Stanislav Rytych: v Hlinsku režíruje, v Chrudimi hraje

STANISLAV RYTYCH: PRINCIPÁL, REŽISÉR A TAKÉ HEREC DIVADLA A1 SPOLKU Z HLINSKA. Kam až sahá historie dnes Divadla A1, jak se k divadlu dostal sám Stanislav, jak změnila divadlo revoluce a co jeho spolupráce s významným amatérským spolkem v Chrudimi? J To a ještě více, zjišťovala Kateřina Fikejzová Prouzová.

záznam streamu: ZDE

KAM AŽ SE DATUJE HISTORIE VAŠEHO DIVADLA?

Do konce devatenáctého století. Já už si pamatuji jen to, co jsem kdysi nastupoval sám. Hrál jsem loutkové divadlo, a když potřebovali zaskočit na prknech, která znamenají svět, tak jsem zaskočil (smích). Začínal jsem ve hře Dalskabáty, hříšná ves. Od té doby se ze mě stal komediant (smích) od roku 1983. Většinou se za rok stihly nastudovat dvě hry.

VY MÁTE OCHOTNICKÉ DIVADLO V RODINĚ, ŽE ANO? ZAREGISTROVAL JSI JAKO MALÝ KLUK, ŽE SE DOMA HRAJE DIVADLO?

Zaregistroval. Tehdejší herci byli dobří v tom, že jejich součástí byla spousta profesionálů, například Skopečka. Takže u nás doma se najednou objevily známé osobnosti. Tatínek byl veselá duše, rád se bavil, rád se napil (smích). Doma jsem nedávno objevil starý prográmek, že Stanislav Rytych, můj tatínek, hraje Bartola, kterého shodou okolností hraji nyní já v souboru. Poprvé jsem byl na prknech, asi když mi bylo deset let. Táta mě nikdy na divadlo nebral, v podstatě jsem začínal sám a začínal jsem u loutkového divadla. To bylo úžasné, tam se mi líbily reakce dětí.

TOHO, KDO MÁ ZKUŠENOST S LOUTKOVÝM A ČINOHERNÍM DIVADLEM, SE RÁDA PTÁM, JA TO VNÍMÁ, JESTLI JE LEPŠÍ SE SCHOVAT ZA LOUTKU NEBO JE LEPŠÍ SE UKÁZAT?

Já tím, že jsem zkusil tu činohru, tak se přikláním více k ní, tam se můžeš schovat i ukázat. Pro činoherního herce je ale zase dobré mít třeba průpravu v loutkoherectví, jelikož tam zase musíš dát velký důraz na hlas. Musíš jím zahrát radost, strach apod., takže když pak přejdeš do činohry, už to umíš.

JAK VELKÝ JSTE BYLI SOUBOR OD ROKU 1983?

To byl velký soubor, to byl opravdu velký soubor. Oni hráli tenkrát Atlantidu, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Pro herce nebylo vidět jeviště, to bylo možná čtyřicet lidí. Poté se to trochu zmenšilo, ale když jsem začínal, tak tam vždy bylo tak patnáct až šestnáct lidí určitě.

PŘIŠEL SAMETOVOU REVOLUCÍ NĚJAKÝ ZLOM?

Přišel, v osmdesátém devátém roce jsme začali dělat hru od Semeráda, což byl herec ostravského divadla, Vzhůru do údolí, a přinesl jí tam Vladimír Čech, herec pardubického divadla. Ten nás jezdil kontrolovat a říkat nám, jak to nastudovat. Holky z něho byly unešené, protože to byl nádherný chlap. Šálu, klobouk, obrovské charisma. Poté přišla revoluce. V pátek sedmnáctého listopadu byla revoluce, v pondělí přijel a začal vykládat co se děje. Když přijel podruhé, přišlo na něho sto lidí, protože to chtěli od něho také slyšet no a poté už jsme ho neviděli, jelikož zůstal v Praze. Doba změnila i soubor. Pro náš soubor to byl konec, protože se všichni začali věnovat něčemu novému. Já jsem se stal obchodníkem a byl jsem od rána do večera pryč. Téměř všichni z našeho souboru začali obchodovat. Já jsem přestal dělat divadlo od roku 1989, naposledy jsme zahajovali Hronov, to bylo poslední, co se kdy hrálo, poté jsme se sešli až v roce 2014. Za tu dobu se mi podařilo vystoupit třeba s Radovanem Lukavským. Už bych s profesionálem asi nevystupoval, přeci jen, amatér je amatér (smích). Já jsem měl v roce 2014 dva infarkty a ke konci roku jsem si říkal, že takhle to dál nejde. Doma jsem našel hru, Charleyova teta, a s tou jsme opět zahájili divadlo.

ZATÍMCO PŘEDTÍM TO BYL VELKÝ SOUBOR, MĚLI JSTE VELKÉ ZÁZEMÍ, NYNÍ JSTE MĚLI NOVOU VÝZVU, KDE ZKOUŠET APOD. JAK JSTE SE S TÍM POPRALI?

Předtím se hrálo v komorním divadle, to se poté vrátilo Orlům a v Hlinsku se postavilo multifunkční centrum. Do tohoto centra se složitě dostává amatérský soubor, je to problém. Bojujeme o místo na zkoušení. Pokud chcete zkoušet, tak jedině na jevišti, zkušebna tam není. Dostáváme každý rok dotaci od města, které nás podporuje, sehnali jsme si i svého sponzora. Prvotní problém s financemi jsme řešili tak, že jsme se skládali sami. Z toho, že se následně hrálo jinde, jsme již začali získávat peníze.

TY JSI I REŽISÉR, JAKÉ TO BYLO, POPRVÉ SI STOUPNOUT PŘED LIDI JAKO REŽISÉR?

Já jsem demokratický, nerozčiluji se. Nechám herce ukázat, jak by to zahrál a já se k tomu vyjádřím. Takže třeba pětkrát, šestkrát se předělává scéna, ale nechávám volnou ruku.

V ROCE 2014 VZNIKLO DIVADLO DU:HA, NYNÍ SE 16. ÚNORA UKÁŽETE JAKO DIVADLO A1, TAKŽE U VÁS DOŠLO K NĚJAKÉ ZMĚNĚ, ŽE ANO?

Naše cesty se rozešly s druhou skupinou. Tehdy jsem navrhoval, abychom zůstali jako jeden soubor, ale ať si každý hraje, co chce. Aby tu i byla zdravá rivalita. Ty jsi udělal něco a je to fakt dobré, no tak já jdu také udělat něco, aby to bylo ještě lepší. Když bychom něco od sebe potřebovali, tak si pomůžeme apod. To se nesetkalo s úspěchem, takže jsme se rozdělili. Zůstala tedy DU:HA, což jsou učitelky, a my Divadlo A1.

PROČ A1?

A je první v abecedě, 1 je první v číslech, takže se to ujalo. Hlubší význam to asi nemá (smích). Vždy budeš první v abecedě, takže když se někdo podívá do nějakého přehledu, tak jsi na začátku.

MÁTE NA STOLE NYNÍ NĚJAKOU NOVOU HRU?

Můžu to prozradit? Váhali jsme mezi dvěma hrami. Sex, lži a nenávist, je to francouzská konverzačka. Já mám ale rád, aby se to na jevišti hýbalo, ne jen mluvilo. To jsem tedy trochu upravil. No a druhá hra je Blbec k večeři. Ten je ale také ukecaný, ale už také vím trošku jak to rozhýbat, aby tam byl pohyb, hudba… To jsou dvě hry, nad kterými přemýšlíme.

NYNÍ JSTE ALE MENŠÍ SOUBOR, TAKŽE KDYŽ UŽ MÁTE NĚJAKOU HRU, TAK TAKÉ SÁM HRAJEŠ. KDO TEDY REŽÍRUJE TEBE?

Máme tam jednu šikovnou holčinu. Vždy ví, co kdy má být na scéně a je na ní spolehnutí, takže ta mi dává také zpětnou vazbu. V současné hře jsem si dal jen malou roli, je tam pár vět, jediné co je těžké, je přelézt okno, což je v mých letech náročné (smích). Režíruji rád, snažím se nedostatky lidí vidět jako jejich přednosti. I nedostatek může být dovednost. Mám strašně rád, když někde ve hře hrají třeba slovenští herci. Ten jazyk je tak krásný, takže když někde hrají a využije se ten jejich jazyk, je to krásné.

JAKÝ JSTE SOUBOR? MÁTE V DNEŠNÍ DOBĚ ČAS ZAJÍT SPOLEČNĚ NA PIVO, NA NĚJAKÉ AKCE?

Nemáme, máme zkoušky dost problematické. Na jeviště se dostaneme v neděli, většinou od pěti do osmi a poté každý běží domů. Není na to prostor. Každý druhý je tam autem. Jdi si posedět na nealkoholické pivo (smích).

CO OD PŘEHLÍDKY V ČERVENÉM KOSTELCI ČEKÁTE?

Já nemám rád přehlídky. Především v Ústí nad Orlicí, to řeknu na rovinu. Dokud tam byl Janek Císařů, tak bez problému, krásně dokázal člověka povznést nad problémy, že měl chuť pokračovat dál, ale teď už to tak nefunguje. Proč to říkám, protože to všichni děláme zadarmo, protože se nám to líbí dělat. Jestli to děláme špatně, tak nám to řeknou lidé, odejdou třeba nebo nám to řeknou.

JÁ NYNÍ VYUŽIJI TOHO, ŽE JSI SOUČÁSTÍ VÝZNAMNÉHO OCHOTNICKÉHO SOUBORU V CHRUDIMI, KTERÝ SE NÁM JEŠTĚ NEPODAŘILO K NÁM DO ANTRÉ POZVAT. JAK JSI SPOKOJENÝ SE SPOLUPRACÍ S NIMI?

Výborně, opravdu výborně. Tam je tak skvělá parta, když se řekne, že se něco bude dělat, nebo že se někam pojede, nenajde se nikdo, kdo by nejel. Je tam opravdu snaha. A hraje se všude možně, od malých vesnic až po větší města, třeba Znojmo.

Jak ses dal s „Chrudimáky“ dohromady?

Jednak se s některými z nich znám a tenkrát jsme tam hráli na malé scéně s Renátou Šťastnou. Svůj part jsem pojal o nějak bouřlivěji než jiní. Odrovnal jsem svojí spoluhráčku, diváci v hledišti šli do kolen. Mezi nimi byli i herci z Chrudimi a ti se mě ptali, jestli nechci hrát s nimi. A já byl po tom dvacetiletém půstu tak nadržený na divadlo, že jsem s tím souhlasil. Měl jsem třikrát v týdnu zkoušky. Teď už mírním (smích).

MY JSME ZAREGISTROVALI, ŽE SE V CHRUDIMI DĚJÍ ZMĚNY, OBNOVUJE SE FESTIVÁLEK AMATÉRSKÉHO DIVADLA, ŽE ANO?

Ano, je tam pozvané např. divadlo Exil, také Lakomec se bude hrát a další. Je to jarní přehlídka. Věřím tomu, že si diváky najde. Já třeba, když bych chtěl pozvat Exil do Hlinska, bál bych se, že nezaplním sál.

Poslechněte si zá celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová