Vlastimil Drda má za sebou řadu divadelních rolí. Jako předseda spolku se stará o organizační věci souboru, hodně čte a pomáhá s výběrem divadelních her, vzdělává se, a jednou si možná i zarežíruje. Zatím se mu do toho ale nechce. „Bojím se toho, že zkazím dobrý text, toho že mě herci nebudou poslouchat, že si nenajdou čas, což je v poslední době opravdu velký problém, a tím jak se pořád dozvídám, co všechno je k režii potřeba, tak ještě pořád nic nevím,“ jmenuje Vlastimil Drda důvody, proč se do režie zatím nepustil.
Divadelní soubor Vicena má opravdu dlouholetou tradici, a v současné době mají v běhu celkem čtyři inscenace. Jako tradiční soubor nemají v Ústí nad Orlicí nouzi o počet členů, ani o bohatý fundus. Aktivně režíruje Jan Štěpánský, jehož inscenace Únos v Neapoli se právě hraje, dál režíruje Marcela Bucháčková – Jak je důležité míti Filipa, a dalšími režiséry jsou Lenka Janyšová a jako host, Saša Gregar.
Po době covidu, kdy na své uvedení čekala inscenace Únos v Neapoli, se podařilo na práci navázat, a dle slov Vlastimila Drdy, se hercům naštěstí stále chtělo hrát. Dokonce byli ochotni přehodnotit i své osobní plány, aby se několikrát přesunutá premiéra uskutečnila. Soubor ale zkouší další tři inscenace. Vlastimil Drda říká, že skupiny se moc nepřelévají a tím pádem se celkem daří korigovat zkoušení. Zkouší se z počátku v klubovně, nebo na Malé scéně. A když přijde premiéra, zve DS Vicena do velkého Roškotova divadla.
„K divadlu jsem se dostal náhodou,“ vzpomíná Vlastimil Drda. „Když si tak matně vybavuju, tak první zážitky s divadlem byly ve skautském oddílu, kdy jsme dělali malé scénky u táboráku. V rámci besídky na ZŠ jsme udělali Zlatý kolovrat, ten semaforský teda. Pak na gymplu, kdy jsem se čirou náhodou nachomýtnul v inscenaci Tři vrabčáci, kde jsem se dostal k alternaci. Přičichnul jsem k tomu asi tímhle způsobem, a pak už mě to nepustilo.“
Vlastimil Drda o sobě ve svých divadelních začátcích prý tolik nepochyboval, jako je tomu teď. Postupem času, kdy se vzdělával na seminářích a přehlídkách, se mu náhled na divadlo pochopitelně změnil. A toto krásné objevování divadla se snaží zprostředkovat i svému okolí. „Poté co jsem absolvoval několik přehlídek, poslouchal jsem lektory, co všechno za tím vidí a nevidí. Já jsem byl vždy schopný říct akorát: líbilo, nelíbilo. Pak jsem se odhodlal jet na seminář na Jiráskův Hronov, a od té doby rád zajdu skoro na jakýkoliv seminář. Snažím se k tomu motivovat i další kolegy, nebo jim to nějak zprostředkovat. Takže jsme měli i nějaké semináře u nás v Ústí,“ říká Vlastimil Drda.
V Ústí nad Orlicí proběhl letos již osmý ročník postupové přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. DS Vicena se spolu Malou scénou Ústí nad Orlicí věnuje organizaci této přehlídky. „Zásadním impulsem pro vznik přehlídky byla Lenka Janyšová, která upozorňovala na to, že klasická přehlídka činoherního divadla pro dospělé v Pardubickém kraji není. Povedlo se jí, přemluvit kolegy z DS Vicena, abychom to pořádali společně. Snažíme se, aby se souborům u nás líbilo,“ začíná o domácí divadelní přehlídce Vlastimil Drda. Přehlídka je poměrně mladá, proto je na místě otázka, jak se naučili chodit diváci? Ptá se Kateřina Fikejzová Prouzová. „Zpočátku jsme se snažili využít diváků, kteří chodí i na předplatné,“ říká Vlastimil Drda. „V začátcích přehlídky byli vstupenky zdarma. Agitovali jsme – dovolili nám upozorňovat na přehlídku i před jinými představeními. Ale gró jsou ty soubory, které k nám jedou zahrát, a také členové našeho spolku.“ V Ústí nad Orlicí mají také tu velikou výhodu, že mají velkou podporu města. Budiž jim to přáno ještě na hodně let dopředu.
Když se Vlastimil zamyslí nad něčím, co by mohli na své přehlídce zlepšit, na čem by chtěli pracovat, má jako organizátor jasné a důležité přání: „Co nás trápí je, že jsme si přičichli k velkým přehlídkám, kde to žije, a kde ty soubory zůstávají. U nás to zatím tak není. Jsou to soubory často přespolní, i když ne tak z daleka. Zůstanou třeba na celý den, ale nepřespávají. A to nás maličko mrzí, protože by bylo ideální, kdyby tam byli celou dobu.“
V průběhu let, kdy Vlastimil aktivně hraje a je členem divadelního souboru, se dostal na mnoho postupových přehlídek. A jako člověk, který se snaží v divadle se vzdělávat, vnímá i rozborové semináře na přehlídkách jako přínosné. Ne každý to ale tak vnímá. „U nás se najde od každého něco – někdo rozborové semináře nesnáší, někomu to je jedno. Na přehlídky jezdíme, třeba i do daleka, protože někdo vnímá, že je lektorský sbor hodnější. Já jsem rád za každou připomínku, protože se můžeme posunout dál. Ano často jsou to profíci, kteří mají zažito hodně, ale ta srozumitelnost je často problém,“ hovoří o rozborových seminářích Vlastimil Drda, který dál jmenuje, co by na rozborovém semináři uvítal či nikoliv. „Většinou se dá očekávat, když se někdo pouští do inscenace, že bude mít teoretický rozbor textu, jeho dobový kontext, což se ne vždycky děje. Takže to není od věci, dozvědět se něco víc o tom textu. Nemusím, když jsou inscenace srovnávány s profesionálními, ale i s ostatními amatérskými soubory. To si myslím, že by si mohli všichni odpustit, to je zbytečný. Ale co je zásadní: když je chyba, tak by měl přijít návrh řešení, jak to udělat jinak. Vždy se snadno řekne, že je něco špatně, ale už hůř se vymýšlí, jak se to dá udělat jinak. Což pro ty amatérské režiséry inscenací už těžké je. Mají svůj zrak, vidí to nějakým stylem, těžko se od toho budou odklánět, když si nepozvou někoho jiného. Tak pokud by takhle posloužila ta porota, bylo by to jenom dobře.“
V DS Vicena působí několik režiséru, a všechno to jsou zároveň dramaturgové. Ostatně jako u většiny amatérských souborů. Do čtení divadelních textů se ale pustil i Vlastimil. „Nejsme ty dramaturgové. Čtou režiséři, a já sám se taky snažím číst, a přijít s nějakými návrhy, které mě přijdou, že by stáli za úvahu. Každý tomu rozumí po svém a vidí často spíš ty technikálie. Jestli jsme schopni to obsadit, nebo jestli se hlavní představitelky nezhroutí.“ Další, velice zásadní otázkou, jsou licenční podmínky, které samozřejmě řeší i v Ústí nad Orlicí.
Vlastimil Drda má také to štěstí, že ho v divadle rodina podporuje. I když někdy přijdou napjatější chvíle, nastane třeba i čas poledního klidu, kdy si Vlastimil sedne do postele, a pokud neusne, učí se text. Ať ho provází klidných chvil s divadlem co nejvíc.
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: archiv Vlastimila Drdy
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.