Martina Sikorová: Stále hledá pravdu – na jevišti i v sobě

Jemná a temperamentní, introvertní a výrazná, herečka široké škály rolí, Martina Sikorová. Upřímné povídání o divadle, herecké profesy a o tom, co všechno by dělala, kdyby nebyla herečkou.

záznam streamu: ZDE

Chtěla jsem vědět, jestli toho povolání budu schopná

Před dvaceti lety přivedl František Laurin jednu ze svých studentek z Pražské konzervatoře do Východočeského divadla Pardubice. Byla jí právě Martina Sikorová. Za tento životní krok je ráda. Ale jak říká, pokud by se měla dívat na záznamy svých prvních inscenací v angažmá, asi by zavírala oči. Od té doby ale Martina Sikorová nastudovala v Pardubicích mnoho krásných rolích, a nejen o nich byla v našem pořadu Antré řeč.

Musela jsem se prozpívat do jiných rejstříků – zadula jsem

Martina Sikorová se často objevuje v muzikálových rolích. Ačkoli muzikál není jejím oborem. Když přišla do divadla, údajně pískala. „Opravdu jsem v té době zpívala jenom hlavou,“ říká o sobě Martina Sikorová, která velice stručně vysvětluje, že ve zpěvu existují různé rejstříky pro tvorbu zvuku. Zpěv se stal její vášní ve chvíli, kdy objevila svůj plný hlas. „V inscenaci Cikáni jdou do nebe, s námi spolupracovala Ida Kelarová. Do té doby mě nikdo nedovedl na ten zpěv navést. A ona mi řekla: zaduj! A bylo to. Začala jsem používat hrudní rejstřík,“ vzpomíná Martina Sikorová na to, jak propadla kouzlu zpěvu. Krátce po té přišla jedna z jejích oblíbených a krásných rolí, Roxie v muzikálu Chicago.

Nevnímám rozdíl mezi malým a velkým jevištěm

Na Malé scéně Východočeského divadla Pardubice odehrála Martina Sikorová další muzikál, Jeptišky. V něm ztvárnila roli Mary Pauly neboli Amnézie. Za tuto roli získala širší nominaci na cenu Thálie. Kateřina Fikejzová Prouzová se ptá, jaký rozdíl je pro Martinu hrát v komorním prostor a na velkém jevišti. „Osobně veliký rozdíl úplně nevnímám. Na Malé scéně se dá také udělat kukátko a v té chvíli je to úplně jedno. Ani na naší Malé scéně ve dvoře si herec nemůže dovolit být úplně intimní, protože i na tom balkoně musí diváci slyšet,“ říká Martina Sikorová. „Pokud se scéna postaví jinak než jako kukátko, tak pak ta intimita, komornost může nastat.“

Zřít do tmy [oidipus] je obrovská výzva

Zatím poslední premiéra Martiny Sikorové je Zřít do tmy [oidipus]. Současné psychologické drama na motivy antického mýtu v režii Adama Svozila. Názvem Zřít do tmy se chtěl režisér odpoutat od očekávání diváků, které mají při názvu Oidipus. Nakonec se však inscenátoři odkazují na text ´oidipus´Maji Zade a tím i na původ námětu, na antický mýtus. „My tomu říkáme Zřít do tmy, ale přesto je v oficiálním názvu [oidipus], aby přece jenom diváci věděli, na co jdou. Aby byli možná i trochu shovívaví, protože uvidí to, v čem může být osud opravdu děsivý,“ popisuje Martina Sikorová novou inscenaci Východočeského divadla Pardubice. „Ohlasy máme různé. Na někoho to opravu není. Jsou diváci, kteří se na ošklivé věci nechtějí koukat, nechtějí o nich slyšet. U někoho ale opravdu dojde k té katarzi. Už za námi byli diváci v šatně, aby nám poděkovali. Se slzami v očích popisovali, jak si do představení promítli jejich vlastní osud. – I kdyby se toto stalo dvěma divákům, má to obrovský smysl.“

Jsem herečka – ekonomickou stránku divadla naštěstí řešit nemusím

Zřít do tmy [oidipus] není pro Východočeské divadlo Pardubice úplně typický žánr. Repertoárově se drží spíš mainstreamových titulů, které se dobře prodávají. „V tomto ohledu bych určitě zmínila osobnost Petra Dohnala, ředitele divadla a uměleckého šéfa,“ říká Martina Sikorová. „Petr velice dobře ví, co dělá. Ví, že podnikání bez nějaké komerce úplně nejde. Zároveň stále zařazuje tituly, které bychom do komerčních nepočítali. Děláme i scénická čtení, nebo jiné akce, které nejsou tak nákladné a zároveň přinesou do divadla nějaké peníze. Já jsem na štěstí jenom ta herečka, která přijde zahrát a tyto věci řešit nemusí.“

Kdybych nebyla herečkou, byla bych …

„Několikrát mě napadlo, že bych dělala něco jiného. Možná ze strachu, že nejsem dost dobrá.“ hovoří o svých pochybnostech Martina Sikorová. „Přemýšlela jsem si o tom, že si udělám řidičák na autobus. Také jsem uvažovala, že bych prodávala ve zdravé výživě. Nicméně moje sestra namítla, že s mojí povahou bych nebyla spokojená ani s tím, jak mám ty nudle narovnané v regálu.“ Náročné, konkurenční prostředí v herecké profesi vede Martinu Sikorovouk k tomu, že raději moc nehloubá v tom, co se jí povedlo a co ne. Pracuje na sto procent tak, aby podala nejlepší výkon, jaký může. Když však uvažovala o jiných profesních zaměřeních, přemýšlela třeba o tom, že by chtěla umět dělat obrázky na cappuccinnu, chtěla by umět vařit, nebo by chtěla být sekretářkou.

Když mi mamka řekla, že bych mohla být herečka, tak jsem se strašně naštvala

Láskou Martiny Sikorové byl vždycky zpěv. Ten také chtěla studovat. Když však svůj záměr konzultovala s maminkou, ta jí navrhla herectví. Vzhledem k jejímu temperamentu. „Chtěla jsem se hlásit na konzervatoř na klasický zpěv. Maminka mi řekla, že v prostředí, kde jsem si jistá, umím být dost suverénní, takže bych mohla být herečka. To mě naštvalo. Ale pak se mi to rozleželo v hlavě a začala jsem se připravovat na přijímačky na herectví.“

Do Prahy jsem vůbec neměla v plánu jít

Přesto že se Martina Sikorová chtěla hlásit na konzervatoř do Ostravy a do Brna, přihlásila se a dostala se na Pražskou konzervatoř. „V roce, kdy jsem se chtěla hlásit, byla možnost akorát do Prahy. Tak jsem se přihlásila, abych si zkusila přijímačky. Nepředpokládala jsem, že by mě přijali. Ale stalo se,“ vzpomíná Martina Sikorová. „Nejdřív jsem měla ohromnou radost a nevěřila jsem tomu. Pak nastala úzkost z toho, co budu v té Praze dělat. Měla jsem obavy, ale během prvního roku tam se to usadilo.“ I když je Martina Sikorová věrná Pardubicím, které si velmi oblíbila, zaskočila několikrát opět do Prahy na hostovačky. Například v Divadle pod Palmovkou.

Pracovat potřebuju v příjemné atmosféře

Martina Sikorová vnímá, že se v rámci divadla má stále kam posouvat. S každou inscenací, s každou postavou přichází nová výzva, kterou chce naplnit. Ponorku na divadlo nevnímá ani tak, jako že někdy je práce hodně, někdy je unavená z kolegů a jindy si říká, jaké má na kolegy štěstí. Jako každá profese, i v divadle je to proměnlivé. Co ale Martina Sikorová potřebuje, je práce v příjemném prostředí. Direktivní a nadřazený přístup snáší těžko. „Jsem proto, abychom pracovali, ale laskavě, s úctou a respektem. Věřím, že přes tyto věci můžeme naplnit tu poctivou a někdy i těžkou práci. Krásným příkladem je spolupráce s mladšími režiséry, kteří s námi v poslední době pracují. Jsou pokorní, laskaví, ale přesto mají svou vizi a dokážou nás táhnout k nejlepšímu výsledku.“

Nikomu bychom neměli zakazovat zpívat

Pokud byste hledali učitelku zpěvu, neváhejte kontaktovat Martinu Sikorovou. Věří, že zpívat umí každý. Svou láskou ke zpěvu vám jistě otevře dveře k vlastnímu hlasu. „Nesnáším to, když někdo říká: já zpívat neumím, já zpívám falešně a podobně. Vždycky jsem věděla, že je to hloupost. Ať každý zpívá jenom proto, že zpívá rád,“ vzkazuje všem host Antré, Martina Sikorová.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová