Lucie Kotěrová: ze zkoušky se vracím s lepší náladou a energií

LUCIE KOTĚROVÁ – PŘED DVĚMA LETY ZALOŽILA V NOVÉM MĚSTĚ NAD METUJÍ OCHOTNICKÝ SOUBOR NODIVSE, V PŘEKLADU: NOvoměstská DIVadelní SEbranka.

Za poslední dva roky toho divadelní soubor stihl opravdu hodně. Nejen, že se poměrně rozrostl, ale má za sebou již pět premiér. Kam se posunuli, s kým spolupracovali? Dokonce založili festival, který připravují i na tento rok. To a ještě více pro Vás od Lucie zjišťovala Kateřina Fikejzová Prouzová.

záznam streamu: ZDE

LUCI, VÍM, ŽE DÍKY VÁM V NOVÉM MĚSTĚ NAD METUJÍ VZNIK DOBROČINNÝ DIVADELNÍ FESTIVAL, ŘEKNEŠ NÁM K TOMU VÍCE?

Po tornádu na Moravě vznikaly nové sbírky pro rodiny, které byly zasaženy tornádem. Chtěli jsme se také zapojit. Věděli jsme ale, že výtěžek z jednoho představení by tolik nepřinesl, proto jsme se rozhodli udělat jednodenní festival a výtěžek šel konkrétní rodině. Na první pokus něco takového uspořádat bylo vskutku úspěšné. Setkalo se to s ohlasy, další přidaná hodnota byla, že jsme mohli konkrétní rodině předat finanční dar. A pro samotnou rodinu bylo něco fantastického, že pro ně něco někdo uspořádal. Atmosféra byla úžasná.

DALŠÍ ROK, JSTE SI TEDY POLOŽILI OTÁZKU, ZDA UDĚLAT DALŠÍ ROČNÍK?

První byla otázka, zda v tom vůbec pokračovat, to jsme si řekli, že ano. Potom jsme tedy přemýšleli komu věnovat výběr z druhého ročníku. To jsme si vybrali podporu konkrétní rodiny Emičky, které je osm let. Je plně závislá na svých rodičích, má spoustu diagnóz, sama je nepohyblivá, má i mentální postižení, potřebuje tedy hodně péče. Rodiče s ní jezdí na hippoterapie, které jsou nákladné. Výtěžek šel tedy na tento druh terapií.

MÁTE ZA SEBOU DRUHÝ ROČNÍK A PLÁNUJETE TŘETÍ?

Teď na listopad plánujeme program festivalu a začínáme přemýšlet, komu opět věnujeme vybrané peníze.

ZVETE SI AMATÉRSKÉ SOUBORY, KTERÉ U VÁS RÁDI HRAJÍ, PUBLIKUM SI TO TEDY NAŠLO?

Našlo, jen musíme ještě více zabrat na propagaci. Na nás samozřejmě přijdou diváci, protože nás znají, na přespolní přichází o něco méně diváků. Tam musíme s propagací zabrat více.

PŘED DVĚMA LETY JSI ZALOŽILA SOUBOR TAM, KDE NEBYL. MÁŠ DIVADELNÍ VZDĚLÁNÍ, JAK JE TO DNES? DONUTIL TĚ SOUBOR PRACOVAT TRADIČNĚ NEBO PRACUJÍ PODLE TVÝCH METOD, KTERÉ MÁŠ Z JAMU?

Moje práce se souborem se vyvíjí. Metody asi ne, mám svůj systém. Můj pohled na práci se mění podle toho, jak se učím a rozkoukávám v divadelním dění v okresu a kraji. Potřeby souboru jsou často takové, že se musím třeba přizpůsobit, abychom došli ke společnému cíli, na kterém se shodneme.

PŘED DVĚMA LETY, KDY JSME SPOLU VEDLI PRVNÍ ROZHOVOR, JSTE JEZDILI NA SOUSTŘEDĚNÍ, JEZDÍTE NA NĚ STÁLE?

Ano, stále jezdíme na společná soustředění. Vyjíždíme pravidelně, vždy na začátku sezóny, začínáme tím práci na nové inscenaci. Odsedíme si to na soustředění a pak se začátkem sezony naskočíme do rozjetého vlaku. Využíváme chaty a chalupy našich členů.

KOLIK MÁTE ZA SEBOU INSCENACÍ?

Pět inscenaci včetně jedné vánoční.

U TÉ VÁNOČNÍ JSTE MĚLI NAVÁZANOU SPOLUPRÁCI JEŠTĚ S NĚKÝM, MŮŽEŠ NÁM K TOMU ŘÍCI VÍCE?

Byla to divadelní hra Komedie o narození a ke spolupráci jsme si pozvali Smíšený pěvecký sbor Kácov. Oslovili jsme je k tomu, aby nás doprovodili k vánočnímu příběhu. Stojí za vámi padesát zpěváků a je to nádhera. Sbor vede pan Jiří Skopal mladší. Sešli jsme se s panem Skopalem, řekla jsem mu představu o představení a zapojení souboru. Poté jsme se scházeli častěji, abychom se shodli na společném konceptu a vybírali jsme konkrétní písně. Poté jsme měli každý zvlášť své spolky na soustředění. Když jsme byli každý zvlášť se zkoušeni, tak jsme se poté společně sešli asi třikrát a doladili to do finále. Spolupráce byla skvělá, troufám si říct, že se snad i mě a panu Skopalovi podařilo dát to do kupy opravdu kompaktně. Hodně pomohla první společná zkouška, protože bylo vidět, že zpěváci přesně nevěděli, jak se to propojí. Jakmile viděli, jak příběh běží, kdy se zapojí hudba apod., tak bylo najednou vidět uvolnění.

NYNÍ MÁTE RELATIVNĚ ČERSTVĚ PO PREMIÉŘE, PUSTILI JSTE SE DO NAŠICH FURIANTŮ.

K Našim furiantům byla dlouhá cesta. Asi každý titul si najde svou cestu. Když jsme uvažovali co dál, měli jsme výběr ze tří titulů. Naši furianti je česká klasika, kterou se plno lidí vystraší. Padly i názory, že to hrál kde kdo. Ale je to stále pravdivá a aktuální hra, nad kterou se člověk pobaví, ale i zamyslí. Jádro těch postav je to co stále žijeme mezi námi. Soubor to na konec nadchlo. Proškrtali jsme to zásadním způsobem, takže se domnívám, že to je svižná aktuální hra. Za ty dva roky, co fungujeme, jsme se rozrostli, z čehož mám radost, nyní máme pětadvacet aktivních členů. Ale i tak jsem musela přizvat nějaké kolegy na “hostovačku“, ale dali jsme to dohromady.

NAŠI FURIANTI V SOBĚ SKRÝVAJÍ MNOHO TÉMAT, KTERÁ JSOU PRO TEBE NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

To furiantství, o kterém to celé je. Potkají se dva kohouti, kteří chtějí prosadit svou pravdu. Je to téma z obecních úřadů například. Je tam i otázka, jak na takové furiantství reaguje okolí. Buď se od problémů úplně distancují anebo se stanou stádem, které slepě poslouchá. V té hře je také patrné, jak se to předává z generace na generaci to naše chování, zvyklosti.

ČASTO MLUVÍME O TOM, ZDA SE DÁ PO PREMIÉŘE DO INSCENACE JEŠTĚ SAHAT. JAK TO MÁŠ TY?

No nebojím se do toho hrabat i po premiéře, jsem ale opatrnější, protože vím, že to dělá hercům potíže, když jsou to zásadnější změny. Nyní v tom také ještě upravujeme nějaké věci, protože zjišťujeme, že něco nefunguje. Jsou to spíše technické záležitosti. Čeká nás tedy dočištění a zpřehlednění.

PŘED DVĚMA LETY, KDY JSME SE VIDĚLY SPOLU V ANTRÉ, BYLA VELKÁ PODPORA ZE STRANY MĚSTA, STÁLE VÁS PODPORUJE?

Ano, podporuje, bez toho by to bylo mnohem složitější. My se snažíme také městu pomáhat například na akcích jiných spolků.

TY JSI NOVOPEČENÁ MATKA A MÁŠ CELKEM TŘI DĚTI. MÁŠ ASI VELKOU PODPORU DOMA?

Ano, manžel mě v tom podporuje. Asi ví, že když jsem unavená a jedu na zkoušku, tak se z ní pak vracím s lepší náladou a energií.

MÁŠ NĚJAKÉ PROFESNÍ DEFORMACE? JÁ TŘEBA, KDYŽ ČTU DĚTEM DOMA POHÁDKU, DÁVÁM DO TOHO NEJLEPŠÍ VÝKON A PAK MĚ MRZÍ, KDYŽ MI DO TOHO TŘEBA MLUVÍ.

To mi mluví z duše, to mám stejně (smích). Když mi skáčou do mého čtení, tak mě to rozčiluje. Protože nikde nepracuji, jsem jen na rodičovské, beru alespoň to čtení jako možnost sebezdokonalování. Takže když čtu, tak se snažím procvičovat v mluvení. Deformace určitě mám. Když syn vezme dvě houbičky a hraje divadlo, tak se do toho mísím, ale moc se nenechá (smích). Hned si i říkám, co z něho jednou asi bude.

KDYŽ JSI STUDOVALA, TAK JSI POMĚRNĚ AKTIVNĚ HRÁLA. CHTĚLA BY SIS ZAHRÁT?

Ano, hrozně moc, už to potřebuji. Jeden z našich členů má tah na režii, studuje v Hradci na konzervatoři, tak doufám, že až se stane, že bude režírovat, že budu třeba také vybrána do nějaké role. V souboru už přemýšlíme, že je potřeba se někam dál posunout. Že bychom se třeba rozdělili, já bych si připravila něco menšího, kolega také.

VÁŠ SOUBOR SE POMĚRNĚ AKTIVNĚ VZDĚLÁVÁ.

Snažíme se, někteří z členů jsou aktivnější. Každý rok se snažím pro ně zprostředkovat nějaký workshop. Pokaždé s někým jiným.

V JAKÝCH OBORECH NA JAKÁ TÉMATA, SI MYSLÍŠ, ŽE JE PRO OCHOTNÍKY TO VZDĚLÁVÁNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?

Hlasová výchova, jevištní řeč. Na tom je potřeba pracovat pořád. Tvorba postavy, bylo potřeba, aby se herci více dostali do svých rolí. Nebo i pohybová práce, to je dost žádoucí u všech souborů. Nyní nás čeká v dubnu workshop na partnerskou spolupráci. Abychom dokázali reagovat na partnera.

MYSLÍŠ SI, ŽE TĚ VE TVÉ PRÁCI HODNĚ OVLIVŇUJE, ŽE MÁŠ ODBORNÉ VZDĚLÁNÍ?

Ano a doufám, že pozitivně. Mám pocit, že když toho člověk ví dost, tak mu to pomáhá. I když mám pocit, že toho zas až tolik nevím, že je potřeba se stále vzdělávat, zdokonalovat. To, že mám nějaké vzdělání, ale rozhodně vnímám jako velkou výhodu.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová