Stanislava Glembek: kdo dělá u nás divadlo, nemá na nic jiného čas

Ženština energická, jadrná, veselá, zapálená do divadla. A tak není divu, že divadlo, které miluje, tvoří většinu jejího volného času. Herečka a nyní i režisérka DS Vrchlický z Jaroměře byla hostem Antré a Josefa Jana Kopeckého.

záznam streamu: ZDE

Matka, která byla znovu objevena aneb Premiéra Matky v Jaroměři

Stanislava Glembek je především herečkou souboru. Pustila se však i do režie, a na svou prvotinu si vybrala velmi silný titul, který je i mezi běžným repertoárem DS Vrchlický nezvyklým tahem. Vnitřní pnutí k této protiválečné hře Karla Čapka se ozývalo již dlouho. „Já jsem Matku kdysi četla, asi v osmé, deváté třídě. A my jsme měli tak perfektní učitelku na češtinu, která mě navnadila, abych si tu knížku přečetla. Můj děda byl knihkupec a máme doma plno pokladů, takže jsem si vytáhla tu Matku, přečetla jsem si ji, a zůstala ve mně. Ale akorát to, že jí všichni okolo umírají,“ říká Stanislava Glembek, která si ale tu knihu z knihovny vytáhla ještě o nějaký čas později. „A najednou jsem zjistila, že ten text je úplně o něčem jiným, než o tom, že jí umírají synové. Tam je tolik pravdy o životě, která je pořád stejná. Tak to ve mně uzrávalo.“ A do třetice všeho dobrého si vzala Stáňa Matku s sebou na dovolenou, kde už vznikala představa o tom, jak by mohla Matku inscenovat. A bylo to. V Jaroměři bude uvedena Matka na jeviště.

Inscenovat Matku v současné době chtělo i trochu silného odhodlání

Ve chvíli, kdy Stanislava Glembek v divadle nadhodila, že by chtěla inscenovat Matku, musela všechny okolo sebe přesvědčit, že je to dobrý tah. Ale jak je zřejmé z vystupování této energické dámy, dokázala všechny přesvědčit. První vlna přesvědčování u vedení divadla prošla, teď ještě přesvědčit herce – především představitelku Matky. „Všichni mi to odkejvali,“ vypráví Stanislava Glembek. „A když jsem Alče, představitelce Matky, půjčila knížku, tak byla vyděšená.“ Ale Stáňa jí přesvědčila, jak jinak. Myšlenka na tuto inscenaci tedy vznikla někdy před dvěma lety. Mezitím se v Jaroměři nastudoval ještě Sluha dvou pánů a události ve světě se vyvíjeli rychle. Přišel den, kdy i Stanislava Glembek pochybovala o tom, jestli se opravdu pustit do svých plánů. „Ten den, když vlítli na Ukrajinu, tak mi z toho bylo opravdu ouzko. A to jsme si museli dát opravdu čas na rozmyšlenou. Dva dny jsem si říkala, jestli to vůbec můžeme hrát. Ale rozhodli jsme, že prostě jo! Že tím spíš musíme tu Matku udělat,“ vzpomíná s lehkým smutkem, ale pevně, Stanislava Glembek.

Divadlo v Jaroměři je druhé zaměstnání

Už několik hostů Antré se o divadle v Jaroměři zmiňovalo. A z těchto všech vyprávění je jasné, že Jaroměř je plná divadelních nadšenců, kteří divadlo chtějí dělat naplno. „Máme milionový lidi,“ potvrzuje Stanislava Glembek. „U nás je to opravdu druhé zaměstnání. Zkoušíme dvakrát třikrát za týden, když je potřeba, tak zkoušíme i víkendy a svátky. Kdo u nás dělá divadlo, musí to brát, že na nic jiného není čas.“ DS Vrchlický je znám tím, že se zaměřuje na dramaturgii klasických autorů. Vznikají zde veliké kusy velkých a známých jmen. I Stáňa Glembek je zastáncem této dramaturgie, a žádné novoty jako režisérka nechystá. „Současní autoři to je pořád na jedno brdo, já si nemůžu pomoc. Každej s každým, zápletka nijaká, a divák si z toho nic nevezme. Možná se zasměje, ale jinak nic. Chci, aby divák nešel na levnou komedii.“

Jenom pořád chtěla dělat to divadlo, a tak ho dělá - pořád

Stanislava Glembek po divadle vždycky toužila. Není divu, že si k němu cestu našla. V době kdy byla na střední škole, a pořád po divadle toužila, tak prostě vzala telefon, a do divadla si zavolala. Hned šla na zkoušku, a od té doby si Stáňu v divadle drží, a Stáňa si drží divadlo. „Nejdřív jsem dělala nápovědu. Pak jsem hrála v Pyšné princezně zlou kněžnu. Pepa Horáček tam hrál semnou, a nechal mě krásně vyžrat to, že zapomněl text. Nechal mě samotnou na jevišti, a všichni si mysleli, že jsem text zapomněla já,“ vzpomíná Stanislava Glembek, která dál vypráví o dalších inscenacích, na které ráda vzpomíná. „Zdeněk Hovorka režíroval Dům se sedmi balkony, a to byl větší kus, bylo to drama. A pak výraznější byla role Vrbčeny v Roku na vsi, na to budu vzpomínat s láskou do smrti. Honza Sklenář vpadnul, všechno převrátil a zase odešel. Rok na vsi jsem viděla v Národním divadle, když mi bylo asi jedenáct, a jediný co si pamatuju je, že mě bolel zadek, a že to bylo dlouhý. A pak ty známý tváře jako byl Rösner, Preisová, Lukavský.“ Na Rok na vsi v režii Jana Sklenáře jistě vzpomíná plno lidí. Jaroměřští se s ním objevili také na Jiráskově Hronově jako zahajovací představení.

Závěrem k amatérskému/ochotnickému divadlu

Na režijní prvotinu Stanislavy Glembek se snad můžeme těšit na dalším ročníku přehlídky v Červeném Kostelci, kam ji chce přihlásit. Ráda se posouvá dál, třeba i díky kritice. „Kritiku vnímám dobře. Nemám s tím problém, každý má nějaký názor. Na Matku mám hezké ohlasy, a chci s ní jet do Červeného Kostelce. Musíme vnímat i kritiku, abychom se posouvali dál.“ Stáňa je zkrátka ta pravá divadelnice, která nedá na divadlo dopustit. A je jí jedno, že někdo je nadšen jejím výkonem a někdo může být zhnusen. Dělá to ráda a dělá to opravdově – srdcem. A je jedno, jestli jako amatér, nebo ochotník.

„Chtěla bych poděkovat lidem, kteří dělají divadlo, a dělají to srdcem,“ vzkazuje Stanislava Glembek. „Děkuji všem, kteří semnou Matku udělali.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: archiv Stanislavy Glembek

autor: Lucie Kotěrová