Natálie Holíková: Touží na jevišti po smíchu, pláči, štěstí, vzteku i rvačce

Členka uměleckého souboru Klicperova divadla, žena energická, plná elánu, skromná, krásná, empatická. Těmito a mnoha jinými přídavnými jmény těšil Josef Jan Kopecký svého dalšího hosta.

záznam streamu: ZDE

Narodit se v Ostravě znamená, že člověk je předurčený k tomu, že je trochu hranatý

Natálie Holíková pochází z Ostravy, kde také vystudovala Janáčkovu konzervatoř v hudebně-dramatickém oddělení. Jako rodné město má samozřejmě Ostravu zapsanou jako podstatnou součást své osobnosti. Dokonce Natálie Holíková říká, že člověk narozený v Ostravě je předurčen k tomu, být tím tvrdým ostravakem. „Ostrava žije sama pro sebe. Je to hodně daleko od Prahy, odříznuté. Tím že se tam narodíš, tak jsi trochu předurčený k tomu, že jsi trochu hranatý a jiný než z jiných měst. Jsme ostří, kritičtí sami k sobě i k ostatním lidem. A to si tady v Hradci na mě museli lidi zvykat. Vážně jsme takhle syrově vedeni. Ostrava je hodně specifická. V něčem na ni nedáme dopustit, ale v něčem je černá, zahalená,“ popisuje svůj dojem z rodného města Natálie Holíková.

Janáčkovu konzervatoř v Ostravě prošla Natálie Holíková až do absolutoria, a dokonce skládala závěrečné zkoušky i maturitu nejen z činohry, ale také z loutkoherectví. Loutky však Natálii nepřirostly k srdci, takže ani na chvilku neuvažovala o tom, že by se někdy věnovala něčemu jinému, než činohře. „My jsme nastoupili do ročníku, a netušili jsme, že jsme zrovna trefili čas, kdy jednou za šest let je obor i loutkový. Což nám nikdo neřekl, když jsme se tam dostali. Chtěli nás rozdělit na loutkáře a činoherce a to jsme se vzbouřili, protože to nikdo nechtěl dělat,“ vzpomíná Natálie Holíková.

Škola divadla vedle školy

Mnohdy mají studenti konzervatoří štěstí, a hostují v profesionálních divadlech. Natálii se toto poštěstilo, a během studia hrála v ostravské Aréně i Národním divadle Moravskoslezském. „Ve druháku jsem začala poprvé hostovat, a to byla velká pocta. Začínala jsem pod režií Jana Mikuláška v Hedě Gablerové. To mi ukázalo trochu můj vkus divadla. S Mikuláškem a s Markem Cpinem se mi to hrozně líbilo. V šálách jsem se dívala na to, jak se zkouší hlavní role, a na tom jsem se opravdu hodně naučila. Škola byla bohužel ošemetná i v tom, že nám třeba paní ředitelka nechtěla dovolit hostovat. Přitom to bylo nejpřínosnější,“ vzpomíná Natálie Holíková.

Když režisér, nebo kdokoliv řekne, že jsi byla krásná, tak herečka trochu zapláče, protože herečka chce být dobrá a ne krásná

Na utváření herecké osobnosti se u Natálie Holíkové podepsalo více režisérů, se kterými spolupracovala. To že je v Klicperově divadle, si ale vysloužila sama, díky úspěšnému a svéráznému zakončení konkurzu, o kterém Natálie vypráví: „Do Hradce Králové jsem se dostala přes konkurz pod Davidem Drábkem. V den konkurzu jsem měla zároveň první čtenou v Ústí nad Labem. Takže jsem spěchala na čtenou zkoušku do Ústí. Tak jsem tomu Drábkovi podala ruku a trochu drze jsem řekla: ,my se vám ozveme‘. Vzala jsem si batůžek a běžela jsem. Tak z toho byl asi trochu perplex a pak si mě sem vzal. Já jsem moc princezna na Ústí. Jestli existuje undergroundová Aréna v Ostravě, tak v Ústí je to Činoherní studio. Já nejsem ten typ.“ A tak začala, a dodnes trvá, kariéra Natálie Holíkové v Klicperově divadle.

V divadle musí být všechno

Natálie Holíková je herečka, která si chce emoce užívat a prožívat naplno. Touží na jevišti po všem najednou, ať je to smích, pláč, vztek, rvačka, zoufalství... Dokáže si ale užívat i jemnějších divadelních esencí. „Divadlo mi voní moc a voní mi hlavně kouřák. A v každém divadle vlastně je kouřák. Ale ty vůně celkově vnímám dost intenzivně. Hlavně pot svých kolegů,“ směje se Natálie Holíková. „Mám taky ráda veškeré rituály. Já se dojímám z toho, že lidí tleskají, že jsou dohromady. Je to ohromná síla i mezi námi. V šálách si můžeme navzájem říkat kdoví co, ale na jevišti se všichni spojíme a věříme v totéž. To je krása.“

Zásadní poklady v Klicperově divadle a milované chvíle, kdy Natálie může zlobit

Mezi mnoha inscenacemi, kde Natálie účinkuje, je například Kytice v režii Karla Brožka, která se hraje už šest let. V této době se již několikrát změnilo obsazení, takže Natálie říká, že inscenace je pořád jiná, ale stále pevná a dobrá. Na svou první pořádnou roli v Hradci Králové vzpomíná Natálie Holíková v Žebrácké opeře Václava Havla v režii Daniely Špinar. „To považuju opravdu za první zkušenost s pravou činohrou. Daniela má takový styl, že má pevné režijní vedení, a přesně ví, co chce. Takže to pro mě byl náraz do divadelní reality.“

Další vzpomínka padla na Evžena Oněgina v režii tandemu SKUTR. Zde hrála Natálie ženu Černoočku, která se stylizovala do kočky, a zároveň přebrala postavu chybějícího sluhy. „Měl jsem být pořád žena, ale měla jsem být stylizovaná do kočky. Mě baví vyjadřovat se pohybem, a to mě v Oněginovi moc bavilo,“ říká Natálie Holíková.

Osm žen v režii Petra Štindla si Natálie užívala to, že byla téměř po celou dobu představení v pozadí a na konci měla své velké finále, během desetiminutového monologu. „Bavilo mě, že jsem se odhalila až na konci. Holky už byly unavený, a mě čekalo to nejlepší. A to bylo moje první setkání s Petrem Štindlem, takže my jsme se na sebe zvykali, a v tu chvíli jsme si sedli. On mi dovolil hodně věcí. Já jsem si třeba vymyslela, že chci jet ze schodiště na saních, a mohla jsem to zkusit – nešlo to. Já miluju scény, kdy mám volnou ruku a můžu trochu zlobit.“

Režisérský přístup mužů a žen

Různé režijní přístupy Natálie Holíková dosud v Hradci Králové zažívala spíše od mužů, ale v několika inscenacích pracovala i s Terezou Karpianus. Vnímá nějaký rozdíl mužského a ženského přístupu k režii? Ptá se Josef Jan Kopecký. „Je to jiný přístup muže a ženy v režii. Ale neřeknu čím to je. Tereza Kasrpianus má ženštější inscenace. S ní jsem hrála poprvé v Besedě, a to byl Absolvent. Ten byl pro mě i herecký zlom. O Tereze se říká, že má neviditelný rukopis. Což je vtipné, ale je to pravda. Je to ta jemnost. Je to herecká práce zaměřená na ty herce. SKUTR jsou stylizovanější. Je to hodně o nich a o jejich představě. Tereza a Pavel Khek si vybírají věci, kdy se to víc staví na hercích. Dokázala ve mně vytvořit emoci, kdy jsem se poprvé rozplakala na jevišti. Jiní režiséři mají zase jiné mechanismy na tu práci,“ popisuje něco ze svých zkušeností Natálie Holíková.

Podkroví Live – stream Klicperova divadla z doby nechtěných divadelních prázdnin

Padla řeč i na dobu, kdy se hrát nemohlo. Natálie se ale stala součástí dream teamu, se kterým pravidelně natáčela streamy. A na ty se dosud se svými kolegy ráda kouká, a baví se u nich. „Když se na to koukáme s jinými lidmi, tak si hladíme ega, a jsme hrozně pyšní. A když se to někomu nelíbí, tak se s ním nebavíme,“ směje se Natálie Holíková. Nebojte se, na streamy se podívejte.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová