Vlaďka Koďousková: přišla jsem k divadlu a chtěla všechno poznat

Vzkaz pro všechny divadelníky: „Dělejte divadlo, mějte ho rádi, setkávejte se a s pochopením sdílejte své názory na divadlo. Vzdělávejte se, hrajte, mějte z toho radost. Dělejte divadlo!“ Vlaďka Koďousková o činnosti SČDO, o souboru Mladá haluz a o tom, co zažívá a chce zažívat na divadelních přehlídkách.

záznam streamu: ZDE

Nově zvolená předsedkyně SČDO Vlaďka Koďousková

22. září 2024 proběhla v sále Kulturního domu v Libici nad Cidlinou republiková svazová konference delegátů Svazu českých divadelních ochotníků (SČDO). Novou předsedkyní byla zvolena Vlaďka Koďousková, která svým dvacetiletým působením u divadla prokázala a stále prokazuje, že ji divadlo leží na srdci a pevně pro něj pracuje. „Myslím, že se to stalo tím, že do všeho ryju a kritizuju,“ směje se Vlaďka Koďousková. „Možná si ostatní řekli, ať si to jdu vyzkoušet, aby mi dokázali, že to není tak jednoduché. A já se nechala zlákat vidinou toho, že by se třeba dalo všechno posunout ještě dál. Aspoň si to tak představuju. Uvidíme, jestli se mi to podaří. Zatím se rozkoukávám a nebude to úplně jednoduché. Nastupuji do funkce po jménech, před kterými jsem úplně malinká, (v čele byli pánové Josef Hejral, Vlastimil Ondráček a Josef Doležal). Doufám, že se podaří je alespoň trošku dohnat,“ říká s pokorou Vlaďka Koďousková.

V současné době o sobě víme víc, ale můžeme se ještě víc stmelovat

Vlaďka Koďousková se k SČDO dostala přes tzv. Jizerskou oblast. Stalo se to v době, kdy se začala zajímat aktivně o divadlo. Předsedkyní Jizerské oblasti je už pár let. V Antré se také rozpovídala o svém pohledu nejen na SČDO, ale i na Volné sdružení východočeských divadelníků (VSVD) a na Amatérskou divadelní asociaci (ADA). „Kdysi dávno jsem si dokonce myslela, že VSVD je jedna z dalších oblastí SČDO. Koneckonců si myslím, že naše plány a hesla jsou vlastně stejné. Stmelovat lidi, sdružovat je, pomáhat jim vzdělávat se. Dělá SČDO, VSVD i koneckonců ADA. Akorát, že každý si to děláme na svém písečku. Za mě, když mám být upřímná, je to škoda. Brala bych jednu velkou organizaci, abychom si vzájemně pomáhali. I když já osobně rozhodně neberu VSVD jako konkurenta. Jste opravdu dobří ve vzdělávání. Proč bych se tedy měla s vámi prát o frekventanty, když vám je můžu dát. To platí i v případě ADA.“

Dávejte o sobě vědět

V dnešní době sociálních sítí víme o činnosti některých souborů a spolků poměrně hodně. Navzájem se můžeme sledovat a už nemusíme čekat pouze na Divadelní hromadu, jako to dělávala Vlaďka Koďousková v dřívějších dobách. Způsobů, jak se dozvědět o tom, co se dělo na přehlídkách, je teď mnohem více. Přesto existuje řada souborů, o kterých se toho příliš neví. Přestože, můžou vytvářet plno skvělých věcí. „Co jsem začala pracovat v SČDO, pořád všechny tlačím do toho, aby se dávalo o všem více vědět. Mnohdy soubory dělají úžasné přehlídky, ale nikdo o nich neví. Já vím, že není zas tolik bláznů, kteří by chtěli objet ty přehlídky všechny… Ale když se o přehlídkách ví, můžete si vybrat, kam se pojedete podívat. Řeknete si: hele, tady jsem ještě nebyl, pojedu se podívat, jak to tam chodí,“ podněcuje všechny divadelníky Vlaďka Koďousková.

S SČDO stojíme na nádraží a rychlíky nám začínají ujíždět

Na místě je otázka, kam chce Vlaďka Koďousková posunout SČDO? Kam si představuje, že se tento svaz bude vyvíjet? Sama Vlaďka říká, opět s pokorou k pánům, kteří seděli v předsednictví před ní, že činnost SČDO byla vedena dobře. Jen jsme opět u zádrhele, že nikdo další mimo SČDO a okolí divadelníků o tom nemělo a nemá ponětí. Opět se vrací k tématu nutnosti svou činnost více propagovat. Další výzvou je, pokrýt oblasti, kde se o nějaké divadelnické činnosti nic neví. Takovými oblastmi jsou třeba jižní Čechy a Vysočina. „Někteří lidé nemají chuť být v nějakém svazu nebo se spolčovat. Nemají tu potřebu. Své úspěchy mají rádi, ale nepotřebují se o ně dělit. A to si myslím, že je škoda,“ říká Vlaďka Koďousková, z jejího vyprávění je patrné, že by SČDO pod svým vedením rozšířila ráda právě o tyty pro nás zatím neznámé oblasti.

Vlaďka nasávala jako houba

Ale v žádném případě není řeč o alkoholických či jiných nápojích, ale o divadelním vědění. Jak sama říká, divadlu se věnuje jenom dvacet let. Sice jako malá recitovala, ale divadlo jako takové přišlo mnohem později. Ale tolik ji nadchlo, že chtěla všechno vědět, chtěla se s každým znát a povídat si o divadle. „Byla jsem na začátku úplný blázen. Objížděla jsem všechny možné přehlídky, hlásila se na nejrůznější semináře a všechno do sebe nasávala, protože jsem to všechno chtěla dohnat. A říkala jsem si tenkrát, že to nikdy nemůžu dohnat.“ Odhodlání Vlaďky je veliké, stále na sobě pracuje. Brázdí přehlídky a nyní jistě bude tou osobností, která k divadlu ještě přivede mnoho nových tváří. Stejně tak se to kdysi stalo jí. „Hodně můžu poděkovat dobré víle, a to byla Hanička Dohnalová, která je z Josefova Dolu. Přivedla mě přivedla do Svazu českých divadelních ochotníků. Tenkrát byla jednatelkou. Když viděla, jak mám o všechno zájem, všechno chci znát a vidět, tak chodila se mnou mezi divadelníky a říkala, to je ten a ten. První rok, kdy jsem byla na přehlídce Krakonošův divadelní podzim, se mě ujala a se vším mě seznámila. Vlastně může za to, že jsem začala v SČDO pracovat, jak vlastně pracuju doteď,“ vzpomíná Vlaďka Koďousková.

Z mé chuti dál pracovat v DS Vojan Desná vznikla Mladá haluz

Dokonce jako nováček se Vlaďka nebála takového kroku, aby založila vlastní soubor. Jak vzpomíná, v DS Vojan Desná už nebyli lidé, kteří by se činnosti chtěli dál věnovat. Ale byla tam Vlaďka, která se vzdát nechtěla. Oslovila svou dceru a její spolužáky a vznikl divadelní soubor Mladá haluz. „Neměla jsem tenkrát žádné zkušenosti. A vybrala jsem pro tak mladé lidi naprosto nevhodný text Ženy v trysku století. Dodnes se za to tluču do hlavy, ale něčím jsme začít museli,“ vzpomíná na začátky souboru Vlaďka Koďousková. Mladá haluz se během své existence rozhodně dostala do povědomí v kontextu amatérského divadla. Soubor se přirozeně proměňuje. Jak Vlaďka popisuje, mají za sebou i dobu, kdy soubor tvořili čtyři lidi. V současné době jich je asi třicet. Všichni mají chuť hrát, proto hledají způsob, jak obsadit všechny. Díky tomu, že dnes už není na režii Vlaďka sama, zkouší teď Mladá haluz hned tři inscenace.

Největší úspěch je soubor, který mám

Kateřina Fikejzová Prouzová se ptá, co je Vlaďce z jejího dosavadního divadelního života nejdražší? Vlaďka nevzpomíná na žádnou inscenaci ani úspěšnou přehlídku, ale bez rozmyslu na svůj soubor, který založila a pro který dýchá. „Těší mě, že dokážu ten soubor držet pohromadě, že jdou všichni za mnou, podporují mě a já bych za ně dýchala. To je pro mě největší úspěch. Ty hry vyletí a zase se ztratí. Ale lidi, kteří prošli souborem pořád vzpomínám a jsem vděčná za každého, kdo s námi chvíli byl.“

Na každém rozborovém semináři je potřeba i pohlazení

Protože Vlaďka velice ráda objíždí různé přehlídky, ráda motivuje ostatní k tomu, aby na přehlídky jezdili také. Pozitivní stránky přehlídek jsou neoddiskutovatelné, ovšem hodně souborů stále odrazují rozborové semináře. A i o těch hovoří Vlaďka Koďousková vřele, třebaže ne vždy jsou rozbory lektorského sboru příjemné. Diskutuje se o nich stále. „Dnes už to není taková poprava jako před lety. Lektorský sbor se snaží ukázat na chyby, které by v dané inscenaci neměly být. Blbec to nepochopí a je naštvaný. Ale ti, co projdou více přehlídek, chápou, že to není jen kritika. Lektoři to dělají proto, aby nám pomohli. (…) Potřebuju taky od poroty pohlazení. Ale ono se dá pohladit a přitom ty výtky říct. Tohle báječně uměl František Zborník. Nikdy na něj nezapomenu, byl to velký učitel.“ A dobrým učitelem pro každého divadelníka je každá divácká zkušenost. Zvlášť Vlaďka Koďousková vyzdvihuje, že by režiséři měli mít hodně nakoukáno.

Jsem na dobře udělané komedie

Vlaďka Koďousková se ve svém vyprávění dotýká také repertoárového zaměření amatérských/ochotnických souborů. Samozřejmě jako my všichni, i Vlaďka vnímá, že poptávka je především po komediích. Na druhou stranu, komedie (často ne tak rozlišných žánrů) jsou v nabídce velkého množství souborů. Lidé se chtějí bavit. A to je případ i Vlaďky. Zároveň vyzdvihuje náročnost přípravy dobré divadelní komedie, ke které přistupuje s pokorou. Ale i jako milovnice dobré komedie také vnímá, že divadlo nemusí být vždy jen zábavné. Poukazuje na příklad inscenace Kyanid o páté, kterou hraje se souborem Mladá haluz. „Miluju to a hraju moc ráda. Bohužel nemáme moc štací. Objeli jsme s Kyanidem úspěšně přehlídky. Zájezdy nám chybí. Jakmile se pořadatel dozví, že to není komedie, hru nechce. Nechce to ani Městské divadlo Jablonec nad Nisou, kde se mi podařilo před lety do programu včlenit ochotnické soubory,“ říká Vlaďka Koďousková

Vlaďka srdečně zve na národní přehlídku venkovských divadel Krakonošův divadelní podzim, která je její srdeční záležitostí. Vyzývá všechny divadelníky, ať se chodí dívat, ať se vzdělávají a ať o sobě dávají vědět. „To, že víte, že máte skvělou inscenaci je fajn. Ale já to chci vědět taky a přijedu se na vás podívat, když to budu vědět,“ říká Vlaďka Koďousková. A věřte tomu, protože tahle divadelnice stále nasává divadlo plnými doušky, a jistě ho bude ráda nasávat v každém koutu republiky. Pozvěte ji a nechte se nakazit krásným nadšením a chtěním se neustále zlepšovat.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová