Thomas Baker: loutky jsou můj celoživotní experiment

Irský loutkář a pouliční umělec Thomas Baker objíždí svět s kufrem plným příběhů. Improvizuje, vypráví a jeho loutky nesou charaktery silných postav. V Antré mluvil o své cestě od prvních pokusů na ulici až po mezinárodní festivaly, o kouzlu irských mýtů i o tom, proč si občas hraje, i když nikdo nekouká.

záznam streamu: ZDE

Mezinárodní festivaly nás dovádí na nová místa

S loutkami a pouličním divadlem jezdí Thomas takřka po celém světě. Na mezinárodních festivalech navazuje nové kontakty a přátelství. Stalo se tak i v Albánii, kde se seznámil s Jiřím Polehňou, známým hradeckým loutkářem. „S Jiřím jsme se potkali na festivalu a zjistili jsme, že si rozumíme. Za krátko mě pozval do Čech,“ říká Thomas o své cestě. „Zajímavou zkušeností bylo třeba Borneo. Takže jsem se díky loutkám dostal až do deštného pralesa. Ale když nad tím přemýšlím, každé místo nese něco nového. Nepotkal jsem místo na světě, o kterém bych řekl, že se mi tam hrálo hůř.“

Každá loutka nese typický charakter

Thomas Baker přišel na rozhovor s jednou ze svých loutek, s Agnes. Tato postava představuje charakter silné ženy s velmi přímým smyslem pro humor. „Loutku Agnes jsem vyrobil před rokem a půl. V Irsku jsem vyrůstal mezi silnými ženami. Ať to byla maminka, babička, teta. Agnes je všechny reflektuje.“ V Irsku jsou příběhy vybudovány na charakterech. Thomas vytváří své loutky tak, aby byly typy. S nimi pak hodně improvizuje a vypráví příběhy. Sehrával také typické irské příběhy.

Příběhy řečené za deště u ohně

Agnes uvádí nejznámější irský příběh představou: V Irsku je hodně mokro, stále tam prší. Tak sedíme u ohně a říkáme si příběhy. Nejznámější bude Semn of wisdom (Znamení moudrosti). „Je to o malém chlapci, který byl hodně divoký. Bylo těžké ho kontrolovat. Tak ho poslali za jedním starým mužem do lesů, aby se učil o jazyku a poezii. On většinu času trávil raději rybařením. Chlapec jednou rybu chytil. Starý muž mu uložil, aby opékal rybu nad ohněm. Ale chlapec zapomněl točit s rybou a ta nad ohněm shořela. Chlapec sáhl na rybu, spálil se a udělal si puchýř na prstu. Spálený prst si strčil do pusy a najednou měl veškerou moudrost světa. Kdykoliv potřeboval něco vědět, strčil si palec do pusy a okamžitě věděl to, co potřebuje.“ Postava chlapce se jmenuje Fionn mac Cumhaill. Je to irská mytická postava, která prochází všemi irskými příběhy. O jeho životě existuje mnoho příběhů.

Loutky jsou mým experimentem, který trvá celý život

Už od dětských let se Thomas věnoval loutkám. Díval se po nich, zkoumal, které ho zajímají. Když byl na střední škole, scházely mu peníze. A tak jeho přítel navrhl, aby si přivydělával pouličním hraním. „Pouliční hraní byla nejlepší škola,“ vzpomíná Thomas Baker. „Začal jsem prostě hrát a zkoušel jsem, co a jak mám dělat. Znova a znova a znova. Když jsem dokončil školu, zkusil jsem „opravdovou práci“. Ale docela rychle jsem si řekl, že se loutkám budu věnovat naplno.“ Thomas pracuje částečně na volné noze a částečně spolupracuje s většími společnostmi v Irsku. Například s jednou společností, která je hodně zaměřena na tradiční hudbu a loutky.

Každá loutka, kterou tvořím, je úplně jiná

Thomas rád experimentuje i při výrobě loutek. Agnes je loutka s kašírovanou hlavou vedenou zespoda. Zbytek je vytvořený z látkových materiálů a ruku loutky tvoří ruka loutkoherce navlečená do rukavice postavy. Thomas nejčastěji používá právě kašírovaný papír a dřevo, ale jak říká, každá loutka je opravdu originál. Nedrží se jednoho stylu tvorby. Tvoří charaktery pro irské vyprávění.

To co hraju rád, hraju i bez diváků

Pouliční divadlo má nalákat kolemjdoucí. Připoutat pozornost. Thomas Baker zmínil, že hned jak vstoupil na ulici, učil se zas a znova. Co funguje a co ne. Přesto se rád nechává unášet. Na otázku Kateřiny Fikejzové Prouzové, jestli má radu, jak strhnout kolemjdoucí, odpovídá: „Pouliční divadlo se naučíte velmi rychle. Když něco funguje, diváci zůstávají. Když něco nefunguje, diváci odchází. Pokud to nefunguje, musíte vymyslet něco jiného. – Ale stává se mi, že si užívám kousky představení, které mám rád, i když diváci odejdou,“ směje se Thomas.

Štace po východních Čechách

„Do Čech jsme přivezli takovou varietní show,“ říká Thomas. „Já hraji dva charaktery. Agnes představuje moji tetu, která přijede na návštěvu. Ještě tam je další chlapec a dohromady děláme takový rodinný cirkus. Je to velmi interaktivní představení plné improvizace. Moje show jsou vždycky interaktivní. Mám rád, když semnou může publikum komunikovat. Takže doufám, že to tady bude milé představení.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová