„To že je něco nudné, nemusí nutně znamenat, že je to nezajímavé,“ říká na úvod Milan Dedera, který se profesně věnuje statistice v kultuře. „Snažíme se to dělat tak, aby to čtenáři nebo divákovi přišlo zajímavé.“ Na vysvětlenou Milan Dedera uvádí, proč je statistika v kulturní oblasti přínosná a vlastně nutná. I když ji mnozí z kulturních pracovníků, nebo neprofesionálních umělců mohou považovat ve své práci za nepodstatnou. Data získaná ze statistik slouží například Ministerstvu kultury. Ministerstvo kultury se zabývá dvanácti oblastmi (např. divadla, galerie) a na základě dat si vytváří vlastní analýzy toho, jaký je podíl zaměstnanosti, kolik je lidí pracujících v kultuře, jaké jsou výdaje a příjmy, a další desítky dat. Cílem je, zjistit, jak se kultura podílí na ekonomice. „Já si myslím, že pro nás je velmi důležité, i když to nemusí být srozumitelné, že my zmapujeme podíl kultury na ekonomice republiky. Což pro ty respondenty třeba nemá efekt, ale může to mít efekt v tom, že ministr kultury může říct: V kultuře pracují 4% populace, což je něco, o čem by se mělo jednat. Nebo že se kultura podílí na HDP 1,5 %. Zkrátka poskytuje to argumenty pro oblast kultury,“ vysvětluje jasný přínos statistiky v kultuře Milan Dedera, host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.
Ze zákona povinné vyplňování výkazů pro statistiku se týká pouze profesionálů, v našem případě, profesionálních divadelníků. U amatérské scény jsou dotazníky zasílané souborům okrajovou částí toho, co musí statistici obsáhnout. „Instituce, které působí v nestátní neziskové sféře, tak tam se ty data získávají těžko,“ říká Milan Dedera. „Proto, abychom měli nějaký podíl toho amatérského sektoru v povědomí, tak zasíláme dotazníky částečně i tam, abychom mohli odhadnout i tuhle okrajovou oblast. Pro amatérské soubory je to dobrovolné, jako doplňující šetření. Ale jsou to cenné informace.“
Na základě statistik můžou zpětně získávat věcné informace jak jednotlivci, tak kulturní či umělecké instituce, spolky a další. Otázkou však je, jestli umíme v číslech statistik číst, a jestli jsme schopni vyvozovat nějaké závěry pro svou práci. Podle Milana Dedery není možné zveřejňovat všechny informace, třeba že by byly přínosné pro porovnávání. Ovšem možnost porovnávání výkonů existuje, a v budoucnu se plánuje rozvoj této služby. „My se do budoucna snažíme nabídnout i těm respondentům, aby sami mohli využít ta získaná data nástrojem na porovnávání výkonů v rámci zvolených kritérií. Instituce si mohou zadat kritéria, a zjistit, jak jsou na tom třeba v krámci kraje, nebo v rámci republiky. Vidí například, jakou měli návštěvnost, a jaká byla návštěvnost jinde v kraji. To bychom chtěli do budoucna dopracovat víc.“
V dobách, kdy společnost zasáhne nějaká krize, se čísla statistik začínají pohybovat, a to jsou momenty, které mohou být zajímavé nejen pro statistiky, ale i pro laickou veřejnost. Za sebou máme velice krušné roky spojené s pandemií. Kultura, neprofesionální scéna nevyjímaje, prošla velice těžkou zkouškou. „Nemůžu říct, že to je pozitivní, ale pro statistiku to je vždycky zajímavé, když se něco děje,“ uvádí Milan Dedera ohlédnutí za posledními třemi lety. „Co se týče covidu, tak my máme data za rok 2020/2021, a dnes oficiálně končí sběr za rok 2022, a bude opravdu zajímavé sledovat, jestli budeme na podobných hodnotách, jako v předchozích dvou letech. Třeba co se týče těch návštěvností. – Můžu krátce zmínit porovnání dat, která jsme zveřejnili během posledního před covidového roku a roku covidu, kdy pokles byl markantní. Nejvíc to postihlo oblast scénického umění, protože byl zákaz. Ten pokles byl až 60 %, takže divadla a hudební soubory dosahovali pouze 40 % hodnot roku 2019. Další pokles byl u muzeí, galerií a výstavních sálů, kde to byly poloviční hodnoty a nejmenší pokles byl u kulturního dědictví. Což by se dalo vysvětlit tak, že některé památky byly přístupné, třeba venku a knihovny měli otevřené aspoň nějaké okénko.“
Centrum informací a statistik kultury NIPOS zveřejňuje první sesbíraná data v květnu v publikaci, která se jmenuje Kultura v číslech, a ta je vydávána k příležitosti veletrhu Svět knihy. Podrobná statistika je pak zveřejněna na webu: https://www.statistikakultury.cz/. „Je třeba říci, že podíl výkazů, který nám chodí poštou, každý rok klesá,“ říká Milan Dedera. „My se snažíme směřovat co nejvíc na elektronické vyplňování. Míříme k tomu, aby se od příštího roku ve velké míře komunikovalo pouze přes datové schránky, a to je samozřejmě něco, co už je v dnešní době nezbytné. Díky moderním technologiím jsou ty nástroje ve statistice zajímavé. Jsou to data, která sbírají vstupenkové portály, bankovní instituce, data z daňových přiznání, data jednotlivých organizací, naše data a data českého statistického úřadu. Do budoucna by se tato data měla sdílet, aby ty jednotlivé instituce a organizace vyplňovaly co nejméně políček. V takové fázi zatím nejsme.“
I když je amatérské divadlo pro NIPOS pouze doplňkové šetření, a zapojení souborů je dobrovolné, i tak je možné sbírat a sledovat informace, které podávají alespoň nějakou zprávu o dění v amatérském divadle v republice. „V databázi amatérského divadla zapisují kolegové veškeré představení, přehlídky, kterých se soubory účastní. To je asi nepřínosnější. Protože je to doplňkové šetření, které nám nezodpoví všichni, tak nějaké bližší porovnání, třeba podle krajů, není možné. Tak pokud se bavíme o ideálním světě, tak každý, kdo odehraje nějaké představení, vyplní náš dotazník, vyplní návštěvnost, tak bychom mohli mezi soubory porovnávat. Ale o to v současné době neusilujeme,“ hovoří o stavu statistiky u amatérského divadla Milan Dedera. „Data někde jsou, ale nejsou to data od všech souborů. Nějaké soubory nečerpají dotace, takže my se na tyto malé soubory nezaměřujeme, a ta data ani nejsou v těch databázích. Pokud by v nějaké amatérské obci o ta data byl zájem, tak my můžeme nějakou databázi vytvořit. Ale nejsem si jist, jestli by amatéři měli zájem o to, něco vyplňovat.“
Dotazníky k šetření mají své náležitosti, které se ale každoročně aktualizují a jejich změny se schvalují s velkým předstihem, jak vysvětluje Milan Dedera: „My nyní předkládáme ke schválení dotazníky, které budou za rok 2024, a budou se sbírat v roce 2025. Nicméně ty změny, které přišly třeba s covidem a s digitalizací, jsou v těch výkazech reflektovány. Třeba co se týče online návštěvností: vzrostl podíl dokumentů půjčených online formou, třeba u knihoven. Snažíme se výkazy každý rok aktualizovat i ve spolupráci s asociacemi, které se konkrétním oblastem věnují.“
Milan Dedera se během své práce může rozhlédnout i v zahraničí, kde vidí možnosti, kam bychom mohli šetření statistik v ČR posunout. Není ale skeptický k tomu, jak to u nás funguje nyní. „Myslím, že člověk rád podhodnocuje praktiky v ČR. Samozřejmě, když jezdím na setkání v rámci Evropy, tak vidím, že jiné země mají statistku a registry kvalitnější. Jde třeba o to, jak zařadit jednotlivé instituce do oblasti dle toho, jaké převažující činnosti se věnuje a kde působí. Třeba ty možnosti jsou omezené, a myslím, že v zahraničí mají zařazování lepší. Tím mají trochu podrobnější přehled o všech oblastech. Někde mají lepší využití těch informačních zdrojů, třeba ty vstupenkové portály jsou propojené, nebo mají data od bankovních institucí. V něčem je zahraničí lepší, ale nemůžu říct, že by to u nás bylo na špatné úrovni.“
I statistici mají své libůstky, protože se jim zájem o čísla a řád propisuje zcela pochopitelně i do jejich soukromého života. Milan Dedera třeba přiznává, že s kamarády u piva rád vytahuje z rukávu data v číslech. Statistiku ale využívá i při sběračské vášni. „Já třeba sbírám vinylové desky, a mám poměrně dobrou statistiku o tom, kolik mám desek a jakých. Mám online nástroj na to, kam si přidávám ty své desky, a jednou za týden si v tom rochním. Tak to je moje statistická úchylka,“ směje se Milan Dedera, který jako aktivní divadelník zavedl statistiku i ve svém souboru OJEBAT.
Milí divadelníci, nebojme se čísel a tabulek!
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: Tomáš Zeman
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.