Martin Zbořil: hraje se dobře, když po mně touží ženy. Manželka mi to přeje

Mladý člen mladého souboru, který se do divadla vrhnul po hlavě. Nejen že hraje, ale také píše divadelní hry.

záznam streamu: ZDE

Martin Zbořil žije ve Smiřicích, kde je také členem divadelního spolku OCHOS Smiřice. Navzdory dlouhé divadelní pauze, a stále nevlídné situaci, má soubor za sebou hned dvě premiéry, což je obdivuhodné. „Bylo to náročný,“ říká se slyšitelným výdechem Martin Zbořil, a dál pokračuje o nedávných premiérách: „Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli to odehrajeme. Ale nakonec jsme to s vypětím všech sil zvládli.“ Mnohým amatérským souborům se premiéry stále nedaří, proto je skvělé, že ve Smiřicích si mákli, a povedlo se to, co bylo jejich cílem.

Ty večery, kdy jsou Smiřice po tmě a v tichu, si říkají o to, aby se začalo něco dít

Soubor OCHOS Smiřice vznikl v roce 2011, a prvním počinem byla pohádka, Les vypráví. A pomalu se začala rozvíjet divadelní, a vůbec kulturní aktivita ve Smiřicích. Martin Zbořil u zakládání souboru přímo nestál. Ale od své ženy, která je zakládající členkou, měl podrobné informace. „Impulsem pro vznik souboru bylo, že večery, kdy Smiřice jsou po tmě a v tichu, si říkají o to, aby se začalo něco dít,“ říká Martin Zbořil. Zkrátka jak to bývá. Parta nadšenců si řeklo, že by bylo dobré zkusit něco, co kulturní život nakopne. V historii Smiřic se ochotnické divadlo objevuje, tak proč ne divadlo? Jak dál říká Martin Zbořil, jeden z důvodu, proč divadlo, byl, že byla vůle, ukázat se před lidmi.

Zázemím souboru je kulturní dům Dvorana. „Krásný, řekl bych až multifunkční prostor, který se využívá k mnoha příležitostem. Večery kdy zkoušíme a hrajeme, jsou v divadelním prostředí útulné.“ Pomoc se zázemím souboru zajišťují jeho členové. Především Jaruška Kozová, která se stará o to, aby souboru nic nechybělo. S technikou, zvučením a svícením pomáhá principálka Stáňa Barnetová, Karel Syrový a Tomáš Moravec.

Jsem rád, že už jsem z pozice hlídajícího tatínka v pozici hrajícího herce

Martin Zbořil do souboru doslova naskočil v roce 2019. Krátce po premiéře byla inscenace Příběhy obyčejného šílenství, ve které začínal jako alternace v roli Jiřího. Když Martinova manželka stála u zrodu divadelního souboru, Martin se rozhodl, že bude doma s dětmi. Ale v průběhu těch let dospěl k tomu, že by se taky rád zapojil, jak říká: „Jsem rád, že už jsem z pozice hlídajícího tatínka v pozici hrajícího herce.“ Martin Zbořil přiznává, že si jeho žena musela zvyknout na to, že nechodí do divadla sama. Nicméně každý si užívá zkoušení a hraní po svém, a přes rodinnou organizaci, si divadlo Zbořilovi užívají. „Vytváříme si ve spolku ostrůvky toho, jak se tam bavíme. Ale muselo se to trochu usadit. Hlídají nám prarodiče a chůva, abychom mohli jít do divadla oba.“

Martin Zbořil také vzpomíná na své začátky, které s sebou nesly nové zkušenosti a objevy o sobě samém. „Na začátku pro mě bylo důležité kultivovat mluvní projev. Aby mě slyšeli diváci i v zadních řadách, a aby mi bylo rozumět. Postupně jsem se učil za pochodu, jak mám stát a pohybovat se na jevišti. Největším a překvapivým nezvykem pro mě ale bylo, že budu hrát před svou rodinou. Zaskočilo mě, že tam jsou. Ale snad jsem ostudu neudělal,“ dodává se smíchem Martin Zbořil, host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.

Martin Zbořil je Jiří Langmajer souboru

Stále aktivní inscenací jsou Příběhy obyčejného šílenství v režii Lucie Kotěrové. Každoročně soubor také reprízuje Živý betlém. Poslední čtyři roky ve spolupráci s komorním pěveckým sdružením CANTUS Jaroměř.

OCHOS má také krátce po premiéře Hrobky s vyhlídkou, což je velice oblíbená anglická hra s detektivní zápletkou. Režie se ujala Eva Urbancová, která je členkou také v divadelním souboru Vrchlický z Jaroměře. Z premiéry této inscenace, má Martin Zbořil dobrý pocit. „Ta hra je skvělá. Na začátku jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale hrozně nás to chytlo, a myslím, že to na tom výsledku je vidět. – Po představení jsem se cítil moc hezky, až dojímavě. Najednou jsme si všichni muži mezi sebou posílali srdíčka. Úplně jsme vyměkli. Ta emoce je krásná.“ V Příbězích obyčejného šílenství i v Hrobce s vyhlídkou se Martin Zbořil objevuje v obležení žen. Jak se mu takové role hrají, a co na to manželka? Ptá se Kateřina Fikejzová Prouzová. „Jsem tak trochu Jiří Langmajer souboru,“ směje se Martin. „Hraje se to velmi hezky, když ty ženy po mně touží. Žena mi to snad přeje,“ dodává ještě Martin Zbořil.

Režisérské osobnosti OCHOS Smiřice a jejich přístupy k práci

Po zmínce dvou ženských jmen v pozici režisérky souboru Martin Zbořil srovnává dva rozdílné režisérské přístupy. „Lucie Kotěrová s námi pracovala velmi důsledně. Snaží se herce vést a rozvíjet je. Dbala na to, abychom nezakrněli. Skoro jsem si někdy říkal, že je to až moc, ale zpětně vím, že to bylo ku prospěchu věci. Eva Urbancová nám dává víc prostoru a zodpovědnosti, a to je dobře. A když něco nevíme, tak se zeptáme,“ dodává s úsměvem Martin. Eva Urbancová plánuje se souborem OCHOS Smiřice také další inscenaci coby režisérka.

Druhým současným režisérem je Karel Syrový. „Karel je takovým mým dvorním režisérem. Nazkoušel moji první hru Setkání, a rád bych, kdyby se chopil i té další. Karel má dle mého pohledu velmi dobrý cit pro psychologii postav, jak ženských tak mužských. Pořád je to jenom chlap, ale obecně ta jeho schopnost psychologicky uchopit situace je až dech beroucí,“ říká Martin Zbořil, autor hry Setkání, která byla zatím uvedena jako veřejná generálka.

Diskuse po představení – proč? „Karel říkal, že to nevypadá dlouze“

Martin Zbořil se pustil jako novopečený autor do neobvyklého formátu představení své hry Setkání. Příběh o rodinném setkání, kde se zrcadlí vztahy dětí a rodičů, trvá asi čtyřicet pět minut. A hned poté následovala veřejná diskuse s diváky. „Já jsem netušil, jak ta hra bude dlouhá. Karel se zmínil, že to nevypadá úplně dlouze. Takže jsem si říkal, že bychom diváky trochu zdrželi, a pobavili se s nimi o tom, co viděli,“ vysvětluje Martin Zbořil. Scénická zkušenost Martina jako autora neodradila, a tak už pracuje na své druhé hře. „Když to člověka baví, tak to baví. Rád bych, aby další hra nebyla úplně krátká,“ dodává s úsměvem.

Z profese advokáta jsem se potřeboval vypsat

Psaní her Martina bavilo už od dětství, kdy psal malé hry pro rodinu, a pro svoji radost. „Profesí jsem advokát, a potřeboval jsem se z toho vypsat. K psaní se můžu vracet, baví mě to a naplňuje mě to. Je to cílevědomá a klidná činnost, která vyžaduje čas. Vůle, že bude výsledek, mě vždycky motivuje.“ Být advokát je taky do jisté míry divadlo. Jak ale Martin Zbořil říká, u soudu vám nikdo nezatleská. Přejít z práce na divadlo je pro něho výslovně příjemná změna. Ať si dál rád hraje a odpočívá divadlem. Ať si zahraje záporáka, který křičí, ale ať si i dál užívá své role milovníků.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová