu oslovil porotu tak, že si odvezl nominaci na Divadelní piknik Volyně. „Je to hra, kde si na jevišti dělají radost a zařádí lidé staršího věku. A je to pěkné téma,“ uvádí režisér Alexandr Gregar. Hra navazuje na slavný písňový film Starci na chmelu. Bylo vidět, že herci si všechno užívají a mají lehkost, nadhled. Režisér vsadil na minimalistickou scénu a nápaditě pracoval se zvukovým plánem. Diváci se dobře bavili a někteří odcházeli i se slzou v oku.

Divadlo A1 z Hlinska uvedlo komedii Antonína Procházky Přes přísný zákaz dotýká se sněhu. „Jeho hry mi přijdou výborně napsané,“ myslí si režisér Stanislav Rytych. Největší výzvou pro soubor bylo, že hráli v deset hodin dopoledne. Podle Standy je to čas, kdy nejsou na divadlo připraveni ani herci, ani diváci. Publikum ale naštěstí dorazilo.

V hlavní roli jsme viděli Martina Pavliše, který o sobě říká, že je exhibicionistou už od dětství. Začínal scénkami na rodinných oslavách. Teď se může vyřádit na jevišti. „Musím pochválit krásné zázemí a jak tu všechno funguje. Je to úžasná podpora,“ komentuje festival Martin Pavliš.

Českotřebovský TRIARIUS se na přehlídku přihlásil s dramatem Fernando Krapp mi napsal dopis. Režisér Josef Jan Kopecký na poslední chvíli vyměnil dva herce ze tří. Jednalo se tak svým způsobem o premiéru. Jedná se o povídku z počátku dvacátého století, která byla v 90. letech zdramatizována a od té doby se hraje nejen na světových, ale i na českých jevištích. „Bylo tam na mě moc postav, proto jsem dramatizaci reguloval včetně množství textu. Nechal jsem tam jen to, co je nezbytné pro příběh, kde se ptáme, co je pravda a co lež,“ říká režisér a jeden z herců Josef Jan Kopecký.

Scéně dominuje velké akvárium se živými rybičkami, které nesou své symboly. Všechno podtrhuje hudba Jana Fikejze.

Divadlo Exil je stálicí přehlídky. Každý rok přijíždí s novým titulem. Letos sáhlo po romantické komedii natřené načerno Neběhej s nůžkama v ruce v režii Tomáše Klementa. Exiláci ukázali, že když se sejde láska se smrtí, nemusí to být až tak smrtelně vážné. Po delší odmlce se na jeviště vrátil Josef Ženatý v roli mladého muže, který umírá. „Nebylo to pro mě jednoduché. Nemám problémy se naučit spoustu textu. Ale bojuji s tím, když na jevišti nic neříkám. Nerad improvizuji, nechal jsem to všechno na režijním vedení,“ vysvětluje Josef Ženatý. Opačnou výzvu dostal ostřílený improvizátor Michal Skalický. „V impru jdeš na jeviště a nevíš, co se bude dít. Záleží na tvém nápadu. V činohře musíš všechny své nápady probrat s režisérem a všechno nastudovat dopředu,“ usmívá se Michal s tím, že je fajn, že u činohry ví, jak to vlastně celé dopadne.

Po delší době jsme se v Červeném Kostelci potkali s Divadlem Jesličky Josefa Tejkla z Hradce Králové. S hrou Král Ubu aneb Mše za vznešené duše přijel konkrétně soubor HKU pod režijním vedením Zdeňka Tesaře. Ten zvolil velmi naturalistické ztvárnění a činohru zkombinoval s loutkami. „Původně jsme to zkoušeli jen jako loutkové divadlo, ale nakonec jsme z toho udělali opulentní inscenaci,“ vysvětluje Matěj Hromádka. Mladí herci šli do tématu boje o moc naplno, s velkým gestem a nadsázkou. Ačkoliv se publikum dobře bavilo, zároveň bylo cítit v sále mrazení z toho, jak aktuální Otec Ubu stále je.

Domácí soubor Na tahu je vždy nejen skvělý hostitel přehlídky, ale také pravidelným bodem programu. Díky početné členské základně vidíme každý rok jinou uměleckou skupinu. Tentokrát jsme se mohli těšit z autorské komedie Don Q. a Děvka nebeská v podání dvou herců – Vlastimila Klepáčka, autora textu a Nadi Eflerové. „Hru jsem psal hlavně pro Naďu. Táhne sama dvě třetiny představení. Má paměť, grácii a je radost s ní zkoušet,“ přiznává zároveň režisér Vlasta Klepáček. Naďa má komediální talent a diváci s ní jdou od začátku do konce. Je vidět, že oba aktéři jsou sehraní a slyší na sebe.

Nikoho nepřekvapilo, že soubor DS J. K. Tyl Meziměstí přivezl do Červeného Kostelce komedii. Je to jejich parketa, kterou ovládají a pasuje jim na tělo. Proč titul Dámský krejčí? Herci zatoužili po krásných kostýmech. Navrhla je a ušila krejčová Alena Foglová, jejíž zálibou je historická móda. Alena se nakonec objevila jako jednorázová alternace i na jevišti. „Za tu zkušenost jsem ráda. Jsem ráda, že jsem mohla zažít atmosféru zákulisí,“ směje se.

Dalším důvodem k výběru slavné Feydauovy hry byla potřeba zapojit nováčky souboru do menších rolí. Na jevišti se objevila také režisérka Irena Kozáková: „To je z nouze cnost, ne původní plán. Mou roli krásně hrála kolegyně, která otěhotněla.“ Soubor z Meziměstí jer zvyklí zdolávat nejrůznější nečekané karamboly a přehlídky si užívá nejen jako účastník, ale i jako divák.

Když uprostřed festivalu vypadne představení naplánované na sobotní večer, je to prekérní situace. Naštěstí tento exkluzivní hrací čas nezůstal nevyužitý. To vše díky ochotě Rádobydivadla Klapý, které narychlo přivezlo svoji romantickou hru Skořápka v režii Jiřího Kodeše.

„Máte krásné a prostorné divadlo. Diváci byli skvělí. Panuje moc hezká atmosféra“, uvedla Petra Maťáková. Skořápka je o náhodném setkání dvou protikladných žen, které se promění v přátelství a obě posune v životě dál. Každá vystoupí ze své komfortní zóny a zkusí žít nový život. Skořápka osciluje na hranici sentimentu a kýče. A dojala nejednoho diváka k slzám.

Jana Kaucká je stálou členkou pardubického Divadla Exil. Ke kamarádům do Sezemic si odskočila jako režisérka. Vyzkoušela si, jaké to je pracovat s tradičním ochotnickým souborem. A naopak SDO J. K. Tyl otestoval nové režisérské přístupy. Bylo to oboustranně inspirativní. Ke spolupráci zvolili komedii Antonína Procházky Jednotka intenzivní lásky. „Dostala jsem roli, která byla naprosto odlišná od těch, které jsem hrávala doposud. Je to můj splněný sen, vyzkoušet si něco nového,“ uvedla herečka Anna Medveďová. Sezemičtí byli na přehlídce v Červeném Kostelci poprvé a pro některé z nich to byla přehlídková premiéra vůbec.

„Hrálo se nám dobře, publikum šlo s námi,“ pochvaloval si představitel hlavní mužské role Pavel Pech. Příjemným překvapením byl plný sál v neděli ráno. Domovská scéna v Sezemicích je hodně široká. Soubor byl poněkud v šoku, když hodinu před začátkem představení zjistil, že se mu scéna na jeviště nevejde. Nezbylo nic jiného než improvizovat.

Hlavním pojícím tématem letošního ročníku akce v Červeném Kostelci byla komedie. Navzdory překážkám, jako byla nemoc vedoucího divadelní konzervatoře nebo výpadek představení, se festival stal živým a pohodovým setkáním herců i diváků. Opět nás spojila touha sdílet svoje divadelní počiny a nalézt inspiraci v přátelské atmosféře a podpoře publika. Díky různorodosti žánrů a souborů bylo na co koukat a o čem diskutovat.

Kateřina Fikejzová Prouzová