Josef Vrána: Musel jsem padnout na dno, abych mohl začít znovu

Herec Josef Vrána otevřeně mluví o své cestě divadlem, která nebyla jen o úspěchu a velkých rolích. V rozhovoru přiznává, jak ho tlak profese přivedl k alkoholu, jaké to je ocitnout se na blacklistu a co ho postavilo zpět na nohy. Dnes hraje, učí a znovu si buduje hereckou kariéru, ale s větším nadhledem.

záznam streamu: ZDE

Éra s Michalem Tarantem

Po vystudování činoherního herectví na DAMU dostal Josef Vrána angažmá ve Východočeském divadle Pardubice. Jak Josef říká, první angažmá je zářez do srdce. „Zažil jsem tam skvělou éru s Michalem Tarantem, za kterým jsem pak dál odcházel do jiných divadel v republice. Ale v Pardubicích se pořád cítím jako doma.“ Josef Vrána vzpomíná na sebe v hereckých začátcích jako na poslušného herce. Byl pokorný a poslouchal připomínky režiséra. S režisérem Tarantem si ale padl do noty víc. „Michal je dobrý režisér. Vždycky jde v tématu hodně do hloubky. Slyší na lidi. Necpe jim násilím svou představu – pokud to už není vyloženě nutné,“ popisuje režisérský přístup Michala Taranta Josef Vrána. „Postupem let jsme si porozuměli tak, že jsme si už nemuseli nic říkat. Což bylo výjimečné. A myslím, že si mě do jiných divadel bral, protože jsem mu dokázal pomoc v kolektivu kolegů. Táhl jsem s ním práci, ale z jiné strany.“

Střetnutí se Sergejem Pavlovičem Fedotovem

Josef Vrána vzpomíná na setkání s ruským režisérem, kterého předchází jeho despotická pověst. Sergej Pavlovič Fedotov, zakladatel Divadla U mostu v Permu, je představitel mystického divadla. Vychází z antropologického přístupu Jerzyho Grotowského a navazuje na hereckou metodu Michaila Čechova. Se svými herci pracuje na postavě jako na bytosti, do které herec vstupuje. Josef tuto zkušenost vnímá jako velmi inspirativní. „Já zastávám názor, že divadlo by mělo jít trochu na dřeň. A tahle škola byla pro mě důležitá,“ vzpomíná Josef Vrána. „Začalo to čtrnáctidenním soustředěním. Na začátku podzimu, kdy pršelo. Byli jsme v divadle na dvoufázových zkouškách, nebo na ubytovně, kde jsme pili. Jinak bychom to nevydrželi. Byli jsme rozebraní. Někdo odjel v průběhu domu. Já jsem se od té doby s Fedotovem určitým způsobem respektoval.“ Josef Vrána se také na pozvání Sergeje Fedotova dostal dvakrát do Ruska. Poprvé s inscenací, kterou Sergej Fedotov režíroval v ostravské Aréně, podruhé na hostování v divadle U mostu. „Pracovali jsme na tom, aby na jevišti byla vždycky postava. Mé já nesmělo být ani na okamžik přítomné. Měl skvělé metody a především čuch na to, kdy už se člověk blíží svým hereckým, osobním stereotypům,“ popisuje něco z práce Josef Vrána.

Odlišnost českého a ruského divadla

Se zkušeností s ruským divadlem porovnává svůj pohled na divadlo Josef Vrána. „Tím, jak jsem měl možnost sledovat Divadlo U mostu z blízka, viděl jsem, jak mu všichni absolutně věří. Sergej Fedotov byl car, kterému nikdo nikdy neodporoval. Ti herci hráli jako bozi. Ale na děkovačce to byli malí, křehcí lidičkové. Fungovali pro divadlo trochu jako sekta. Nicméně ruské divadlo má mnoho co nabídnout. Jejich smysl pro hloubku divadla je obdivuhodný.“ O českém divadle Josef Vrána hovoří s respektem, protože cítí velikou odlišnost. „Necítím se kompetentní k takovému porovnávání. Ale vnímám, že sklouzáváme po povrchu. Je to pochopitelné – lidé se chtějí bavit. Divadla podléhají trhu a tlaku a k náročnějším věcem se tolik nesahá. Je dobře, že jsou divadla, která se snaží o inspirativnější úroveň.“

Musel jsem padnout na úplné dno, abych mohl začít znovu

Mnoho krásných a velkých rolí měl za sebou i před sebou Josef Vrána, když se mu život obrátil na ruby. Z pardubického angažmá odcestoval do Olomouce, potom do Šumperka. V krásném, ale zapadlém koutě divadelního světa se snášel tlak jeho profese ještě hůř. „Pil jsem alkohol, daleko přes míru. V době, kdy jsem byl v Šumperku, jsem pocítil tíhu toho konce světa. Jako blesk jsem dostal nabídku na účinkování v Praze, na obrovské multi show v kongresovém centru. Pracoval jsem vedle velkých jmen. Mimo jiné s Karlem Heřmánkem. Ale když jsem přišel na reprízu se čtyřmi promile, přišel konec všeho. Práce, rodiny,“ svěřuje se Josef Vrána s nelehkou chvílí ve svém životě. „Když jsem byl na léčbě, právě Karel Heřmánek mi volal, že pokud to zvládnu, zase mi dá práci. Byl jsem všude odepsaný.“ Práci Josef Vrána skutečně získal. Za posledních šest let na volné noze hraje v Divadle Bez zábradlí, v Divadle v Řeznické, nebo v divadelním spolku Staromódní divadlo. Své místo si ale také našel jako učitel Literárně-dramatického oboru, který ho naplňuje.

Náročnost herecké profese může být neúnosná

Podat dobrý výkon na jevišti znamená, odevzdat se. Po představení potřebuje člověk velké vypětí zbrzdit, a pro mnoho herců je brzdou právě alkohol. Alkohol má s divadlem spojený asi mnoho lidí. Už se ale nemluví o tom, že je to smutný pokus o zapomnění. Herci čelí velkému tlaku na jevišti i mimo něj. „Divadlo vyžaduje neustálé hodnocení, kritiku, konkurenci. Člověk musí být pořád nejlepší. Když se mu jednou něco povede, všichni čekají víc. Jakmile se to nepodaří, je snadno zapomenut. Tohle prostředí bylo určitě jedním z důvodů, proč jsem po té skleničce sahal,“ říká Josef Vrána. „Nemluví se o tom nahlas, ale je to tak. Taky mám někdy chuť to spláchnout. Nemyslím, opít se. To už opravdu ne. Ale dát si to pivo a prožít si to uvolnění, opuštění postavy. Neříkám, že je to zamnou.“

Nové pracovní možnosti při natáčení

S odrazem ode dna si Josefa Vránu našla i práce před kamerou. Roční angažmá měl v seriálu Ulice, ale k vidění byl i v mnoha jiných projektech. Aktuálně ho čekají i další. „Často se na ty seriály kouká skrz prsty, ale co si budeme povídat. Je to užitečné tam být. Z mnoha důvodů. A já jsem byl velice mile překvapen, jak práce na Ulici probíhá v milém prostředí. Na to, že je to taková rychlo továrna,“ hovoří Jan Vrána o komerčně úspěšných seriálech. „Seriálová práce je hodně rychlá. Na text se doma podívám, pak se to pět krát zkusí a jde se na kameru. To herectví musí být impulzivnější a intuitivnější. Zároveň se obsazuje po typech. Já jsem právě v Ulici zastával role takových velkých ranařů. Tímhle způsobem herectví se opravdu nemůžu soustředit na nějakou hloubku. Tedy, to je aspoň moje zkušenost.“

Angažmá mě třeba ještě čeká

I když je Josef Vrána na volné noze a k tomu ještě učí, o angažmá by klidně popřemýšlel. „Nemířil bych vůbec vysoko. Ale do menšího, dobrého divadla v Praze bych asi šel. Jsem rád, že jsem se tam vrátil. Vyrůstal jsem tam,“ uvažuje Josef Vrána. „V Divadle Bez zábradlí angažmá není. Ale tam je hlavně ten rozdíl, že se během zkoušek nedostává plat. Odměnou je až honorář z představení,“ odhaluje Josef další věc, o které se málokdy ví. V době covidu se tak herci Divadla Bez zábradlí ocitli opravdu na dlouhou dobu v tísnivé situaci.

Chata a koníčky pro radost

Nejen divadlem žije Josef Vrána. Po těžkém životním období se věnuje své rodině, ale také koníčkům. Hraje na tahací harmoniku ve dnou kapelách, a sbírá nože. Na své chatě má výstavu nožů, které si nachází a kupuje na svých cestách. Jeho sbírka je tedy unikátní.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová