Tereza Blažková: víc ji zajímá s kým zkouší, než co. vysněnou roli nemá

Rodačka z Ústí nad Orlicí, která se od svého domácího souboru Vicena propracovala až na jeviště profesionálního divadla. Přesto na své kořeny v amatérském divadle zdaleka nezanevřela. Už jenom trochu urputná herečka a absolventka tří vysokých škol.

záznam streamu: ZDE

Aby rodiče nemuseli dělat povinně a pravidelně diváky, Tereza musela za divadlem

První role Terezy byla už ve školce, kde získala v pohádce O kohoutkovi a slepičce roli slepičky. Jak Tereza říká, hlavní roli získala díky své urputnosti. Rodiče Terezy Blažkové nemají k divadlu tak blízko, nicméně díky přirozenému zájmu jejich dcery o divadlo byli velmi brzo pasováni na divadelní partnery v podobě diváků, později těch, kteří musí nahazovat text. Ale také zastali roli kostýmních výtvarníků a řidičů. Tereza byla na ZUŠ a v dramaťáku na základní škole jako doma. Jako dítě se rozhodně nenudila, a v patnácti letech se přidala k ochotnickému divadelnímu spolku Vicena v Ústí nad Orlicí.

Jako herečka občas panikařím, jako režisérka jsem byla v klidu

V souboru Vicena získala Tereza Blažková první roli v Popelce, následovala role Ludvičky ve Zdravém nemocném, a pak plno dalších a úspěšných titulů. „Ve Zdravém a nemocném jsem dokonce dostala cenu za 100 odehraných představení,“ vzpomíná Tereza Blažková, která v souboru ale nejenom hrála, ale také režírovala. Jako součást své bakalářské práce si v praktické části Tereza Blažková zvolila práci právě se svým domovským souborem. Věnovali se inscenaci Madam Colombová zasahuje. „Zpětně bych se hercům omluvila za tu moji urputnost,“ vzkazuje do Ústí nad Orlicí Tereza Blažková. „To byl asi teror. Problém je, že typy přísných režisérů teď vlastně trochu nedávám, nedávám autority, ale přitom jsem byla v té pozici taky. Nemám tu trpělivost, zvyšovala jsem hlas. Ale pro dobro inscenace. – Jako režisérka jsem byla v klidu. Věděla jsem, že jaký si to udělám, takový to mám. Kdež to jako herec občas panikařím.“

Tereza Blažková hovoří o souboru Vicena, jako by byla stále jeho součástí. Ač se díky svým studiím a nyní díky profesi dost vzdálila, srdcem je pořád z Viceny, protože o souboru mluví jako „my“. Divadelní soubor Vicena můžete znát z několika přehlídek. V Ústí nejen že sami přehlídku pořádají, ale velice rádi jezdí po celé republice, aby si mohli zahrát. „My asi rádi cestujeme,“ říká Tereza Blažková. „Jsme velcí kočovníci. Já už jsem teda bohužel nezažila tu éru, kdy se cestovalo i za hranice. Viceňáci jsou zvyklí cestovat. Vždycky jsme to prožívali hodně kolektivně. Vicena přehlídky asi nikdy nebral tak, že se jedou poměřovat. Brali jsme to tak, že si jedeme hrát někam dál než tady u nás. A to že tam je pak nějaký rozborový seminář, že nám k tomu něco řeknou, to bylo jako na víc. Spíš jsme si tam jeli zahrát, abychom byli spolu. Mám ten dojem, že jsme neměli ty ambice sbírat ceny a dělat představení, ze kterého budou profesionálové valit oči. Stále je tam komunita lidí, kteří jsou rádi spolu.“

Ochotnické divadlo je amáre

Když Tereza Blažková prošla coby dítě dramaťákem, potom tradičním ochotnickým spolkem, získala plno vědomostí při studiích a nyní se věnuje profesionálně herectví, může pojmenovat, jak spíš cítí to divadlo dělané srdcem. „U nás se hodně používalo to ,ochotnické‘ divadlo. I když já bych spíš brala to amáre v tom neprofesionálním divadle Tím že to dělám už profesionálně, tak o tom hodně přemýšlím, kde je ta hranice toho profesionálního, amatérského, nezávislého divadla. My za to sice dostáváme nějaký honorář a to je hlavní argument k tomu profesionálnímu. Ale to amáre, milovat to divadlo, tak si myslím, že amatéři/ochotníci naplňují mnohem víc, než ty profesionálové. Tam už fakt chodíš jenom do té práce. Já ještě mám pořád to nadšení, i když už začínám být skeptická k tomu prostředí. Ale tu lásku tam pořád mám, a proto pořád chodím do divadla i jako divák,“ říká herečka Tereza Blažková.

Cesta k profesionálnímu herectví, nejen na jevišti, přes noční linky vlaků

První zkušenosti Terezy Blažkové s kamerou byly při komparsech, kam se vždycky ráda vydala, ač to stálo hodně času a čekání, jak říká: „V Brně jsem měla skvělou příležitost, být ve tvůrčí skupině Kamily Zlatuškové, takže jsem byla za tou kamerou. Do Prahy jsem dojela sem tam na nějaký kompars. Pak jsem zjistila, že to všechno stojí hodně času a čekání. Ale bavilo mě to. Byl to zážitek – reklamy, seriály. I když jsem z Ústí odjížděla snad někdy ve 2 ráno, abych byla ve 4 někde v Praze.“

Rasputin v Pardubicích byl splněný sen

První profesionální role Terezy Blažkové, byla role ve Východočeském divadle v Pardubicích v inscenaci Rasputin. „Rasputin v Pardubicích to byl pro mě splněný sen. To jsem ještě nestudovala tu hereckou VOŠku, a tam jsem najednou stála z blízka vedle těch herců, na které jsem se koukala, a to je úplně fascinující,“ vzpomíná s nostalgií Tereza Blažková. „Více se četlo, byl tam režim. No vlastně ve Viceně jsme postupovali skoro stejně. Ale spíš ta herecká práce pod vedením režiséra byla jiná, na to jsem koukala. Já jsem tam měla tu menší roli, tak jsem se k těm rozborovým seminářům s těmi herci nedostala. Viděla jsem až ten výsledek na jevišti.“

Musíme brát v potaz, kde recenze vychází, a kdo ji píše

S profesionální kariérou herečky se Tereza samozřejmě setkává i s kritikou. Tou si však Tereza Blažková podle všeho hlavu moc neláme. „Mě ta kritika hrozně zajímá, třebaže kritiku málokdo snese. Všichni chceme být nejlepší a nejkrásnější, to je jasný. Ale když je to konstruktivní kritika, tak tu jako beru. Ale zase si musíme říct, co v dnešní době vychází za kritiky. Ta úroveň je taky někde jinde než dříve. Taky musíme brát v potaz, co je to za časopis, ale hrozně mě to zajímá. Kolikrát mě to taky naštve, ale třeba si po čase řeknu, že na tom může něco být.“ Tereza Blažková se zatím se žádnou negativní kritikou na své jméno nesetkala, ale uvažuje nad tím, že chybí mezi divadelníky a kritiky vzájemný dialog a diskuse. „Poslouchala jsem rozhovor se slovenskými herečkami, které vyprávěly, že v divadle měli na konci každé sezony nejen dramaturgy, ale i kritiky, kteří sledovali inscenace v průběhu sezony. A potom s herci podebatovali o tom, jak se vyvíjeli, a to si myslím, že může mít obrovský smysl,“ říká Tereza Blažková.

Sny na divadle si raději neplánuji a nemám

Tereza měla vždycky ráda filmy pro pamětníky, a tak role Adiny ve stejnojmenné inscenaci je jistě splněným snem. „I kdybych v Adině dělala pátou zleva tak budu šťastná. Zajímá mě spíš to, s kým to dělám. Další skvělou zkušeností je německý seriál October fest. Zahraniční produkce mě zajímá. Zajímají mě i další příležitosti i rodina mě zajímá, ale to se uvidí. To mě hrozně mrzí, že v jiných povoláních se ptát na plánování rodiny je dost ošemetné. To že umění je svobodné, je jeden velký mýtus. Jsi škatulkovaný v nějakém typu už od přijímaček, tvůrci tvoří ve své bublině koláčků sledovanosti. Já se bavím s prodavačkou, uklízečkou, právníkem, a občas jim zůstává rozum stát nad tím, co si ti tvůrci myslí, že chtějí vidět. Spoustu lidí říká: my děláme komedie, na které lidi přijdou. Ale kolikrát sami diváci říkají, co je to za kravinu,“ ukončuje své povídání v zamyšlení Tereza Blažková.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová