Luděk Smadiš: nabídka hrát v Draku bylo to nejlepší, co mě potkalo

LUDĚK SMADIŠ, ZAČÍNAL V AMATÉRSKÉM DIVADLE, NYNÍ PROFESIONÁL. PŮSOBÍ V DIVADLE DRAK A ZA JEHO NEOBYČEJNÝ VÝKON ANDĚLA V INSCENACI TO JE ANDĚLENÍ! BYL NOMINOVÁN NA CENU THÁLIE.

V divadle DRAK miluje to, že se s každou inscenací objeví něco nového, co se může naučit. Přijetí nabídky hrát v divadle DRAK vnímá jako to nejlepší, co ho mohlo potkat. V jakých inscenacích ho můžeme vidět, jak se cítí po nominaci na cenu Thálie a jak s divadlem začínal, pro nás vyzvěděl Jakub Jan Kopecký.

záznam streamu: ZDE

JAKÝ JE POSLEDNÍ KUS DIVADLA DRAK?

Na motivy pohádky Boženy Němcové. Myslím si, že to dopadlo velmi dobře. Myslím si, že děti s tím jdou, ač to není úplná klasika a že je to baví.

JE TO SPÍŠE KOMORNĚJŠÍ VĚC. NA JEVIŠTI JE PĚT LIDÍ A HRAJETE ČTYŘI. TY TAM MÁŠ DVOJROLI, NEBO VÍCEROLI, ŽE ANO.

Jsme úplně to samé složení jako v inscenaci To je andělení! Vyšlo to, že jsme teď zkusili úplně jiný žánr ve stejném složení. Je to super i tím, že jsme na sebe nyní trochu více zvyklí. Bylo to fajn zkoušení. Na začátku hraji malého chlapečka a potom tam hraju sedmero krkavců, takže sedmiroli (smích).

Je to neobvykle zpracované, pro dnešní děti tam budou nějaké věci, které nebudou moc chápat, jelikož se dnes již moc nepoužívají, je to pro ně takové trochu muzeum aby se dozvěděli, jak to dřív fungovalo. Například je tam i vyvolání fotky, což už neznají. Je tam kotoučový přehrávač, magnetofon apod. Jsou tam věci, které už vůbec dnes děti neznají. I my jsme se díky této inscenaci nově dozvěděli například i postup jak ušít lněnou košili, jak zpracovat len…

PROČ JE NA JEVIŠTI ZVUKAŘ?

Jedna z důležitých složek je hudba, kterou dělal Daniel Čámský a která je výborná. Používá se tam looper, což je mašinka, která různě mixuje, nahrávají se hlasy. Původně jsem to měl dělat já (smích), ale nezvládal jsem zpívat a do toho ještě mačkat tlačítka. Zjistilo se, že nejsem technicky zdatný, takže se přišlo na to, že Šimon zůstane na jevišti a bude ovládat tuto mašinku a zároveň bude celé představení zvučit. Pak to nahrálo i tomu, že tam je úvodní scénka, která je klíčem k představení, díky které se dostaneme do pohádky. Nejen že Šimon zvučí, ale zahraje si v této úvodní scénce, je tam v pozici herce a pak se stává tím zvukařem.

TO BYLA PRVNÍ PREMIÉRA NOVÉ SEZÓNY, KDYŽ SE VRÁTÍME V ČASE NA KONEC DUBNA, KDY JSTE MĚLI POSLEDNÍ PREMIÉRU LOŇSKÉ SEZÓNY, BYLO TO: TO JE ANDĚLENÍ! DOVOLÍM SI ZMÍNIT CELKEM TŘI TEXTY:

Ocenění a nominace: Luděk Smadiš získal za svůj herecký výkon v inscenaci To je andělení!, cenu mezinárodního festivalu profesionálních loutkových divadel Mateřinka 2023. Inscenace To je andělení! Byla nominována na cenu divadelních novin v kategorii taneční a pohybové divadlo. A zároveň byl Luděk Smadiš nominován na cenu Thálie za herecký výkon v kategorii loutkové divadlo. Podle vyjádření poroty: Fyzicky neobyčejně náročný herecký výkon Luďka Smadiše v roli anděla spadnuvšího na zem je naprosto uhrančivý. Smadiš v roli působí skutečně nadpozemsky křehce až étericky a zároveň publikum uchvátí svými akrobatickými dovednostmi a kreativní hrou s předměty.

ZKUS NÁM PŘIBLÍŽIT CO JE INSCENACE TO JE ANDĚLENÍ!

Dá se říct, že to je poetická klaunská groteska, toto představení je příběhem vážnějším. Je to jednoduché, na zem spadne Anděl. Spadne k jedné rodině, kde maminku hraje Petra Cicáková a děti Edita Valášková a Šimon Dohnálek. A jelikož se tam objeví anděl, tak se dějí různé věci. Lítají židle, ozvučují se talíře na stole. Vznikají různé situace a rodina se s tím vyrovnává. Pak dojde k něčemu, co nechci prozrazovat (smích). Andílek se na konci vrací do nebe a rodina zůstává spokojená na zemi.

12:40 Celé představení je pro nás pro všechny čtyři fyzicky hodně náročné. My jsme měli před představením soustředění v Praze v CIRQUEONu, což je centrum nového cirkusu. Tam jsme přijeli strašně nadšení, pracoval s námi italský choreograf, který dělá taneční vystoupení, akrobatické vystoupení. Po třech dnech jsme odešli příšerně zničení (smích), měli jsme tělocvik od rána do večera tři dny. Ale moc nám to pomohlo ve zkoušení, měli jsme z čeho čerpat akrobatické a taneční prvky. Po fyzické stránce všech, Edity, Šimona, je inscenace hrozně náročná. Do teď je to hodně fyzicky náročné. Teď když přes divadelní prázdniny nebylo divadlo nasazené, museli jsme se alespoň jednou měsíčně scházet, protože ty akrobatické prvky se strašně rychle zapomínají a jsou dost nebezpečné, spoléháme tam na sebe všichni čtyři, aby se něco nestalo.

CO PRO TEBE ZNAMENÁ, ŽE JSI BYL NOMINOVÁN NA CENU THÁLIE?

Jsem samozřejmě strašně rád. Bylo to úplně překvapení. Což jakože já (smích)? Je to hezký pocit, ale jsem radši, když jsme nyní nominovaní všichni čtyři na cenu divadelních novin. Nemyslím si, že moje role je něčem víc výjimečná než ostatní. Všichni jsme si na tom strašně mákli a myslím si, že nás to i baví hrát. Náročný je to pro nás pro všechny čtyři úplně stejně.

JAK PŘIJÍMÁŠ ODBORNOU KRITIKU? JSTE ZVĚDAVÍ, CO O VÁS KRITICI PÍŠÍ?

Aktivně to nehledám, většinou to míváme v divadle na nástěnce (smích). Ale od kolegů to je taková největší kritika. A jak jí přijímám? No, asi když je pozitivní nebo negativní, tak jí přijímám dobře.

ČÍM TO VZNIKLO, ŽE SES ROZHODL V NOVÉM BYDŽOVĚ, PŘIHLÁSIT NA ZUŠ DO DIVADLA JESLIČKY?

Chtěl jsem jít na konzervatoř, mamka mě nechtěla pustit do Prahy. Dozvěděla se v práci od kolegyně o umělecké škole Jesličky tady v Hradci, a jestli to tedy nechci zkusit tady v Hradci a že bych pak na vejšku mohl jít na DAMU na hereckou školu. Tak jsem se přihlásil do Jesliček. Tam to začíná s Želízky v ohni (večerní program, kdy žáci Jesliček musí připravit herecké číslo, aby si vyzkoušeli, jak to bude vypadat na DAMU). Když jsem se ze střední školy, už ve třeťáku hlásil na DAMU, tak to vyšlo. Z Jesliček jsem měl dobrou průpravu. Na DAMU jsem měl stejné předměty jako v Jesličkách. Na DAMU jsem se dostal k Josefu Kroftovi. Od něho jsem dostal nabídku, abych se přidal do divadla DRAK, tu jsem odmítl. Pan Krofta se urazil, což se mu dnes nedivím. V té době jsem se jako kluk z vesnice dostal do Prahy (smích), pak jsem měl ještě nějaké nabídky po škole a dovolil jsem si drze říct, což dnes vidím, že to bylo hodně drzé, že si rozmyslím, jestli nastoupím do DRAKu. Pak jsem to přijal a vím, že to bylo to nejlepší, co mě potkalo. V DRAKu jsem od roku 2007. Nastoupil jsem hned po škole.

KTERÁ VĚC V DRAKU V TOBĚ ZANECHALA NEJVĚTŠÍ OTISK?

To byla první věc, co u nás dělali kluci, současné vedení divadla, Kuba s Tomášem, což je Ikaros. Bylo to představení o mé mamince. Mamka mi na začátku toho zkoušení umřela nečekaně. Vnitřně jsem s tím trošku bojoval, ale zároveň jsem si říkal, že to dozkouším, protože by byla mamka ráda. Celou dobu tam mluvím o sluníčku jako o své mamince. Bylo to osobně silné.

MÁŠ NĚJAKÝ SVŮJ DIVADELNÍ SEN? CO BYS CHTĚL NA DIVADLE ZAŽÍT ZA KUS?

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Já nemám asi sen, když něco přijde, tak se s tím člověk nějak pokaždé popere. Ale spíš mám přání, abych u nás v DRAKu zažíval to, že pokaždé to bude něco jiného, aby to pokaždé byla nějaká výzva. Aby to pořád takto fungovalo, že se pokaždé naučím něco nového, že je to pořád takto živé. Takže mám spíše takovéto přání. Tím, jak v DRAKu pracujeme, tak přijde vždy něco nového, co mě překvapí.

Poslechněte si zá celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová