Vladimír Morávek a Ladislav Zeman: legendy spojuje touha po divadle

Hosty Antré a Josefa Jana Kopeckého byli muži, kteří jsou s královéhradeckou divadelní historií neodmyslitelně spjati. Vnesli do Hradce nový vítr, cíl, sen... a tento naplněný sen žijeme vlastně dodnes.

záznam streamu: ZDE

Divadelní začátky divadelních osobností – lišejníky a Pohádka o Palečkovi

Vladimír Morávek se dostal k divadlu díky touze. Ta touha byla spojena s něčím neznámým, krásným a voňavým. Ladislav Zeman vnímal divadlo jako něco krásného od útlého dětství. A tak se rozhodl, že se mu budě věnovat.

Morávek: „Někdy na gymnáziu jsem zkoumal lišejníky, pozoroval jsem barvy, a tajně jsem miloval své spolužačky, se kterými jsem chtěl trávit čas, a tak nenápadně letmo se jich dotýkat. Tak jsem se jich zeptal, jestli nezaložíme divadelní kroužek. A ony řekly ano. Byla to touha po tom, nebýt sám, touha po tom milovat, ohromovat vysloveným slovem.“

Zeman: „Měl jsem tátu, který byl architektem, ale zároveň dělal amatérské divadlo. Já jsem chodil za ním do práce, a povídali jsme si o tom. Jednou tam přišel Český rozhlas, a chtěli po mně, abych jim něco o divadle řekl. A tak jsem jim řekl, že jsme zkoušeli Pohádku o Palečkovi. Rozhlas nahrál celou naší pohádku a druhý den jsme to slyšeli z amplionu. Já jsem to divadlo měl rád od dětství. Tak jsem se snažil, pro to něco dělat.“

Převzít Divadlo Vítězného února byla výzva

Jako pro celé dění v naší republice, i pro Divadlo Vítězného února začala nová éra po Sametové revoluci v roce 1989. Divadlo, které bylo založené převážně na dramaturgii socialistického realismu, se nyní mohlo otevřít novým možnostem. Někde se ale muselo začít. Divadlo bylo bohužel značně poznamenáno nejen odehranými inscenacemi. Bylo potřeba, změnit pověst tohoto domu.

Zeman: „Kamarádil jsem se s architektem Alexandrem Purem, a spolu jsme malovali, co by se s tím divadlem dalo dělat. Dokonce i v Hradci Králové byly hlasy, které tvrdily, že stačí jedno divadlo v Pardubicích. Postupně se pracovalo na tom, aby ty rekonstrukce probíhaly. Nesměli jsme ty práce ani na chvíli zastavit. – Když jsme začínali, tak tady bylo tak 160 lidí. Řekl jsem, že to snížíme na 100 lidí, a když ušetříme, tak ty peníze dáme těm lidem. A když jsme potom začali být dobrý, tak jsme na magistrátu říkali: do ničeho nám nemluvte, dávejte nám pořád stejně a nechte nás dělat.“

Ladislav zeman měl vizi, a chtěl ji naplnit. Když měl jiné nabídky, odpovídal: „Nemám čas, já jsem se rozhodl Klicperovo divadlo opravit, natřít a navonět.“

Ládík Zeman řekl a udělal aneb Začátky Zemana a Morávka v Klicperově divadle

Vladimír Morávek hovoří o Ladislavu Zemanovi jako o tatínkovi, kterého s úctou poslouchal, ačkoliv má sám problém s uznáváním autorit, jak o sobě říká. Ladislav Zeman viděl ve Vladimíru Morávkovi budoucnost divadla. Ta správná chemie mezi nimi zafungovala.

Morávek: „Vždycky jsem měl touhu a vizi. A tatínek řekl ano, anebo tatínek řekl ne. A byly i situace, kdy jsme byli smutní. Ale vždy jsem věřil úsudku a rozhodnutí svého tatínka. Klíčový byl tento muž a jeho vize: Ať je Klicperovo divadlo něčím výjimečným. A teď uprostřed Evropy stojí dům, a z toho září světlo.“

Zeman: „Vladimír byl dost nervózní z těch lidí, co tam pořád klepali kladívkem. Takže jednou přerušil zkoušku, každému z nich dal stovku, řekl, ať jdou na guláš, a přijdou až ve dvě.“

Pro nového režiséra do Brna

Už z vyprávění Ladislava Hada Svobody, který byl také hostem Antré, jsme slyšeli o tom, jak jel na pověření Ladislava Zemana, společně se Zorkou Vondráčkovou do Brna, kde měl přemluvit jistého Morávka, aby přijal angažmá v Hradci Králové. A i když se tato představa mladému režisérovi nezdála, nakonec kývl.

Morávek: „Petra Scherhaufera hrozně sralo, že se moc roztahuju, a vyhodil mě z divadla. Tak jsem byl smutný, a věděl jsem, že nemám kam jít, ale že mám talent a vizi něco dělat. A tenkrát za mnou přijeli do Brna Had Svoboda a Zorka Vondráčková. Ty drahé lidi poslal, aby mě překecali. Já jsem byl v Huse na provázku a říkal jsem si: Hradec – ten má takovou divnou pověst, ale ty lidi z Hradce byli laskaví.“

Zeman: „Já jsem jezdil do Brna hodně. Táta tam pracoval, a já když jsem byl v Brně, tak jsem chodil
do různých divadel, dělal jsem si nějaký poznámky, a pak jsem se k těm poznámkám vrátil. (k Vladimíru Morávkovi) A pak jsem ti nějak volal.“

Festival v Hradci Králové v evropském rozměru

Nejen Klicperovo divadlo, tak jak jej známe, je dítětem Ladislava Zemana a lidí, kteří ho obklopovali. Ladislav Zeman se rozhodl, vnést do Hradce Králové divadlo evropského formátu. A nejen tu budovu, která povstala z popela. Měl to být i divadelní duch, který měl začít v Hradci žít. A jeden týden v roce se měl stát hmatatelným ve všech ulicích města.

Zeman: „Byl jsem na stáži v Bruselu, a když jsem stáž skončil, tak jsem jel do republiky. A když jsem přijel přes hranice, tak jsem odbočil do leva, a jel jsem za Havlem na Hrádeček. Vyprávěl jsem mu zážitek ze stáže, a říkal jsem mu o mé vizi, o divadle, o festivalu. Poprosil jsem ho o sepsání takového průvodního slova k úvodnímu ročníku. To jsme pak přeložili do řady jazyků. Havel přijel na první ročník, a od té doby tam jezdil každý rok. – A tak jsme to dělali. Když jsme potřebovali natáhnout diváky, tak jsem sedl do auta, jel jsem do Avignonu na festival, a hledal jsem Any Girardot. A já jsem jí svojí úžasnou francouzštinou vykládal o velkém divadelním festivalu, a že by nám bylo ctí, kdyby přijela s nějakou aktovkou, kde by hrála sama. A přišel dopis, ve kterém bylo řečeno, že přijede. Nejdůležitější je osobní kontakt. Ne volat, ale jet.“

Morávek: „Bylo to rozhodnutí, věřit v totální zfamfrnění následkem prožitku divadelní katarze. To znamená svoboda, obdiv, úžas. A deset dní se věnovat obdivu a úžasu, to je nádherný.“

Nej zážitky z festivalu?

Zeman: „To je těžký říct, to se musí zažít. Těžko vyprávět někomu, který to nezažil, protože to byly zázraky. Divadlo, které mělo plné představení, tak odehrálo ještě jednou bez nároku na honorář, aby o to diváci nepřišli, když to chtěli vidět. Pro radost. Tak to bylo. Dnes to vypadá jako fantas magorie.“

Morávek: „Viděl jsem, jak se nějací lidi strašně soustředí na prožitek pravdy v rámci žvanění. Byl to žánr, kterým vládl Jirka Jelínek. Tenkrát uměli skvěle žonglovat se slovy.“

Zeman: „Dělali jsme pro diváky taky takové tomboly. Rozdávali se losy, a jeden s těch losů byla kanoe. A vyhráli to staří manželé, kteří chodili do divadla od samého začátku. A ta paní povídala manželovi: ‚Vidíš ty vole, teď ještě budeme jezdit lodí.‘“

Nej zážitky z Klicperáku?

Morávek: „Já jsem začal s těmi projekty. Toužil jsem po gradovaném zázraku, protože když se povede jedno představení, tak je to zázrak. Takhle člověk dělal plán na čtyři roky a čtyři roky musel vědět, o co jde. První jsme dělali Čechov Čechům. Já jsem říkal umanutě, pojďme se zabývat Čechovem, a jeho úzkostí z banality, z nepravdy z vyslovení slova smrt. A Zeman řekl: ‚Tři roky Čechov? Tak jo.‘ On dal důvěru, a v tom bylo to jeho riziko. Ano, pojďme se zabývat otázkou o smyslu evropského vnímání slova milovat, obětovat, zemřít.“

Zeman: „Any Girardot – když skončilo její první představení, tak byl takový aplaus, že se rozbrečela. Tak jsem šel za ní, položila mi hlavu na rameno, plakala, a pak přidala jedno představení.“

Přání divadlu do budoucna

Morávek: „Statečnost ve všem. Divadlo je hezká věc. Jde ale o to rozhodnutí. Dělají se věci instantní. Ty instantní čínský nudle jsou dobrý. Ale já se rozhodnu, jestli to divadlo bude dobrý, nebo jestli si dopřeji ten kulinářský zážitek. A budu řešit, jestli je ta petržel dostatečně zelená a křehká. A ostatní budou říkat: ‚se na to vyser a sežer to‘. Ne! Nechť ochutnání tohoto sousta, je zázrak. Ať vás to nějak spraví. Je to obrovská oběť něčemu, čemu věřím, a to je katarze. Buď je to podívaná, kde hezcí lidé poskakují a rychle mluví, anebo je to obřad směrem ke klidu.“

Zeman: „Popřál bych, aby divadlo dělali divadelníci. Je těžké, pokud je ředitelskou divadla žena, kterou divadlo nezajímá. Tak prostě to je těžká věc.“

Přání Klicperovu divadlu

Zeman: „Aby se vrátili ty časy, které jsme znali s Vladimírem. Ano je to špatně placený, ale má to schopnost, která je nenahraditelná. Setkávání lidí, kteří stejně rozumějí příběhu.“

Morávek: „Ať je to hezký a leskne se to. Ale ještě hezčí by bylo, aby to souviselo s duchovním životem člověka. Ať se Klicperáku daří.“

Přání amatérskému divadlu

Zeman: „Amatérům bych popřál jenom to nejlepší. Když je to baví, tak to dělají dobře, a chtějí to dělat ještě lépe. A čím víc bude dobrých amatérských divadel, tak tím víc bude v budoucnu dobrých profesionálních divadel.“

Morávek: „Základ je, mít důvěru, víru a statečné sny.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: archiv Petra Kulta

autor: Lucie Kotěrová