Protože je Kristýna Kudrnáčová ženou mnoha tváří co do uměleckých oblastí, kterým se věnuje, je na místě otázka, čím se cítí nejvíc? Zpěvačkou, herečkou, textařkou? Na to s jí ptala se Kateřina Fikejzová Prouzová. Kristýna Kudrnáčová, vystudovaná herečka, říká, že víc než divadlo ji živí hudba, ve které se cítí také svobodnější. Ale sama sebe zpěvačkou ještě z pokory nenazývá.
„Já jsem měla takový sen, že po JAMU půjdeme do Chrudimi celý ročník, a začneme si tam svoje divadlo,“ vypráví Kristýna Kudrnáčová. „Řešilo se to opravdu pečlivě. Byli jsme tam zahrát, ale samozřejmě to neprošlo, hlavně finančně.“ Díky této iniciativě Kristýna Kudrnáčová po škole nehledala angažmá. Později pak měla šanci projít několika soubory a divadly. Nicméně sen o profesionálním divadle v Chrudimi se jí aspoň částečně splnil. „Se svým kamarádem, který má taky herectví na JAMU, se nám tam aspoň podařilo udělat premiéru profesionálního divadla. On je z vesnice kousek od Chrudimi, ale beru, že je to Chrudimák. Nazkoušeli jsme Boha masakru v režii profesionálního režiséra Petra Štindla. Divadlo bylo na premiéře ale narvaný, to jsem byla dojatá. Stále inscenaci hrajeme, jezdíme s ní po republice a máme vyprodáno. Spolu s námi hraje Anička Polívková, se kterou jsme velké kamarádky a další můj kamarád Viktor Dvořák, který je teď v angažmá v Městských divadlech pražských.“ Představuje Kristýna Kudrnáčová soubor, který je s inscenací Bůh masakru zaštítěný Chrudimskou besedou.
Do patnácti let Kristýna Kudrnáčová věnovala svůj volný čas především sportu, hodně gymnastice. A jen tak mimochodem pravidelně vyhrávala recitační soutěže. Díky tomu jí jednou přišla pozvánka na divadelní tábor organizovaný divadlem Jesličky. Tím byla její cesta k divadlu zpečetěná. „Tam mě to nadchlo. První rok jsem měla Janu Portykovou a druhý rok Honzu Dvořáka. Právě on zavolal našim, na férovku jim řekl, že jsem talent a že bych se tomu měla věnovat víc. Začala jsem víc jezdit do Jesliček a sportu bylo čím dál méně. Honza mě pak připravoval i na přijímačky a asi dobře,“ dodává se smíchem Kristýna Kudrnáčová.
Kristýna se věnuje především muzice. Se svým bratrem byla – a je zapojena do více hudebních projektů, nicméně aktuálně nejaktivnější kapela nese název Drum For Fun. Dále Kristýna zpívá v úspěšné kapele pro děti, Pískomil se vrací. Ne vždycky ale bylo jasné, že bude mít Kristýna ke zpěvu tak kladný vztah, protože měla trochu strach. „Já jsem na JAMU dostala skvělou učitelku zpěvu Jarmilu Krátkou. Byla to už starší paní, bývalá operní pěvkyně. To bylo velké štěstí, protože jsem měla problémy s hlasivkami. Ještě před přijímačkami jsem musela s nimi na operaci. Ale tahle paní si mě vzala do parády. Dala mě tak do kupy, že jsem za půl roku přišla na foniatrii a doktor mi řekl, že uzlíky jsou pryč. Paní Krátká se mnou tak pracovala, že mi šlo zpívání čím dál, tím lépe.“ Když už se Kristýna ve zpěvu osmělila, přijala nabídku od svého bratra, který hrál v kapele Chocolate Jesus z Chrudimi.
A další velkou zkušeností byla spolupráce s Big bandem Chrudim. „To jsem se hodně bála, protože ty big bandové písně jsou těžké, takže na těch jsem se svými učitelkami zpěvu hodně makala. Ale zase jsem se ohromně posunula dál. Pak třeba náš basák říkal: no jo, ona ta Kristýna byla taková herecká zpěvačka, ale už začíná být víc ta zpěvačka než herečka.“
Kristýna Kudrnáčová měla příležitost, zahrát si ve velkých kamenných divadlech, ale dlouhou dobu spolupracovala také se souborem Divadlo Veselé skoky, které fungovalo zcela na jiném režimu, spíše komunitním, kočovném. Zatím nikde nezakotvila na stálo, ale tento režim jí vyhovuje. „Všechno, co jsem zažila je tak pestrý. Občas mě napadne, jestli to není škoda, že nejsem někde ukotvená. Být na volné noze je někdy náročné.“
Pro mnoho lidí je tvorba pro děti náročná, nebo až záludná, proto se do ní raději nepouštějí. Kristýna je ale od přírody hravá a spontánní. Komunikace s dětskými diváky nedělá problém. Ba naopak, jejich společnost si užívá. „Mně právě ty děti přijdou strašně v pohodě. Já se spíš bojím té tvorby pro dospělé. Možná mám také nějaké štěstí od přírody, anebo jsem pořád tak trochu dítě. Zrovna v kapele Pískomil se vrací se cítím úplně svobodně, protože to je prča, je to mejdan. Můžu se tam rozjet, můžu dělat kraviny a ty děti jsou vstřícný. Když to myslíš upřímně, tak ti sežerou cokoliv,“ říká Kristýna Kudrnáčová.
Mimo stále běžící inscenaci Bůh masakru a kapel, ve kterých Kristýna zpívá, se zapojuje do dalších, velmi zajímavých projektů. Jedním z nich je Šansonárium v Pardubicích. „Šansonárium to je docela nový projekt, do kterého jsem se ponořila asi před půl rokem. Oslovil mě kamarád z Pardubic Patrik Ulrich, který skládá muziku. Možná to každý neví, ale pan Miloš Čepelka, který hraje v Divadle Járy Cimrmana, píše písňové texty. Patrik se jich ujal, zhudebnil je a díky tomu vznikl tento pořad.“
Aktuálně Kristýna zkouší muzikál Do nebes. Původní kus je napsaný přímo pro Východočeské divadlo Pardubice, námětem je osud letce Jana Kašpara. „Bude to pompézní,“ říká o chystané premiéře Kristýna Kudrnáčová. „Režíruje to Radek Baláž, který napsal libreto. Hudbu udělal Ondra Brousek. Všechno to nahrála Komorní filharmonie Pardubice. Je to velkolepé, jako kdyby to byl velkofilm. Má to velké obsazení, bude to dojemné a monstrózní.“
Jak Kristýna říká, psaní ji přirozeně provází celý život. Psaní deníku bylo automatické, stejně jako vepisování veršů. Teď už nemá tolik času se tomu věnovat, ale tvoří i texty písňové. „Teď když v Pískomilovi potřebujeme text pro děcka, tak samozřejmě text pro dítě vás nenapadne, když na to nemyslíte. Ze začátku ze mě ty nápady padaly snáz. Náměty jsem hodně čerpala ze svého dětství, co jsem zažívala, jak jsem to viděla. Taky se třeba stane, že Ondrovi, kapelníkovi, dojde inspirace, má třeba půl písničky, tak mi to pošle a já už to nějak dopíšu. Co se týká textů pro Drum For Fun, třeba mě napadne jeden super verš a potom už to musím dovysedět. Ale já si to vždycky nějak dovysedím. Často po nocích a o samotě. Text tě bohužel nenapadne mezi odváděním syna do školky a spěcháním na zkoušku,“ směje se Kristýna.
I když je Kristýna Kudrnáčová profesionálem, ráda navštěvuje amatérská divadelní představení. Vidí v nich hravost a nadšení, které, ač by nemělo, profesionální divadlo už někdy postrádá. „Mně se o moc víc líbí to slovo ochotníci, protože mi přijde, že to ti lidi dělají z 90 % s takovou radostí
a nadšením. A je prča to sledovat, jak jsou rozkošní. Teď jsem byla nedávno na Noci na Karlštejně, tolik jsme se tam pobavili, protože ty lidi byli k sežrání roztomilí. Byli vidět, jak moc je to baví, jak si z toho dělají srandu a užívají si to. To se mi přesně líbí. Já vlastně nemám moc ráda, když se berou ti ochotníci nějak moc vážně. Ale taková ta hravost, to mě vždycky tak potěší. To by mělo být. Vlastně by to měli mít i ti profíci.“
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: Tomáš Zeman
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.