Pavel Labík: divadlo je krásné rodinné prokletí

Pro dalšího hosta Antré je divadlo přirozenou součástí života. Na jevišti stává od malička, také režíruje a stará se o divadelní přehlídku na domovské scéně v Červeném Kostelci.

záznam streamu: ZDE

Dopadlo to tak, jak to dopadlo – Divadlo je součást života

Pavel Labík pochází z divadelnické rodiny. Stejně jako mnoho jeho kolegů z DS Na tahu. Poprvé stál na jevišti v 5 letech, kdy přešel jeviště. Asi v osmi letech hrál Elfa ve Snu noci svatojánském, a pak si asi v devíti letech zahrál 10 malých černoušků. Tatínek ho režíroval, dědeček byl znám jako výborný kašpárek. A sourozenci, děti a vnoučata se samozřejmě divadlu taky nevyhnuli. Zkrátka jak řekl Pavel Labík, divadlo je krásné rodinné prokletí.

Talentové zkoušky udělal, ale nepřijat

V době kdy byl Pavel Labík na vojně, se chystal na přijímací zkoušky na herectví na DAMU. Úspěšně prošel přijímací zkoušky včetně pohovoru, kde duchapřítomně zodpověděl záludnou otázku od jednoho ze zkoušejících pedagogů: „Řekněte mi, jak je to možný, že v Itálii mají plný výklady zboží a žádné lidi u obchodů, a u nás se stojí fronty a žádné zboží není. Čím si myslíte, že to je?“ – Pavel Labík odpověděl: „To je asi tím, že u nás je větší koupěschopnost obyvatelstva.“ Je jasné, že Pavel Labík bere život s humorem. Proto když mu po úspěšném složení přijímacích zkoušek přišel dopis o nepřijetí na divadelní fakultu, nijak si tím hlavu nelámal. Bylo to tak, a on se dál a dosud divadlu věnuje.

Přehlídka souboru Na tahu – naše přehlídka, naši diváci

Přehlídka v Červeném Kostelci je pro mnoho souborů srdeční záležitostí. Ale beze sporu je tím právě proto, že jasnou srdeční akcí je především pro domácí soubor Na tahu. „Naše přehlídka je výborná. Nám pomáhají diváci. Na naši přehlídku je předplatné. Pořád se diváci ptají, kdy a co budeme hrát. A to je krásný,“ mluví s vděčností Pavel Labík o domácím diváctvu. V Červeném Kostelci je vůbec pro divadlo dobré klima. Je to soubor, který má hned několik režisérů, takže se perou o termíny hraní, a když chtějí vyjet dvě různé inscenace na štaci, musí pečlivě vybírat, aby nebyl všude „jenom“ Červený Kostelec.

Divadlo nemůže dělat blbec

Mezi divadelníky je dobře, ať je to kdekoliv. Pavel Labík má sice svou domovskou scénu, ale také hostoval v jiných souborech. A zkrátka společným jmenovatelem pro divadelníky je, dobrá a příjemně nakažlivá atmosféra radosti, vášně, divadla. „Mezi divadelníky je fakt dobrá parta,“ říká Pavel Labík. „Divadlo totiž nemůže dělat blbec. Jsou to lidi na stejné vlně, stejná krevní skupina. Můžeme se i hádat, ale rozumíme si.“

Každá role má něco do sebe, režie i něco za sebe

I když je Pavel Labík z divadelnické rodiny, o divadle doma prý moc nemluvili. Když začal Pavel sám režírovat, nedozvěděl se tedy od zkušenějšího režiséra – tatínka nějaké rady či poznámky. Jeho přáním tedy je, pracovat pod vedením profesionálního režiséra, který by dal Pavlovi Labíkovi pořádně za uši, jak říká.

Když se Pavel ale ohlédne na své režisérské počiny, rád vzpomíná na inscenace Zelňačka a Lumpáky.

„Nevím, na kterou roli bych byl obzvlášť hrdý,“snaží se vzpomínat Pavel Labík na některou ze svých oblíbených rolí. „Mně se všechny role hrály hrozně hezky. – Když jsme hráli Starou dobrou kapelu, tak jsem hrál roli starého komunisty, a nevěděl jsem, jak ho mám hrát, protože komunisty nesnáším, a ta postava nebyla úplně záporná. On byl ve své podstatě hodný, ale já jsem hodného komunistu neznal.“ Pavel ale přece jen vzpomíná na role, které si od srdce užil: „Dobře se mi hrálo v Noci na Karlštejně. Ale pokud jsem byl šťastný, tak jsem byl šťastný za Zelňačku. A tam jsem měl radost i za kluky, který to hráli, a sbírali za to všechny úspěchy. Já z toho měl radost.“

„Ta režie je dřina, to jsou dva roky práce, ale pak když se to povede tak je to radost. A když jsem dlouho nerežíroval, tak už to pak taky chybí – něco chystat a přemýšlet nad tím.“

Práce na inscenaci nekončí premiérou

Jako režisér jistě i Pavel Labík zažívá chvilky, kdy je nervózní. I když před premiérou už ne, jak říká. Buď do inscenace dostal to, co chtěl, anebo to tam zkrátka není. Před premiérou se to už nezmění. Pavel však pracuje na inscenacích i po jejich premiéře. Rád si vyslechne zpětnou vazbu, a dle toho se rozhodne, jestli a jak je pro něj přínosná. „Já nedávám na porotu. Můj pohled se může křížit s jejich, to se může stát. Ale většinou to jsou fundovaní lidé, tak si ty jejich poznámky, pokud jsou smysluplné, tak si je beru k srdci. Zelňačku jsem předělal třikrát na základě toho, co mi poradili, a poradili mi fakt dobře.“

Chuť hrát musí přeskočit až k těm divákům

Milovník divadla, který má mnoho, nejen milovnických, rolí za sebou, má třeba i nějaké další sny o svých budoucích rolích. Anebo ne? „Já jsem spokojený člověk, protože jsem si zahrál všechno.“ Jako divák je Pavel Labík prý většinou také spokojený. I když, jak říká, kouká na divadlo jinak, než jako někdo, kdo se divadlem aktivně nezabývá. „Mám rád, když se to divadlo hraje s láskou a zaujetím –
a může se hrát i blbě. Ale ta chuť hrát musí přeskočit až k těm divákům,“ říká Pavel Labík, který chce na přehlídce vždycky vidět všechny soubory, a také se o to vždycky snaží.

A jaké jsou nebližší plány Pavla Labíka? „Vypadá to, že bych si mohl zahrát v Hronově Lucernu. Začínáme zkoušet příští měsíc. Můj tatínek hrál Mlynáře, můj děda hrál Sejtka. A toho si teď zahraju i já.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová