Petr Vanžura: Ďyvadlo Neklid vzniklo z leknutí

Baví mě psát o něčem, co mě pálí. Naše hry nejsou na první dobrou. Děláme to rádi. Nemáme potřebu se nějak zviditelňovat. Petr Vanžura o psaní, o vedení divadelního souboru a o tom, jak schizofrenické může a nemusí být, psát divadelní hru a pak ji ještě režírovat.

záznam streamu: ZDE

Divadlo z leknutí žije už dvacet dva let

Celoživotní láskou Petra Vanžury je psaní. Díky němu se také stalo, že se našlo několik nadšenců, kteří začali hrát to, co vznikalo z Petrova pera. Zpočátku šlo o nevinnou úpravu u příležitosti setkání Lhot (jak Petr Vanžura říká, to je pravěk) – úprava krátké pověsti z jedné Lhoty. Kouzlo, které s diváky vzniklo, však potom nedalo spát Petrovi i jeho kolegům. Od roku 2002 tedy existuje Ďyvadlo Neklid Trutnov, které se zaměřuje převážně na autorskou tvorbu.

Abych něco napsal, musí mě to strašně moc pálit

Petr Vanžura začíná psát bez ohledu na to, jestli divadlo zrovna text potřebuje nebo ne. Musí přijít chvíle, kdy chce psát. „Když už je to v nějaké finální podobě, snažím se myslet na to, kdo to bude hrát. V této chvíli je text víceméně hotový. Kostra musí být hotová, stejně jako příběh musí být celý hotový a text míří do finále. To je okamžik, kdy začnu přemýšlet, koho zrovna máme v souboru, kdo se na co hodí.“ Petr píše na třikrát, jak říká. Nejprve si popíše téma a zápletku. Poté přichází fáze mezi prvním a druhým pivem, kdy nechá myšlenky volně plynout a kolikrát nestačí ani psát. V druhé fázi text přepisuje do elektronické podoby, popřípadě upravuje. A v třetí fázi je hrubý text připravený k dalším úpravám, dodělávkám. Zde si Petr Vanžura stýská nad tím, že by potřeboval nějakého dramaturga.

I když hrajeme komedie, vždycky je něco za nimi

Jedna z her, které Petr Vanžura napsal, byla situační komedií. Vymyká se z běžného repertoáru Ďyvadla Neklid, jak Petr říká. Jinak se zaměřuje na komedie takové, které v sobě skrývají závažnější témata. „Jsou to moje moje myšlenky, sociální myšlenky o věcech, které mě trápí, nebo s kterými se nemůžu popasovat ve veřejném životě. Tak se s nimi vyrovnávám tím, že o tom začnu psát. Přestože to jsou komedie, snažím se, aby v nich bylo něco víc. Třeba nějaký společenský problém.“ Konkrétní příklady popisuje Petr Vanžura na inscenacích Ulice bastardů, nebo Prase v kufru.

Chtěl bych dostat korunu za větu, kterou jsem tolikrát vyřknul – bude to dobrý

Možná díky tématům, která Petr Vanžura zpracovává, se často před souborem setkává s tím, že mu herci úplně nedůvěřují. Nezdá se jim text. Není pro ně na první dobrou čitelný, zábavný. Ale Petr si dokáže stát za svým, dokáže věci dotáhnout do konce a jeho hry před diváky fungují. Proto už tolikrát pronesl: „Minule jsem vám to říkal, že to bude dobrý. Předminule jsem vám to říkal. Říkám to teď a zase mi nevěříte. Bude to dobrý,“ směje se Petr Vanžura.

Zkouším moc rád, s premiérou mi začíná být smutno

Ďyvadlo Neklid zkouší inscenaci většinou rok. Petr Vanžura popisuje, že první půl rok to nepovažuje za zkoušení, ale spíš učení se textu na jevišti. Druhý půlrok se teprve zkouší doopravdy, hledají se charaktery, staví se situace. „Právě ta druhá fáze mě moc baví, protože nerežíruju jenom já, ale je to vzájemná spolupráce s herci. Někteří jsou herecky fakt vyzrálí a je to radost. Tvoříme společně. Nejdřív s tím vylezeme před kamarády. A po premiéře začneme znovu zkoušet. Protože to je přesně ta chvíle, kdy se pozná, kde to dramaturgicky drhlo,“ říká Petr Vanžura.

Na přehlídky jezdím, abych dostal po čuni

Samozřejmě i na Petra Vanžuru padla otázka, jak vnímá divadelní přehlídky, protože na přehlídky se svým divadlem jezdí. „Jezdím tam rád. A proto, abych dostal pořádně po čuni. Je to pro mě jediné místo, kde mě nikdo nebude chválit. Kamarádi mě plácají po ramenou, jak je to dobrý, ale na přehlídce dostanu většinou sodu. A když ne, tak jsem zkrátka konfrontovaný s tím, že něco nemusí být v inscenaci dobrý. To je ten důvod, proč tam jezdím. Nikdy nebylo mým cílem někam postupovat,“ vysvětluje Petr Vanžura.

Režisér z leknutí

Tak jak neplánovaně vznikl divadelní soubor Ďyvadlo Neklid, tak stejně neplánovaně začal režírovat psavec Petr Vanžura. Ovšem i přes to, že většinu textů k režírovaným inscenacím napsal, má zkušenost, jako režisér, i s jinými autory. „Když zkouším cizí text, teprve začnu být skutečným režisérem. Když zkouším své hry, jsem spíš autor. Teprve u jiného dramatika musím začít přemýšlet, co za těmi slovy je. Je to najednou jiná práce, která mě moc baví,“ uvádí Petr Vanžura s tím, že režisérem je také z leknutí. „Jsem jednooký mezi slepými. Nikdo jiný to vzít nechce, anebo se bojí sahat mi do mých textů.

Režisér-autor, autor-režisér

Psaní je Petru Vanžurovi vlastní a jistě v něm bude dál pokračovat. Ale jak říká, moc rád by někomu předal svůj text, aby ho inscenoval. Petr má ve svém souboru tip, kdo by se tohoto úkolu mohl zhostit, ale možná to chce ještě čas, aby se jeho kolegové osmělili. „Zkusili jsme to jednou a nedopadlo to. Nebyl to ten správný tah na branku, takže jsem to nakonec dozkoušel já.“

Ďyvadlo Neklid spíš na štacích

Když Ďyvadlo Neklid nazkouší novou inscenaci, premiéra a repríza proběhne v Trutnově a potom vyráží na štace. Petr Vanžura říká, že raději, než velké a honosné divadelní sály, má venkovské hospody a sokolovny, kde bývá živější, spontánnější a vřelejší publikum. I když samozřejmě každé má své. Štace si ale každopádně soubor užívá. Takže ať ji je co nejvíc.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová