Martina Czyžová: Generálkový týden? Miluju adrenalin a zlomvazky

Mladá, charismatická herečka původem z Karviné. Co ji dovedlo k herectví a jak se ocitla v Hradci Králové? Jestli bývá nervózní na první čtené, nebo jestli má pravidelný ranní rituál vypráví jako host Antré, Martina Czyžová.

záznam streamu: ZDE

Dramaťák mě naplňoval natolik, že jsem to chtěla dělat dál

Martina Czyžová není z rodiny, kde by se všichni věnovali divadlu, naopak. Tuto cestu si objevila a prošlapala sama, protože u ničeho jiného prý nevydržela. Úplným základem jí byl dramaťák na základní umělecké škole, kam začala docházet v páté třídě. „V dramaťáku jsme se ale hrám jako takovým téměř vůbec nevěnovali. Spíš jsme dělali přednesy, monology a tak dále. S tím jsme jezdili také na přehlídky,“ vzpomíná Martina Czyžová.

S děckama z Jesliček se navzájem podporujeme, je to dobrý dramaťák

V souvislosti se vzpomínkou na divadelní začátky Martina zmínila také ten hradecký dramaťák, se kterým se seznámila. „Oproti tomu, co jsme na dramaťáku dělali my – přednes, monology a podobně, zaměřují se v Jesličkách právě na divadelní hry. Zkrátka, dělají skutečné divadlo. Zašla jsem tam asi 3x a seznámila se s lidmi, kteří tam působí. Jsou to fajn děcka, co chodí do Klicperáku. Fandíme si navzájem, to je příjemné,“ nakousla něco ze svého hradeckého života Martina Czyžová.

Hradec Králové byl jasná volba po nabídce angažmá

Hned po maturitě na Janáčkově konzervatoři v Ostravě nastoupila Martina Czyžová do angažmá v Klicperově divadle. Stejně jako si od záačátku vyšlapala svou vlastní cestičku k dramaťáku sama, i tady se chopila iniciativy. „Se spolužáky z konzervatoře jsme se pokaždé sešli u někoho na bytě a psali jsme životopisy, které jsme pak rozesílali po celé republice uměleckým šéfům, aby se na nás přijeli podívat. Jediný, kdo mi pozitivně odpověděl, byl Pavel Khek, umělecký ředitel a režisér Klicperova divadla,“ říká Martina Czyžová. „Pavel Khek, společně s dramaturgyní Lenkou Smrčkovou, se přijeli podívat na jednu z posledních repríz inscenace s názvem To video nikdo neuvidí. Byla to moje první plnohodnotná hostovačka v Národním divadle moravskoslezském. Po představení jsme se sešli v divadelním klubu a na základě toho jsem dostala nabídku na angažmá.“

Hostování v rámci školy mě utvrdilo, že po maturitě chci hned do angažmá

Když Martina Czyžová byla ve čtvrtém ročníku studia na konzervatoři, začala dostávat příležitosti k hostování. Její první zkušenosti byly v už zmíněném Národním divadle moravskoslezském, ale zahrála si také v Komorní scéně Aréna, nebo v Divadle Petra Bezruče. „Za všechny ty zkušenosti jsem moc ráda a vím, že kdybych měla v Ostravě dohrávat ještě do teď, tak to úplně nestíhám. Vzhledem k tomu, v jakém jsem tady zápřahu. Ale všechny ty inscenace a setkání v Ostravě pro mě byly důležité.“ A díky těmto zkušenostem Martina Czyžová věděla, že po ukončení konzervatoře chce rovnou nastoupit do divadla.

I když jsem nesplnila správně požadavky, tak jsem přijímačky udělala

A jak se Martina Czyžová vůbec připravovala na talentovky na konzervatoř? Jasně věděla, že se chce divadlu věnovat dál. To bylo zásadní. A s konkrétní přípravou jí pomohla učitelka Literárně-dramatického oboru, kam Martina docházela, Lucie Semančíková. „V požadavcích na přijímačky bylo, že máme mít dva monology z nějaké divadelní hry. Paní učitelka z dramaťáku mi našla jeden monolog, který, mám pocit, že ani z divadelní hry nebyl. A můj druhý text na přijímačky byl úryvek z knížky, z které jsem recitovala po všech přehlídkách rok předtím. Tam to mělo velký úspěch, takže já jsem nějak věřila, že bych s tím mohla uspět i na přijímačkách. Vlastně jsem nesplňovala požadavky, ale dostala jsem se.“

První plnohodnotná inscenace byl Bílý jelen

Po příchodu do Klicperova divadla začala Martina Czyžová přezkušovat zaběhlé inscenace. Jak sama popisuje, mohla tak vcelku v klidu vklouznout do hradeckého procesu. Její první plnohodnotná inscenace byl Bílý jelen v režii Pavla Kheka. „První čtenou jsme měli na Mazurových chalupách v rámci zahájení sezóny. Bylo to takové chvění, ale byla to malinká role, proto jsem byla v klidu. Věděla jsem, že to na mě nějak fatálně nestojí. A že když jsem nová a čerstvě po škole, takže na mě musí brát ohledy,“ směje se Martina Czyžová.

Když ve fermanu vidíme Prašinu sedmkrát za měsíc, tak se orosíme

Druhým titulem, který v Hradci Králové Martina nazkoušela, je Prašina. Inscenace vytvořená na základě velice úspěšné knižní předlohy Vojtěcha Matochy. Příběh o přátelství a tajemství třech mladých lidí, z nichž jednu z nich ztvárňuje právě Matrina Czyžová. Prašina se pro ni stala hrou, kde získala více prostoru se ukázat. „Prašinu mám moc ráda. Stále se hraje, což mě moc těší. Budeme zkoušet i druhý díl. Jsem moc ráda, že se to mladým divákům tak líbí. Hrajeme to často a je to fyzicky velmi náročné. Takže když v měsíčním fermanu vidíme sedm Prašin, tak nám trochu naběhne husina,“ říká Martina Czyžová.

Trochu jsem se zasekla v tom studentském fungování, každý den je jiný

Běžný den Martiny Czyžové se samozřejmě odvíjí od toho, jaký je program v divadle. Prozradila ale, že kávu po ránu nepije – nepije ji vůbec, a jediné co dělá pravidelně, tak je protahování těla. Aby toho ale neměla málo, tak začala studovat na Univerzitě Hradec Králové a často provádí městem návštěvy, které za ní dorazí. Zmínila také natáčení podcastu Podcast roku, který připravuje se svým kolegou Martinem Klapilem. Když si Martina Czyžová potřebuje odpočinout, ráda se někdy podívá na seriál, prochází se se sluchátky v uších, anebo pere prádlo.

Podoba věcí vznikla nad rámec dramplánu, ale byli jsme nadšeni

S uměleckým šéfem Klicperáku Martina také nastudovala tragikomedii o hledání vlastní identity v dnešním instagramovém světě, titul Podoba věcí. „Jsme čtyři mladí lidé v souboru a Pavel Khek se rozhodl, že s námi chce udělat právě tuhle věc, která bude nad rámec dramplánu. Byla to sedmá premiéra sezóny,“ uvádí své povídání o Podobě věcí Martina Czyžová. „Šli jsme do toho s nadšením. Ten text se nám moc líbil.“ Podoba věcí je stále k vidění ve Studiu Beseda Klicperova divadla. Letos se také objevila na poděbradském FEMADU jako inspirativní představení.

Generálkový týden nenávisti mám strašně ráda

Martina Czyžová přichází na aranžovací zkoušky s už naučeným textem. Podle jejích slov si je pak jistá ve spolupráci s partnerem a dokáže na place víc nabízet. Když se blíží generálkou týden, se všemi začnou cloumat nervy. Martina si tento čas však užívá. „Honza Vápeník tomu říká týden nenávisti a vlastně ani nevím proč,“ směje se Martina. „Bývá to intenzivní, ale v něčem to mám strašně ráda. Mám ráda adrenalin, těšení se na premiéru a mám hrozně ráda rituál se zlomvazkama.“ Ať takových rituálů zažívá Martina stále dost.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová