Michal Moravec: divadelní profík, srdcem navždy ochotník z Poličky

Dvaadvacetiletý herec studující režii, který se nechce vzdát ochotnického divadla. Slovy své kamarádky mimo jiné také workoholik, skvělý parťák, a strašně ukecaný tvor. Zkrátka další divadelní sympaťák. V Antré jsme se s ním setkali 15. prosince 2021.

záznam streamu: ZDE

Michal Moravec pochází z Poličky, kde od dětství působí v místním divadelním spolku Tyl. Vystudoval herectví na Konzervatoři Brno, a nyní je studentem třetího ročníku bakalářského studia na Divadelní fakultě JAMU, kde studuje činoherní režii.

Zjevení v podobě nadaného chlapce z Poličky

Michal Moravec pochází z rodiny, kde je, dle jeho slov, tak trochu zjevením. Nikdo se totiž u Moravců umění nevěnuje. Zato Michal projevoval umělecké vlohy od raného dětství. „Už ve školce jsem chtěl kytaru. Když jsem na tom dlouhou dobu trval, tak mě vzali do ZUŠky, a zjistili, že mám hudební sluch. A pak se to nabalovalo. Jsem u nás vlastně takové zjevení, protože v rodině k umění nikdo netíhne,“ říká Michal Moravec. Na základní umělecké škole tedy Michal Moravec začal s kytarou, ale zanedlouho přišel i zpěv a také tanec. Neminula ho samozřejmě recitace, a dramaťák navštěvoval pod místním souborem Tyl. Když se nudil, vzal si kameru, a natáčel se svými kamarády filmy. Kde se teda vzala touha režírovat? Ptá se Josef Jan Kopecký. „Vždycky jsem vlastně trochu režíroval. Jako malý jsem točil ty filmy. V divadle byla zkouška jen jednou týdně, to bylo málo. Ve škole jsme se sem tam nějak domluvili a nazkoušeli jsme třeba pohádky. Tam už jsem k tomu vedení tíhnul. Na konzervatoři v Brně jsem zjistil, že potřebuju organizovat. Když se mi něco jako herci nezdálo, tak jsem začal pochybovat. Herectví mě baví, ale vnitřně mě tolik nenaplňuje,“ popisuje svůj vývoj od herce k režisérovi Michal Moravec. I když se Michal Moravec ve své rodině vymyká svým profesním zaměřením a svým životním zájmem, je ze strany rodiny plně podporován, a to jak víme, je velice důležité.

Kultura v Poličce přesahuje daleko své hranice

V souvislosti s městem Polička nejde nezmínit řadu skvělých festivalů, které toto malebné město tradičně pořádá. Jsou to: Poličské rockoupání, Polička 555, Colour Meeting Polička, Polička JAZZ, Martinů fest, Mime Fest a Festival jeden svět. Není divu, že pro mladého a talentovaného člověka je Polička skvělým zázemím. A jako rodiště hudebního skladatele Bohuslava Martinů byla Polička také příležitostí pro Michala Moravce, který si čuchl i k filmové tvorbě velice zblízka.

Zkušenost s filmovou režií je obohacující

Během natáčení hraného dokumentu o Bohuslavovi Martinů byl Michal Moravec druhým asistentem režie. „Díval jsem se, jak se film dělá profesionálně, a to mě hodně obohatilo. Neholduji teda úplně dokumentům. Mám rád příběhy, a potřebuji se napojit na emocionální linku. A to jako režisér, herec, tak i divák. Jako dítě jsem miloval film a chtěl jsem natáčet. Na konzervatoři jsem se dost rozhodoval, jestli pokračovat na divadelní nebo filmovou fakultu. Ale divadlo mě lákalo víc. Nicméně zkušenost s hraným dokumentem mě zase trochu nakopla – že bych rád i k filmu,“ říká Michal Moravec.

Poličští ochotníci mají opravdu hodně členů

Ochotníci v Poličce zakládali své divadlo již v roce 1834. Dramaturgie se kontinuálně vede klasickým způsobem, nicméně za řadu let a mnoho a mnoho generací se soubor vyvíjí, a dnes je pod hlavičkou DS Tyl několik souborů. Věkové rozmezí členů je tak od nejmenších dětí po Starší ochotníky, jak říká Michal Moravec: „Ve spolku je celkem pět souborů. Máme ochotníky, kteří jsou Starší činohra, pak Mladí ochotníci, Mladí kočovníci, Popraskd jsou staří kočovníci, a máme i divadelní školu, kterou vede Veronika Jílková, a tam je několik věkových skupin. DS Tyl má opravdu hodně členů.“

Prokletí herce a režiséra v jednom

Starce na chmelu začal Michal Moravec zkoušet s Mladými ochotníky v červnu 2019, poté co se valnou hromadou spolku vybral tento lákavý titul. Inscenace měla oslavit výročí ochotnického divadla v Poličce. A protože jsou v Poličce, jako v mnoha jiných městech, v oblibě hry se zpěvy, chtělo to zkrátka něco hudebního a velkého. A představy něčeho velkého se Michal Moravec nechtěl vzdát. Premiéra byla v únoru 2020. „Přebral jsem část spolku Mladí ochotníci. Při Starcích na chmelu jsem se obsazení docela bál. Potřeboval jsem hodně zpěvných lidí, ale vazby s místními mám dost přetrhané, protože od střední školy v Poličce vlastně nejsem. Když jsem zjistil, že potřebuju ansámbl na muzikál, tak jsem měl opravdu strach.“ S herci hlavních představitelů šel Michal Moravec na jistotu, protože s nimi už pracoval. Nároky na amatérské herce jsou ale v muzikálu veliké. Proto jednu z rolí hraje sám Michal Moravec. „Chtěl jsem pouze režírovat. Když jsme začali zkoušet a měli jsme korepetice, tak bylo jasné, že party, které zpíval Karel Gott jen tak někdo nedá. Jednu roli jsem teda vzal, i když se mi do toho nechtělo. Na jeviště jsem se dostal tak 14 dní před premiérou. Do té doby jsem zkoušel z hlediště.“ Michal Moravec je dle svého vyprávění velice poctivým režisérem. Muselo pro něj být tedy velice těžké soustředit se i na tvorbu postavy, kterou měl ztvárnit. „Když jsme měli generálky, a zkoušeli jsme dopoledne i odpoledne, tak jsem vždy po projížděčce koukal na video, díky kterému jsem mohl dávat připomínky. Když to takhle běželo, tak jsem si říkal, že dlouho už zase ne. Těším se, že až budeme zkoušet příště, trochu si odpočinu.“ Kdo hraje, ví, že je to někdy náročné. Kdo režíruje, ví, že je to někdy opravdu náročné. Kdo hraje a režíruje zároveň, může se stát, že chvílemi neví sám o sobě. Ale Michal Moravec to ustál.

Poctivá režie Michala Moravce

Scénář pro inscenaci s Mladými ochotníky si psal Michal Moravec sám. Text vznikal komparací několika scénářů: ze Studia 02, z Divadla v Mostu, a něco z nejznámějšího filmového zpracování. „Když jsem koukal na film, zjistil jsem, že na divadlo to chce hlubší konflikt. Do divadel jsem napsal, jestli by mi neposkytli scénáře, film jsem si přepsal. Prohloubil jsem tedy konflikty, a říkal jsem si, jestli to pro nás není starý, jestli nás to osloví. Ale ve finále to dopadlo skvěle. Všichni se pro to nadchli. Potěšilo to naše vrstevníky, ale i starší, kteří také zažili dobu, v níž se Straci odehrávají,“ říká o své inscenaci Michal Moravec. Mimo poctivě provedenou inscenaci, můžou diváci také vidět a slyšet skladbu, která ve filmu Starci na chmelu nezazní. Takže se směle vydejte na reprízu Starců na chmelu za poličskými, mladými ochotníky.

Na ochotnickém divadle si cením právě toho, že si všichni pomůžou

Michal Moravec oslovil své známé, aby nebyl pro tak velkou inscenaci v tvůrčím týmu sám. Pomoc měl tak nejen s hudbou, ale i s choreografií a scénografií. A pomocné ruce se našly také v rodině pana režiséra: „Rodiče s mojí babičkou stříhali po večerech chmelovou oponu. Když děláme muzikál k výročí, tak to musí být velká věc. Tak jsem si všechno tak velkolepě navymýšlel, a je úžasné, že mi s tím všichni pomohli. Na ochotnickém divadle si cením právě toho, že si všichni pomůžou.“
Se Starci na chmelu budou v Poličce dál pokračovat, protože se zatím nedočkali tolika repríz, kolik by si zasloužili. Plány jsou ale i na další inscenaci.

V divadle chci propojení s příběhem, s katarzním účinkem

V současné době se Michal Moravec věnuje své bakalářské práci. Jak teoretické, tak praktické. Jeho absolventská inscenace nese název Equus. Nelehký kousek o hledání psychologické příčiny násilí u mladého chlapce. „Mám rád vážné kusy, protože lehčí žánry si užiju v Poličce,“ říká Michal Moravec. „I když jdu jako divák do divadla, chci propojení s příběhem s katarzním účinkem. Psychopati a složité postavy mě lákají. Dost tíhnu k psychologickému herectví. Baví mě nuance a hledání uchopení postavy.“

Michal Moravec je zjevně mladý a nadějný divadelník, který se nebojí zkoušet vše, co ho láká. Zároveň si stojí za svým, a plní si režisérské vize. Nechybí mu ale také tak důležitá pokora, se kterou přistupuje ke svému řemeslu. „Jako herec bych šel někam na oblast, abych se pořádně vyhrál. Komedie mě baví, ale zase by mě úplně nenaplňovala. Zajímalo by mě, dělat na velké scéně, ale zároveň bych šel teď raději do studiového divadla, protože mě baví víc kontakt s divákem. Láká mě bourat čtvrtou stěnu, aby diváci byli vtaženi do příběhu. – Projektů mám momentálně dost, ale zatím stále zůstávám na půdě školy a u ochotníků. Teprve se učím a hledám, co budu dělat.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman, Kateřina Fikejzová Prouzová

autor: Lucie Kotěrová