Petr Lanta: v divadle usiluji o dotyk autentičnosti

Divadelník, který pochází z plodného divadelnického kraje. Studijní typ, který začínal na textilním učilišti. Osobnost Společnosti doktora Krásy.

záznam streamu: ZDE

Touha po divadle byla uložena v krabičce starých fotografií

Jednou, jako malý chlapec, Petr Lanta narazil na starou krabičku. Otevřel ji a našel staré rodinné fotografie. Na jedné z fotek byla malá dívenka v krásném kostýmu. Byla to maminka. Tento jediný pohled způsobil, že si Petr Lanta řekl, že by měl to divadlo taky zkusit.

Vliv Pavla Švorčíka na novou divadelnickou generaci

Pater Lanta začínal s divadlem na základní škole u pana učitele Kábrta, který vedl divadelní kroužek při DDM. Poté přišel Pavel Švorčík, který nedostal hned důvěru na to, aby pracoval s úpickým, tradičním souborem. Získal však možnost, pracovat se souborem dětským. „Já jsem do té doby znal ten klasický přístup, kdy se člověk naučí text, řekne se, kdo kam má jít. Nechci říct, že pan Kábrt by neměl představu a nějaké inovace, ale znal jsem spíš tu klasiku. Ale Švorčík měl úplně jiný přístup,“ vzpomíná Petr Lanta na osobnost, která ho významně ovlivnila v jeho chápání divadla. „O divadle nás učil, že je všechno možné. Dá se říct, že jsme tam dělali hrozný blbosti. Mluvili jsme nespisovně, nekultivovaně. Na rozdíl od jiných souborů, které pěstovaly krásnou mluvu. U nás šlo spíš o hru, o vtip, o ironii, kterou jsme byli schopni i částečně vnímat. Bylo to divoký a my jsme z toho byli nadšeni. Když jsem viděl ty ostatní divadla, tak jsem to poznával. On ten Švorčík ví. Dal nám ten tajemný klíč k tomu, aby to nebyla nuda.“

Petr Lanta vzpomíná i na první zkušenosti s divadelními přehlídkami, kde prý soubor pod vedením Pavla Švorčíka působil poněkud rozruch. „Ale my jsme měli úspěch i na národní přehlídce v Kapličce. Způsobili jsem rozruch, byli úplně jiní než ti ostatní. Byl jsem dítě, takže si rozbor poroty nepamatuju. Všechno jsem neslyšel. Vím jen to, že ty dramatický tetičky byly úplně vyděšené z toho, co tam dělají ty nekultivované děti, co předvádí, jak tam řvou a působí příliš divoce.“

Éra odtrhnutí od oficiální úpické scény

V době, kdy Pavel Švorčík skončil se souborem už pubertálních výrostků, toužil Petr Lanta stále dělat divadlo. Pro jeho nadšení mu tedy Pavel Švorčík tajně poskytl klíče od divadla, aby mohli mladí zkoušet sami. „Pak to prasklo a bylo to smutný, protože to za mnou přišla nová paní ředitelka divadla. Přišla během představení do kabiny. Bylo vidět, že je úplně mimo kulturu, protože to vůbec nerespektovala, že se tam něco děje. A chtěla klíče vrátit. To byla pro mě tehdy velká rána,“ vrací se v čase Petr Lanta. Do onoho dne sebrání klíčů fungovalo toto neoficiální scházení souboru asi pět let. Kdy tak nešlo ani o zkoušení inscenací jako o společné setkávání, jak říká Petr Lanta.

Název Společnost doktora Krásy vznikl při první hře, kterou úpičtí našli a nastudovali. „Byla to hra Vražda na statku, kterou jsme objevili s kamarádem. Prolézali jsem staré půdy, kde jsme to vesnické drama objevili. A Společnost doktora Krásy se nám líbila. Líbilo se nám, že tam je víc významů v jednom. Že připomínáme doktora Krásu a celkově krásu. Taková terapie divadlem a krásou,“ říká Petr Lanta. „A vlastně jsem ještě nikde asi nezmínil, že mezi Úpicí a Prahou jsme měli ještě jednu etapu. Byla to etapa v Suchovršicích, které jsou oddělené od Úpice. A já si troufám tvrdit, že my jsme byli poslední divadlo, které v tom divadelním sále hrálo.“ S přechodem členů souboru na studia se přirozeně soubor vyvíjel, a své nové místo si našel v Praze, kde se začali potkávat a společně tvořit nové osobnosti. Úpicko-pražské seskupení tak vytvořilo občanské sdružení se sídlem v Praze.

Zázemí Společnosti doktora Krásy v klubu Mlejn

Prvním místem, kde mohla Společnost doktora Krásy hrát, byl klub Mlejn, v čele s dramaturgyní Markétou Voskovcovou. „Ona mi dala vědět, jestli bychom tam nechtěli hrát pravidelně, dokonce za honorář. Koukali jsme, že jsme nemuseli nic dělat. Udělala propagaci, všechno zařídila. Měla takovou představu, že jsme schopni pokaždé udělat jiné představení. A tak jsme začali dělat Večery doktora Krásy. Vzniklo tak X večerů, kdy jsme byli přinucení dělat pokaždé nový Večer doktora Krásy. Dost jsme kombinovali to, co jsme měli nějak zpracované, ale bylo to čím dál náročnější. Potom to došli i Markétě, že nemůžeme dělat pokaždé něco jiného. Tak jsme začali dělat větší inscenace, které jsme hráli opakovaně. Každý měsíc dělat něco nového, to bylo náročný,“ směje se Petr Lanta.

Od začátku jsme chtěli oslovit víc lidí

Když si Petr Lanta už v dětském věku se svými kolegy vyzkoušel, jaké jsou divadelní přehlídky, pokračoval v jejich návštěvách i nadále. Zprvu však jeho ambice nesměřovaly hned na Jiráskův Hronov. I tato cesta měla svůj přirozený vývoj. „Chtěli jsme oslovit víc lidí. Určitě jsme nebyli ochotníci, kteří chtějí hrát jenom pro své kamarády. Těšilo nás, že ta naše poetika oslovuje i ty odborníky, že se na nás koukají jako na zajímavost. O to jsme se snažili, chtěli jsme oslovit jiné lidi. My jsme si ze začátku mysleli, že se nikam nikdy nedostaneme, protože jsme vždycky vzbudili nějaký zájem, lidem se to líbilo, ale vždycky tam byl nějaký problém. Takže nás z přehlídky nikdy nikam dál neposlali. A jednou se to zlomilo, že jsme udělali Nedorozumění Alberta Camiho a dostali jsme se do Písku. A pak jsme se dostali do Písku s Dorotou. Od té Doroty jsem začal uvažovat i o tom Jiráskovu Hronovu,“ vzpomíná na vztah k naší žatvě Petr Lanta.

Komedie o svaté Dorotě

Na Komedii o svaté Dorotě v podání Společnosti doktora Krásy se dlouho vzpomínalo a stále vzpomíná, jako na mimořádný kus. A jako mimořádný kus byl také diskutovaný. „Měli jsme tam dvě Doroty, jednu Dorotu hrál muž, druhou žena,“ přibližuje pojetí námětu Petr Lanta. „Bylo to postaveno na tom, že žádná žena není svatá a tu odvahu má muž. A ten hozený šátek zvedl a tam jsme to rozehráli. Ta inscenace stála na výkonu toho muže. I ten muž se může nějak cítit, může objevovat nějaké pocity. Mně se vlastně líbilo to, že to s citlivostí ženy bude hrát muž. Že on bude jako ta citlivá žena, ale bude to muž, že to je naprosto legitimní, že to je možné. Tehdy to bylo dost provokující. Dnes je to naprosto běžné. Tehdy si to nikdo nedovolil a my jsme to právě tahle dělali. Přišlo mi to v té chvíli přirozené. Byl tam samozřejmě ten Dan Červinka, velmi talentovaný herec, který to sehrál.“

V divadle usiluji o dotyk autentičnosti

„Nic není jisté u mé režie, tvořím z chaosu,“ nachází slova pro svou práci Petr Lanta. „Ale snažím se dosáhnout toho, co je v dané chvíli potřeba. Hodně riskuju, protože vždycky chci, aby to divadlo bylo autentické. Aby ten divák i herci věděli, proč tam jsou, proč tam chtěj být. Aby věděli, že jim mám skrze herce co říct, i když třeba tomu přesně v té chvíli nerozumí. Dotyk autentičnosti toho, co dělám, proč to dělám. To mě přijde důležitý. Já jsem byl schopen kolikrát zrušit všechno, co jsme udělali, protože mi to přišlo špatný. Třeba se to hezky odříká, ale není to dobrý. Tak to nechci.“

To, co dělám, je z pohledu normálního divadelníka šílenství

V současné době Petr Lanta pracuje na inscenaci Jenovéfa, která už uvedena byla. Ovšem jak Petr Lanta nyní cítí potřebu, udělat vše jinak. „Ono se teď to zkoušení změnilo. Jenovéfu, jsme hráli venku loni v Hronově. Mezitím nám zemřel dramaturg, který k tomu vytvořil studii. Ale začali jsme to dělat úplně znova a vlastně vzniká úplně nová inscenace. Myslím, že to dělám dobře. Z pohledu normálního divadelníka je to šílenství. Ale já budu spokojenej, že před premiérou budu vědět, že jsem to dělal správným směrem. Diváci uvidí pokus o autentické zpracování tohoto námětu, a pak třeba z toho vznikne učesanější inscenace. Teď to bude hodně syrový, ale ve chvíli, kdy vím, co, proč a jak, tak to mi přijde důležitý. Já nerad dělám učesaný divadlo, když vím, že je něco špatně. Já si to v tuhle chvíli můžu dovolit díky tomu, že to jsou profesionální herci, kteří to ale dělají amatérsky, zadarmo. Já mám to veliké štěstí, že mám skvělý profesionální herce, kteří jsou unavení z toho běžného divadelního provozu. A jsou rádi, že můžou svobodně tvořit semnou. Pak tam jsou ti naši amatérští, Krásovští a tak se to krásně propojuje. A v tom je krása Společnosti doktora Krásy,“ říká Petr Lanta o práci Společnosti doktora Krásy, která má svou domovskou scénu v Divadle v Celetné od roku 2004.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová