Adéla Víchová, Dominik Roneš: DS Posun pojí láska k divadlu

ADÉLA VÍCHOVÁ (AV), DOMINIK RONEŠ (DR) – ZAKLÁDAJÍCÍ ČLENOVÉ DIVADELNÍHO SPOLKU POSUN PRAHA, KTERÝ SE V ANKETĚ I-DIVADLO.CZ UMÍSTIL NA PŘEDNÍCH POZICÍCH V HLASOVÁNÍ DIVÁKŮ. ADÉLA SE DOKONCE JAKO HEREČKA DOSTALA NA SKVĚLOU POZICI I PŘED PROFESIONÁLNÍ PRAŽSKÉ HEREČKY.

Adéla Víchová z Hadce Králové, Dominik Roneš z Karlových Varů – propojeni v Praze díky divadlu a lásce k němu. V rozhovoru, který vedl Josef Jan Kopecký, se například dozvíme, jakému repertoáru se divadelní spolek Posun věnuje a kde na svou tvorbu bere peníze. Jak se k divadlu dostali Adéla a Dominik a jak Dominik pracuje při tvorbě hudby do inscenací. Zároveň naši hosté prozradí, koho si k sobě do souboru přitáhli od nás z Hradce Králové.

záznam streamu: ZDE

DOMINIKU, JÁ JSEM TĚ ZAŽIL JAKO AUTORA HUDBY A ZÁROVEŇ JAKO HERCE. JAKÉ TO JE, SKLOUBIT TYTO OBĚ ROLE?

(DR): Já za sebe musím říct, že to funguje jako perpetuum mobile, hudba mě inspiruje k hraní a hraní mě zase inspiruje k hudbě. Vzájemně mě to inspiruje.

TY JSI MĚL NĚJAKOU ZKUŠENOST S DIVADLEM Z KARLOVÝCH VARŮ, ODKUD POCHÁZÍŠ?

(DR): Vůbec, já jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. V začátcích jsem měl skládat pouze hudbu, poté mi bylo nabídnuto, ať zkusím jednu roli a od té doby mi to zůstalo (smích).

DIVÁK JE ČASTO NEJVĚTŠÍ A NEJKRUTĚJŠÍ KRITIK. NEJVÍCE TO BÝVAJÍ DĚTI, TI TO ŘEKNOU NAPLNO. MÁTE NĚJAKOU ZKUŠENOST S DĚTSKÝMI DIVÁKY?

(AV): Ano, jednou jsme dostali pozvání na festival The Zdiby fest, jestli bychom tam mohli zahrát nějakou pohádku pro děti. Já jsem zvolila titul Krkonošských pohádek, protože si myslím, že to je něco, co se bude dětem určitě líbit a rodiče na to mohou koukat s nostalgií. Překvapivě to byla dobrá zkušenost, ačkoliv se děti dost zapojovaly, což bývá pro herce dost těžká zkušenost. Byla to výzva, aby to nebyla kopie, protože kopie nikdy nebude dobrá, ale zároveň aby tam zůstala i ta nostalgie. Naším cílovým divákem není dětský divák, toto byla vyloženě objednávka, ale jak pro mě, tak pro herce, to byla zajímavá zkušenost.

JAK BYSTE TEDY PŘEDSTAVILI TOTO VAŠE DIVADELNÍ USKUPENÍ?

(AV): My jsme soubor z Prahy, který se zaměřuje primárně na povinnou četbu, maturitní témata. To byl můj záměr, aby se divák seznámil s těmito povinnými tituly a často je třeba ani nemusel číst a získal jak vizuální, tak sluchový vjem. I pro studenty, kteří s námi hrají je to určitý typ studia. Takže našimi diváky jsou především studenti.

JAK FUNGUJETE? MY JAKO OCHOTNÍCI JSME ZVYKLÍ, ŽE NÁS FINANČNĚ ČASTO PODPORUJE OBEC, VE KTERÉ FUNGUJEME. JAK TO MÁTE VY?

(AV): To je dobrá otázka, my když jsme soubor zakládali, neměli jsme samozřejmě finance a nikdo nás vlastně neznal. První sezónu jsem to dotovala především já z vlastní kapsy. Nyní už nám chodí tolik diváků a děláme i další aktivity, jako kurzy, máme vlastní merch, takže se nám činnost platí sama. Trvalo to asi dvě a půl sezóny, než se to takto rozjelo. Nyní fungujeme čtvrtou sezónu, nemáme nic z dotací. Vše je ze vstupného, z kurzů, co děláme pro diváky a nyní nově z merche.

JAKÝ MÁTE TŘEBA MERCH?

(AV): Nyní máme záložky, tím, že děláme povinnou četbu, zdálo se to jako vhodné. Každá inscenace má svou záložku. Dále máme tašky a placky. Zvažujeme ještě další věci. Ale třeba o ty záložky je zájem. Stálo to ze začátku hodně našeho workoholismu, ale zadařilo se (smích).

JAKÝ MÁŠ PŘÍSTUP K TVORBĚ HUDBY PODLE TOHO, O JAKOU SE JEDNÁ INSCENACI?

(DR): No, rozhodně musíme přístup vždy radikálně změnit, například Kuřačky a spasitelky jsou zvukem komorním a je tam využita ruská písnička Kalinka, což je hlavní téma té celé inscenace a jsou tam ještě nějaké další remixy. Trošku jsem tam znásilnil klasickou hudbu. Chtěli to po mě (smích).

(AV): Za sebe musím říct, že co inscenace, to jednodušší hudba. Zkusila jsem si zvučit některé inscenace a není to vůbec legrace. Já se snažím si jako režisér zkusit vše co chci po svých hercích. Není to legrace, takže zjednodušujeme a děláme to funkčnější.

(DR): O to je ale komplexnější herectví.

CO OD VÁS NYNÍ MŮŽEME VIDĚT?

(AV): Máme v repertoáru inscenaci Matka. S Matkou mě oslovil můj kamarád Karel Pešek, kolega z Jesliček, že měl vždy touhu tento text udělat. Vzala jsem to tedy jako velkou příležitost i pro moje herce. Opět je to maturitní téma, zase skvěle sedne do dnešní doby. Inscenace se nám umístila v anketě a já tam hraji hlavní roli Dolores. Byla to hezká práce, ale dost náročná role, hlavně pro herečku, která ještě není matka. Nacítit si, že máte pět synů, o které postupně přicházíte, nebylo jednoduché. Ale musím říct, že čím častěji to hrajeme, tím kratší je můj nástup do té role a je to čím dál příjemnější.

V RÁMCI VAŠÍ INSCENACE JSTE TAKÉ ZAPOJILI NĚKOLIK HERCŮ Z HRADCE KRÁLOVÉ, TAKŽE VNÍMÁME I PROPOJENÍ S TĚMI VÝCHODNÍMI ČECHY, PROČ?

(AV): Máme tam třeba kolegu Štěpána Zahálku, ten nám tam typově zapadl do role Kornela, jeho jsme si hned vybavili a shodou okolností, jsme si s ním psali, že je v Praze a že by se chtěl opět věnovat divadlu, takže se to krásně potkalo. Je s námi Anetka Růžičková, tu jsem oslovila do Pavilonu 13, což je Přelet nad kukaččím hnízdem, hned se mi vybavila, že by měla být sestra Ratchedová. Líbila se mi představa ženy, která má v sobě tu krásu a díky tomu je vnitřně bestie. Anetka samozřejmě není bestie (smích), ale umí ji přesvědčivě zahrát. Martina Broma oslovil přímo Karel Pešek, zase jsme věděli, že má touhu hrát divadlo a opět nám perfektně zapadl typově.

(DR): Tito herci se stali součástí Posunu, nevznikla zde žádná rivalita, naopak, například od Karla jsem se toho strašně moc naučil. Člověk se naučil hrozně moc s prací s mluvou, nacítění si postavy. V době, kdy k nám přišel, byla mezi námi neskutečně velká herecká propast. Karel byl neskutečně inspirativní a dal mi toho hrozně moc jako kolega. To byl člověk, který v té době v Posunu neskutečně chyběl.

VRÁTÍM SE KE KARLOVÝM VARŮM, TY JSI CHODIL JAKO STUDENT DO DIVADLA?

(DR): To jsem byl opravdu jen párkrát. I pubertu jsem neměl nijak moc tvůrčí. Párkrát jsme jezdili se školou, chodili jsme do městského divadla a občas přijely zájezdy do školy, ale jsou to matné vzpomínky.

KDYŽ TO VIDÍŠ ZPĚTNĚ, JAKO HEREC, JAKO AUTOR HUDBY, MRZÍ TĚ, ŽE JSI K TOMU NEMOHL PŘIČICHNOUT DŘÍV?

(DR): Já si k tomu říkám, že to přišlo přesně tehdy, kdy to mělo přijít. Rozhodně nelituji, že jsem k tomu nepřičichl dřív, to by se mě mohl ujmout někdo, kdo by mi toho nedal tolik jako tady v ten pravý čas Adélka.

(AV): Ty jsi ke mně přišel v osmnácti, což je potřeba říct, ve tvém raném mládí, tak to asi bylo tak dobře načasováno.

KUŘAČKY HRAJETE POD PŮVODNÍM NÁZVEM, MATKU A DALŠÍ INSCENACE, POD PŮVODNÍM NÁZVEM. PROČ PRÁVĚ PŘELET NEMÁ TAKÉ SVŮJ NÁZEV, ALE HRAJETE HO POD PAVILONEM 13?

(AV): Mě se dostal do ruky divadelní text. Hodně jsem ho předělala, se přiznám, když jsem to pak přečetla, tak jsem přemýšlela, jestli to opravdu nenazvat jiným názvem s podtitulem Přelet nad kukaččím hnízdem. Shodou okolností jsme v té době navštívili únikovou hru s názvem Pavilon 13 z psychiatrické kliniky, tak se nám to do toho hodilo.

NYNÍ K VAŠÍ INSCENACI RACEK. MLUVIL JSEM S DESÍTKAMI LIDÍ, DRAMATURGY A REŽISÉRY, JAKÝ TEXT SI CHTĚJÍ VZÍT OD ČECHOVA PRÁVĚ V RACKOVI. MYSLÍM, ŽE SE NIKDO S NIKÝM NESHODL. O ČEM HO DĚLÁTE VY?

(AV): Pro mě je to trochu kritika ruského venkova a přesně o tom, že někdo někoho miluje, ale on na něho kašle a miluje někoho jiného. Milujeme někoho, kdo nás prostě odmítá. Každý tvůrce má podle mě nějakého oblíbence, přes kterého Racka čte. Myslím, že ten náš je především o vztazích. A komplikovanost vztahů je aktuální téma v jakékoliv době.

JAKOU JSI NAPSAL MUZIKU PRO RACKA?

(DR): Muzika pro Racka je ruská jako pirožky, jak řekla Adélka (smích). Tam jsem si vzal extrémně inspiraci z Čajkovského. Hlavně v té první skladbě. Máme tam i živý akordeon. Václav Bastl, můj kolega, z Ježkovy konzervatoře mi jednou v hospodě kývl na to, že jsme ho zapojili a neskutečně to tu inscenaci zvedlo.

TVOJE PRVNÍ HERECKÁ ZKUŠENOST, ADÉLKO, BYLO DIVADLO JESLIČKY JOSEFA TEJKLA, ŽE ANO?

(AV): Já jsem do Jesliček nastoupila někdy jako desetiletá, poté jsem z nich vystoupila a věnovala jsem se soutěžím krásy a fotomodelingu. Na malou chvíli jsem se odklonila od divadla, ale vždy mě to k divadlu táhlo zpět, takže jsem se do Jesliček vrátila. Podstatná část mého života je s Jesličkami spojena. Bylo to krásný, hrozně ráda na to vzpomínám. Určitě to ve mně zažehlo lásku k divadlu a měla jsem neuvěřitelné štěstí na pedagogy. Hodně dodnes čerpám jak v herectví, tak v hlasové průpravě.

CO JE PRO TEBE, JAKO PRO REŽISÉRKU, ZÁSADNÍ PŘI VOLBĚ HUDBY?

(AV): Potřebuji, abychom s autorem hudby souzněli a aby hudba pomáhala. Aby na sebe nestrhávala pozornost, jak by někteří autoři hudby třeba chtěli. Aby hudba sloužila divadlu. A mám vždy nějakou představu a mluvím v přirovnáních, co chci, abych slyšela v té hudbě. Autor si to musí přebrat, ukázat mi to, musí na mne slyšet.

MÁM NA VÁS ANKETNÍ OTÁZKU. CO JE PODLE VÁS PŘESNĚJŠÍ, SPRÁVNĚJŠÍ VÝRAZ, AMATÉRSKÉ NEBO OCHOTNICKÉ DIVADLO?

(AV): Já oba ty pojmy vnímám jinak. Amatérský soubor vnímám tak, že je to soubor, který má strukturovanější vedení. Ochotnický vnímám jako skupinu nadšených lidí, kteří něco společně nastudují. Amatérský soubor už vnímám prostě tak, že má nějakou strukturu.

(DR): No, prakticky to vidím stejně a přiznám se, že jsem nad tímto nepřemýšlel. V tom ochotnický se mi libí slovíčko ochota, pojmenování ochotnický soubor se mi asi líbí víc.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová