Vítek Martinec: z ledu na prkna. Táta mě z hokeje poslal do Jesliček

VÍTEK MARTINEC – herec, autor, dramaturg, režisér, moderátor, stand-up komik a ve svém volném čase se věnuje ještě spoustě dalších věcí. Absolvoval divadlo Jesličky Josefa Tejkla. Vede Talkshow Vítka Martince, kde zpovídá významné osobnosti.

Upovídaný vtipálek už od malička, od kterého se zřejmě očekávala kariéra v hokeji, jako u jeho tatínka. Osud a Vítka předpoklady, jak vtipně sám dodává, tomu chtěl jinak, a když ho jeho otec dal do divadla Jesličky Josefa Tejkla, probudilo to v něm lásku k divadlu. Miluje především komediálno, bavení lidí. Rozhovor vedl Josef Jan Kopecký, na kterého nám Vítek Martinec v rozhovoru také prozradí nějaké delikátnosti, takže se máte opravdu na co těšit.

záznam streamu: ZDE

CO TĚ PŘIVEDLO DO JESLIČEK?

To je velmi vtipná historka (smích). Já jsem z hokejové rodiny, u nás všichni dělají nějaký sport. Jakmile se řekne Martinec, všichni si to spojí s hokejem. A to nejvtipnější na tom je, že právě otec byl ten, kdo mě dovedl do Jesliček. Táta mě tam přímo dovedl a vím, že se mi tam ze začátku vůbec nelíbilo. Z toho hokeje, někam, kde je to více o přemýšlení a intelektu, pro mě bylo nezajímavé. Až později jsem zjistil, že pódium, jeviště a diváci mě hrozně baví.

CHODÍ SE NA TEBE TATÍNEK DÍVAT?

On je srdcař, spoustu mých představení přetrpěl. Třeba i to tvoje, kde jsem hrál ženu, byl jsem Amálka, měl jsem na sobě šaty a podpatky. Bylo to absurdní divadlo, to jsem mu nějak nedokázal vysvětlit (smích). Pár těch děl viděl.

VŮBEC ŽÁDNÍ TVOJI PŘEDCI SE NEVĚNOVALI DIVADLU?

Můj dědeček hrál divadlo. To je jediný, byl velmi výřečný. Jinak nikdo jiný, u nás v rodině se nikdo divadlu nevěnoval.

JAK NA TO TEN TATÍNEK PŘIŠEL TĚ DÁT DO JESLIČEK?

No, co si budeme povídat, hokej mi moc nešel (smích). Možná když si na brusle stoupneš ty, byl bys lepší nežli já. (smích) Tak možná proto hledal nějakou alternativu a věděl, že jsem od mala hodně upovídaný.

TY JSI STAND-UP KOMIK A REALIZÁTOR TALK SHOW. KDE BEREŠ IMPULZY, CO MÁŠ ŘÍCT?

Já už to dělám celkem dlouho, člověk se naučí nějaké techniky jak hned ty lidi bavit, ladit. Je to docela těžké, je to určitá disciplína. Člověk má nějaké páky, které použije, aby si ty lidi získal. Já hodně s diváky interaguji. Myslím, že talk show by měla být interaktivní a je to pak takové, jako bychom byli všichni společně na nějaké skleničce a u toho poslouchali rozhovor s hostem. Takhle mi to přijde fajn.

DĚLÁŠ POCTIVĚ PŘÍPRAVY NA ROZHOVOR?

S těmi, se kterými jezdím pravidelně a často, tak ty znám detailně, je to už spousta vystoupení, které máme za sebou, takže tam není potřeba se připravovat. Pokud ale jedu s někým, s kým nejezdím pravidelně, tak to mi opravdu nedá se nepřipravit. Například u pana Jana Kanyzy, to si prostě nedovolíte. Hlavně to je člověk, na kterého chodí publikum, které je o dost starší nežli já a které o něm opravdu hodně ví. Já tedy musím spoustu věcí nastudovat, protože až něco v talk show řekne, abych na to byl schopný reagovat.

Máš velkou pokoru, jsi opatrný, nemůže se ti nepovést vtip. Cokoliv může vypadat, jako že ho zesměšňuješ, což nejde, protože to jsou lidé, kterých si vážíš a nechceš je zesměšnit. Tady se připravuji hodně a rád. Nedovolím si to nějak podcenit. To nejde.

PODLE ČEHO SI VOLÍŠ HOSTY?

Ideálně se snažím skombinovat, aby lidé přišli na někoho známého, aby se to vyplatilo všem, ale musí mi ten člověk být určitým způsobem sympatický, měl by mě zajímat a musí to být člověk, který je vtipný. Pokud by to byl člověk, který se nechce bavit a nechce bavit lidi, tak to je to nejhorší, co může v talk show být.

NYNÍ SES PUSTIL DO STAND-UP. DÁ SE TO NĚJAK NAUČIT?

Toto se nedá naučit. Člověk to musí mít určitým způsobem v sobě. Vše si píšeš sám, vyzkoušíš si to, zda to funguje. Pořád s tím pracuješ. Trvá to dlouho, než dáš do kupy třeba 6 minut, které jsou od začátku do konce vtipné. Jeden ze vzorů je pro mě Karel Hynek, mám rád třeba hodně i slovenský Stand-up. Ten jazyk je pro to podle mě naprosto stvořený. Tam řekneš sprosté slovo a tím, že je to takové jemňounké, nevyzní tak sprostě. Třeba Michael Szatmary, napůl Maďar, tak toho úplně miluji.

KDYŽ SE VRÁTÍME K DIVADLU. S DAVIDEM KUPČEKEM JSTE SE PUSTILI DO TVORBY JEVIŠTNÍCH TVARŮ. KDE VLASTNĚ JEVIŠTĚ ANI NEPOTŘEBUJETE. POJĎ NÁM K TOMU NĚCO ŘÍCT.

Já jsem se trochu vyděsil, když jsi mi řekl, že si o tom budeš chtít povídat (smích). To je prostě taková naše šprýmařina, to se nedá srovnávat s divadelními umělci. Jsou to naše věci, které si dáváme dohromady sami. Posteskl jsem si tenkrát, že už nejsou divadla malých forem, jako byl Voskovec a Werich, Suchý a Šlitr, Kaiser a Lábus apod. S Davidem jsme se potkali poprvé po zkouškách na JAMU, kam nás nevzali, on mě vezl autem a zastavili ho policisté. On zahrál nějakého autistu, že na to má papír a že ho nemůžou takto stavět. A že kdyby mu nešlo řídit, že tam má sebou strejdu a ukázal na mě. Já absolutně nestíhal, nechápal, co se to přede mnou odehrává. On prostě ve vteřině přepnul do role, kterou hrál těm policistům. Oni ho nakonec objímali a bylo jim ho líto, odjel bez pokuty. Když jsme vlezli zpět do auta, ptal jsem se ho, prosím tě, co tohle bylo? A on mi jen řekl, že neví, že už mu to párkrát prošlo, tak že to zkusil znovu (smích). David prostě ve vteřině dokáže vstoupit do role. Já jsem si tenkrát řekl, tak tohle je opravdu něco, že toto bude lidi opravdu hodně bavit. To když předvedeme na jeviště, aby to mělo hlavu a patu a já mu na to budu nahrávat, tak to bude fungovat. První co jsme dělali, byla Nevinná láska. Vymyslel jsem, že v divadle zkouší hru Shakespeara. Já jsem hrál dramatika a režiséra, člověka, který miluje Shakespeara. Nemůže dorazit herečka z národního divadla, a tak pošlou nějakého strejdu, který má hru nazkoušet za ní. Bylo to divadlo na divadle a humor byl v tom, že s tímto strejdou se to opravdu nazkoušet nedá. Po asi čtyřleté pauze jsme přišli se Střihem. To byla další souvislá hra. Děláme i něco jako kabarety. Nemáme souvislý děj a máme více scének a do toho i písničky. Své autorské texty, třeba o tom, jak jsme se právě potkali v Brně, jak jsme společně jeli apod.

MÁŠ TAKÉ ZKUŠENOST S ČINOHERNÍM SVĚTEM. TAM JSI SE CÍTIL DOBŘE, CHTĚL BY SES K ČINOHŘE VRÁTIT?

Člověk nikdy neví. Je to dobrá otázka, na kterou je těžké odpovědět. Mně to z divadla nasměrovalo jinudy. Tím, že jsem se nedostal třikrát na DAMU a ani na to JAMU, nějak mi to zavřelo vrátka. Možná bych se k tomu chtěl vrátit, ale nejsou možnosti.

MĚL BYS NĚJAKOU VYSNĚNOU ROLI, KTEROU BY SIS TŘEBA V ČINOHŘE CHTĚL ZAHRÁT?

Nějakou vtipnou věc. Je to těžké, my děláme divadlo s Davidem. A tím, jak to nedělám, cítím se v tom nejistě. Mně vždy seděly zábavné, komické věci. Co mě baví, tak třeba Martin McDonagh, to mě baví, a třeba i Kati, takový ten irský humor, který je tak trochu na hraně, někdy lehce za hranou. To by mě bavilo. Vysněnou hru a vysněnou roli nemám.

POSLEDNÍ TÉMA, KTERÉ BYCH CHTĚL OTEVŘÍT, JE TVOJE FILMOVÁ KARIÉRA.VÍTEK NAPSAL NĚKOLIK FILMOVÝCH SCÉNÁŘŮ. TY SIS CHTĚL TAKÉ ZKUSIT KAMERU.

Ano. To bylo takových sedm, osm let zpět, podle mě. Když jsem začínal v Jesličkách. Já jsem nikdy nechtěl hrát divadlo, pro mě byla kamera zajímavější, než jsem k divadlu více přičichl. Psal jsem si nějaké věci do šuplíku, scénáře apod. Říkal jsem si, komu bych to tak mohl dát. Přišel jsem za Davidem Baldou, kterému tenkrát bylo patnáct, a řekl mu, že píši nějaké texty, kdyby se na to podíval, že bych byl rád. On už tenkrát něco točil, tak řekl, že fajn, mrkne na to. Natočili jsme krátkometrážní film, asi čtyřicet minut s názvem Pomsta. Ty jsi v něm také hrál policistu. Bylo to zajímavé v tom, že jsme to natočili za týden. Mně bylo osmnáct, jemu šestnáct, dostalo se to na českou televizi, běželo to na ČT art, dostalo to hodně cen. Nečekali jsme to od toho, bylo to wau. Druhý film nebyl tak úspěšný, v průběhu natáčení jsme zjistili, že to nefunguje, dotáčeli jsme poté nějaké věci retrospektivně. Dlouho trvalo, než jsme našli produkční společnost, které se náš film líbil, chtěli ať to ještě prostříháme a že nám pomůžou to dostat do kin. My to prostříhali a firma zkrachovala (smích). Jsem za tu zkušenost moc rád, bavilo mě to. Film je náročný a udržet se v tom je těžké.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová