Hostem Antré 6. 5. 2021 byla zakladatelka, principálka a režisérka DS NODIVSE, Nové Město nad Metují, režisérka Ochotnického divadelního spolku OCHOS Smiřice, učitelka dramaťáku ZUŠ Nové Město nad Metují, lektorka nejrůznějších dílen a absolventka JAMU Brno.
Lucie Kotěrová se na poli ochotnického divadla objevila v roce 2015. Inscenace Maruša aneb z ohryzku štrůdl neuděláš byla jejím prvním vkročením do amatérského divadla v Královéhradeckém kraji. Jak to všechno začalo? Po absolvování JAMU si našla místo v ZUŠ Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují. Nejdřív ale začala učit na pobočce v České Skalici a tam dostala echo, že ochotnický soubor ve Smiřicích hledá režiséra. „Vracela jsem se ze studií zpátky do kraje s tím, že chci učit na Zušce a vést nějaký ochotnický soubor. Proto jsem po možnosti režírovat ve Smiřicích hrábla všemi deseti,“ vzpomíná Lucie Kotěrová, tehdy ještě Prouzová.
Principálka Stanislava Barnetová jí seznámila s divadelní minulostí souboru, Lucie jí předestřela svoje vize. Ochos do té doby pracoval na inscenacích tradičním způsobem, absolventka JAMU ale do Smiřic přinesla všechny metody, které načerpala při studiích. Bála se, aby našla s ochotníky společnou řeč. Nakonec je ale všechny „zblbla“. Jako většina ochotníků chtěli i v Ochosu dělat divadlo, které publikum pobaví, stejně jako herce. Lucie Kotěrová ale měla svou koncepci, chtěla s nimi nazkoušet titul Maruša aneb z ohryzku štrůdl neuděláš. „Napsala jsem tři anotace na tři fiktivní inscenace, samozřejmě aby si vybrali tu, kterou jsem chtěla já. Oblbla jsem je a strašně dlouho jsem jim neřekla, že děláme Maryšu. Prostě jsme dělali nějaký příběh z venkovského života,“ směje se Lucie Kotěrová, prozradila jim to až ve chvíli, kdy byla většina inscenace naaranžovaná.
Chvíli trvalo, než si získala důvěru herců, řada z nich ji vnímala jako mladou žábu, která si přišla ze školy. Nakonec to všechno dobře dopadlo. Druhou inscenací, která ve Smiřicích pod vedením Lucie vznikla, byl autorský kabaret Pavlačová revue. Vznikl improvizací na základě různých textů o žárlivostí, vycházelo se z povedených situací, které vznikly při zkoušení. A třetím titulem, který ve Smiřicích Lucie Kotěrová nazkoušela, jsou Zelenkovy Příběhy obyčejného šílenství. Smiřický soubor je velmi barevný, plný zajímavých osobností, zhruba dvacítka členů ve věkovém rozmezí 17 a 65 let. Momentálně zkouší komedii Normana Robbinse Hrobka s vyhlídkou v režii Evy Urbanové z jaroměřského souboru DS Vrchlický. „Baví je to, mají elán, chtějí dokonce zakládat dětský soubor,“ říká o Ochosu Lucie Kotěrová.
Udělejme skok v čase a vraťme se do doby, kdy Lucie objevila divadlo. Vystudovala Střední pedagogickou školu v Litomyšli se zaměřením na dramatickou výchovu – tato škola je velmi inspirativní prostředí, ostatně stejně jako město, ve kterém se nachází. Podporuje tvořivost. Poté nastoupila na Pedagogickou fakultu v Hradci Králové na obor učitelství pro mateřské školy, ale studium ji během prvního ročníku zklamalo. Proto se přihlásila na brněnskou JAMU, obor Divadlo a výchova. A v Brně se stala součástí studentského souboru Reverzní dveře, s nímž sjezdila řadu štací doma i v zahraničí. „Vznikl rok předtím, než na JAMU přišel můj ročník. Vedoucí souboru Kamila Kostřicová-Konývková nás vedla hodně pohybově, abstraktně. Texty jsme zkoumali ze všech stran. Hledali jsme, tvořili, hráli si spolu,“ popisuje Lucie Kotěrová tvůrčí proces. Reverzní dveře si zakládají na autorské tvorbě a kolektivní práci.
Na co ještě ze svých studentských let ráda vzpomíná? „Od 3. ročníku jsme každý rok jezdili do Stříbrných hor v Jeseníku, vždycky týden jsme intenzivně zkoušeli a pak měli přímo na místě premiéru a zároveň derniéru. Kvůli intenzitě práce to bylo hodně náročné, ale vždycky to stálo za to,“ uvádí Lucie Kotěrová. Ze školy si do svého působení v amatérském divadle odnesla i důležitý poznatek: „Je důležité, aby lidi spolu nežili jen na jevišti, když mají společné zážitky i mimo jeviště, funguje to mnohem lépe, líp se poslouchají, vidí se, více se cítí.“
Lucie měla už od školy touhu založit si vlastní soubor. A Nové město na Metují, kde dnes učí na Zušce považuje za velmi inspirativní město, navíc tam právě žádný divadelní ochotnický spolek nebyl. „Oslovila jsem ředitele Městského klubu, že bych ráda založila soubor. Byl té myšlence velmi otevřený. Domluvila jsem si schůzku s místostarostou města a také tam jsem se setkala se vstřícností a dokonce i s finanční podporou,“ uvádí Lucie Kotěrová. Je fascinující, že tohle všechno podnikala v době, kdy zatím neměla ani jediného člena souboru. Teprve potom roztroubila po městě, že hledá herce – na první schůzku dorazilo devět lidí, na druhou už patnáct. A byli to lidé, kteří neměli žádnou divadelní zkušenost. Přesto už v té době Lucie věděla, jaký titul s nimi nastuduje, byla to Půjčka za oplátku, která se v dávných dobách v Novém Městě nad Metují hrála. „Je to vážně živá sebranka, která do toho jde s vervou, přijímají můj styl práce a je to vzájemně inspirativní,“ říká se smíchem a nadšením. Před covidem soubor NODIVSE nazkoušel ještě inscenaci Odsouzení hostiny, na které mají v úmyslu ještě pracovat. Po odchodu z JAMU se Lucie proměnila z herečky na pedagožku, režisérku a lektorku… Chybí ji herectví? „Hraju moc ráda. Minulý rok jsem hodně zaskakovala, to jsem si užila. Těším se, až zase budu něco zkoušet. Až bude někdo režírovat mně a já si to budu jen užívat, budu řešit inscenaci z pohledu herce. Tvorba postavy mě baví a dlouho jsem to nedělala,“ přiznává Lucie Kotěrová.
Co všechno NODIVSE vytvořil během lockdownu? Nebylo toho málo… To už si můžete poslechnout ze záznamu streamu Antré, který najdete na kanálu YouTube Volného sdružení východočeských divadelníků.
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: Michal Kňava
autor: Kateřina Fikejzová Prouzová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.