Rostislav Hejcman: režisér musí vědět, co chce i nechat herci volnou ruku

Tvář východočeského ochotnického divadla, která je vidět jak v Hronově, tak i v Náchodě nebo v Červeném Kostelci. Dlouholetý divadelník, který má za sebou velkou premiéru. Do Hronova se opět vrátila Lucerna Aloise Jiráska.

záznam streamu: ZDE

Nové pojetí Lucerny obstálo

Rostislav Hejcman se ujal režie v hronovském souboru, aby nastudoval Lucernu. Vzdává tím poctu nejen Aloisovi Jiráskovi, ale především zesnulému panu Miroslavu Houšťkovi, který byl opravdu výraznou osobností hronovského divadla a kultury vůbec. V momentě vysílání Antré hovoří Rostislav Hejcman o tom, že mu spadl ze srdce obrovský kámen, ale dozvídáme se také o tom, jak Lucernu pojal. „Když jsem věděl, že to budu dělat, tak jsem věděl, že ji nechci dělat po staru. Takže přišlo škrtání. My jsme se vlastně dostali na hodinu a tři čtvrtě a jedeme bez přestávky. Věděl jsem, že to nechci dělat v tradičním pojetí kulis. Vymysleli jsme si projekci. Musím říct, že to byl boj. Nejdříve se mnou, abych to zvládl. Musím hodně poděkovat Radce Hrdinové, která nade mnou od začátku držela pomocnou ruku. Dál by to nešlo bez Míši Kobzy, Dity Polákové, Hanky Peterkové. Děkuji i souboru, že na mé pojetí Lucerny přistoupil,“ říká s vděčností Rostislav Hejcman.

Jak Rostislav Hejcman zmínil, jako režisér se pustil do rozsáhlejších úprav Jiráskova textu. Při čtení Lucerny si znovu a znovu uvědomoval, jak je Alois Jirásek je stále aktuální. „Někdo si Lucernu vykládá jako pouhou pohádku. Ale ono to tak není. Jsou tam postavy, které mají své příběhy. Dobro a zlo. Vrchnost a poddaný lid. Je tam síla k přírodě a k vlastenectví. Trochu jsme opustili téma kněžny a spíš se soustředili na prostý lid. Na city těch lidí i na cit samotného Jiráska. Hrajeme o tom, že nám Lucerna přináší nějaké světlo do dnešní doby.“ Jako všude, i v Hronově se diváci na svůj domácí soubor vždy těší. Teď však soubor předstupoval před diváky, kteří byli plni očekávání. Napětí bylo obrovské. Nakonec hronovské publikum přijalo osobité nastudování s projekcí velmi dobře, stejně tak diváci v sousedním Náchodě. Kam Lucerna zamíří dál? Rozjednané jsou štace například v Červeném Kostelci nebo v Polici nad Metují.

Hromadné čtené zkoušky jsem nedělal

V Lucerně vystupuje hodně postav. Naštěstí se dalo zkoušet po částech s jednotlivými herci. „Nedělal jsem hromadnou čtenou zkoušku. Četli jsme po skupinkách, kdy jsem vysvětloval postavy, jednotlivé děje. Ale jen krátce, vlastně od začátku se pracovalo na place. Nejsem ten typ režiséra, který má všechno do detailu nalinkované. Snažím se s herci debatovat o tom, co a jak mají dělat. Na to třeba u pana Houšťka nebyli zvyklí, protože tam bylo všechno přesně dané. Mám rád kombinaci. Režisér musí na začátku vědět, co od herce chce, ale potom by měl nechat volno ruku herci, aby se herec dokázal vyjádřit, aby se našel v postavě,“ popisuje svůj pohled na režisérskou práci Rostislav Hejcman.

Propojení souborů z okolí je mimořádně cenné

V Hronově je zvykem, že do souboru přicházejí přespolní kolegové. Zakládal si na tom především už zmiňovaný Miroslav Houštěk. I Rostislav Hejcman si však nějaké kolegy přizval. „Přesto že jsem se snažil škrtat, tak se to nedá udělat bez přespolních, je v tom 25 postav. Hostují u nás kolegové, kteří s námi spolupracovali i nové tváře. Ale přijali jsme i mladé, kteří s námi do toho šli. Pro někoho to bylo první velké představení.“ Vzájemná výpomoc mezi soubory je vždy velice přínosné, protože každá nová krev může přijít s něčím obohacujícím. V trojúhelníku Hronov-Náchod-Červený Kostelec takové hostovačky fungují vcelku často, sám Rostislav Hejcman s tím má bohaté zkušenosti. A vidí, že i jemu to přináší řadu příjemných zážitků.

Důležité je, že divadlo v Hronově pokračuje dál

Hronovské divadlo píše už dlouhou historii. Rostislav Hejcman rád vzpomíná třeba na Tři sestry, které režíroval Mirek Lelek. S láskou vzpomíná na éru s Miroslavem Houšťkem, ale vnímá, že nyní přichází doba nová. Kdy se stálý soubor probouzí z doby, řekněme temnější. „Nemyslím si, že současná Lucerna je úplně novou érou. Stále to zůstává jako tradiční divadlo. Žádné novinky tam nejsou, žádné netradiční přístupy. Pro mě je vrcholem to, že jsme se znovu sešli. I vzhledem k tomu, že máme za sebou výročí 200 let hronovského divadla. Jedeme dál.“

Být součástí divadla mi přišlo přirozené

Cesta k divadlu je u každého zajímavým příběhem. Rostislav Hejcman se dostal k divadlu díky své tetě, která se divadlu aktivně věnovala coby ochotnice v Náchodském divadle. V sedmi letech Rostislav Hejcman účinkoval na oživlých postavách Babičky Boženy Němcové v Ratibořicích. Tato tradice byla na dlouhou dobu zakázána, ale když se po roce 1989 mohla opět obnovit, Rostislav Hejcman opět navázal. „Právě tady si mě našla Lída Šmídová a vzala mě do Náchoda. Když jsem se přestěhoval do Hronova, přešel jsou do souboru Jiráskova divadla k panu Houšťkovi a zůstal jsem dodnes,“ vypráví Rostislav Hejcman, který také chodil jako kluk na divadelní kroužek při DDM. S dětským divadlem má tedy zkušenost sám nejen jako herec, ale také jako učitel.

Děti se divadlu nemusí věnovat, ale můžou tam třeba rádi chodit

Při základní škole vedl Rostislav Hejcman divadelní kroužek, kde mu prošlo mnoho dětí. Jeho zájmen nebylo, vychovat z nich herce, ale probudit v nich zájem o divadlo. „Začal jsem s dětmi pracovat, když jsem přišel do ZŠ. Dramaťák tam už existoval. Dělaly se hlavně muzikály, ale bylo to takové na rozpadnutí. Zkusili jsme to obnovit. Sešla se nám dobrá parta dětí, která měla skutečný zájem. Z vlastní zkušenosti jsem věděl, že scházet se jednou týdně je na dramaťák málo. Proto se pořádaly výjezdní víkendovky. Dodnes si myslím, že je to jediná cesta, jak ty děti udržet. Když se vám podaří vybudovat k tomu vztah, zalíbí se jim to, neznamená to, že se z nich stanou herci, ale budou třeba celý život do divadla chodit jako diváci a mít celoživotní zájem o kulturu.“

Tradiční vánoční představení se do Hronova vrátí

V roce 2013 premiéroval hronovský soubor první režii Rostislava Hejcmana. Vánoční inscenace s názvem Hej, člověče boží je prvotinou, kterou si Rostislav nejen zrežíroval, ale také napsal. „Pár dnů před Vánoci zveme do divadla na vánoční písně a na příběh o Ježíškovi. K tomu ještě pro diváky pečeme, vaříme svařák. Původně se to hrálo každý rok. Když jsem odešel z Hronova, tradice se přerušila. Teď se nám podařila obnovit,“ říká Rostislav Hejcman, jeden z režisérů hronovského divadla.

Gró souborů by mělo být ve hraní a radosti z hraní, ne v přehlídkách

Rostislav Hejcman se netají tím, že postupové divadelní přehlídky příliš rád nemá. Často je na nich vidět, což jak říká, je vždy z donucení jiných režisérů. Sám se ale jako režisér na přehlídky nehrne. Význam práce amatérských souborů vidí jinde. „Třeba s dramaťákem jsem na soutěže nejezdil, mám na ně trochu vyhraněný názor. Myslím, že když to děti dělají rádi, tak to je dostatečný důvod k tomu, aby z toho měly radost. Osobně divadlo hraji pro sebe a pro lidi. Mám tezi, že ten soubor, který hraje ve svém místě, by měl hrát hlavně pro ty lidi tam. Jednou za čas se třeba stane, že to divadlo je fakt povedené, tak se na tu přehlídku může jít, ale není to to hlavní. Pro mě ta přehlídka je až na tom posledním místě. Když si nejsem jistý, že to divadlo je připravené na přehlídku, tak tam prostě nejedu.“

V každé roli se cítím nejhůře

Protože divadelních rolí má za sebou Rostislav Hejcman několik, dokonce v několika souborech, zajímá Kateřinu Fikejzovou Prouzovou, v jakých se cítil nejlépe. Rostislav Hejcman ale odpovídá z druhé strany: „Kdybyste se zeptala, ve které roli jsem se cítil nejhůře, tak ve všech. Čekáte na reakce těch ostatních, teprve když na vás začnou reagovat, tak zjistíte, že je něco v pořádku a že to je ten správný směr. Nejlépe mi ale bylo v Pasti na myši v Náchodě, rozhodně ve Třech sestrách v Hronově a ve Staré dobré kapele v Červeném Kostelci,“ jednoznačně uzavírá evidentně činný východočeský divadelník.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová