„Náhoda mě provází celou hereckou kariérou,“ říká Josef Láska

Ve čtvrtek 25. února 2021 jsme v Antré přivítali herce Východočeského divadla Pardubice Josefa Lásku. Už pět let nejmladší člen mužské části souboru je čerstvým držitelem Ceny Thálie pro činoherce do 33 let. V královéhradecké Galerii Václava Havla si s ním od divadle a životě povídala Kateřina Fikejzová Prouzová.

Když byl Josef Láska malý šestiletý kluk, byla jeho maminka cvičitelkou ve fitness centru. Zatímco pracovala, on si někde v rohu hrál. Jeho barvité dětské představivosti se povšimla paní, která měla na starosti dětský soubor v Divadle na Vinohradech a nabídla, aby malý Pepa zkusil divadlo. „Rodiče se vzpouzeli, přece ze mě nebude komediant! Časem jsem si to ale vydupal a nakonec na Vinohradech zůstal do svých necelých dvaceti let,“ říká Josef Láska. Dařilo se mu a měl se přesunout do souboru dospělých, s novým vedením ale přišly změny a jeho odchod. A pak zafungovala zase náhoda. Jeho kamarád onemocněl a nemohl nastoupit do zkoušek nové inscenace v Městském divadle v Mostě. Josef ho zaskočil. „Z Východočeského divadla Pardubice se přijeli podívat na představení a na mého kolegu, ale líbil jsem se jim já. Tak jsem se náhodou dostal do Pardubic,“ vzpomíná Láska.

Záznam streamu: ZDE

Konzervatoř jako jediná volba

To jsme ale přeskočili další podstatnou náhodu. Když Josef Láska hrál ještě dětské role na prknech Divadla Na Vinohradech, uviděl ho Ivan Krob, který učí pohybovou výchovu na Pražské konzervatoři. Nabídl tehdy desetiletému klukovi natáčení pohádky. „Řekl mi, teď tě to asi nezajímá, ale až ti bude patnáct a budeš přemýšlet, co dál, zkus herectví, myslím, že máš talent,“ uvádí Josef Láska s tím, že díky tomu měl od svých deseti let jasný plán – jít na konzervatoř. Poctivě se začal připravovat a pro přijetí udělal maximum. „Dokonce jsem si nepodal přihlášku na jinou školu, táta z toho šílel,“ dodává.

Když Josef Láska Pražskou konzervatoř vystudoval, začal si hledat angažmá. Svůj životopis posílal do divadel v Plzni, Pardubicích a Mladé Boleslavi. „V Boleslavi jsem zažil svůj první konkurz, bohužel mě nevybrali. A vůbec se tomu nedivím, byl jsem tak nervózní, že jsem asi nic moc nepředvedl. Při monologu mi vypadával text, pak jsem měl zazpívat a bylo to extrémně falešně. Okamžitě jsem si uvědomil, že je to v háji,“ směje se Josef Láska.

V divadle od nevidím do nevidím

Východočeské divadlo Pardubice je známé svým velkým pracovním nasazením. Herci jdou z jedné role do druhé, hraje se prakticky každý den. Vedle klasických komedií tam mají své velké místo muzikály a dramaturgie se nevyhýbá ani náročnějším textům, různé projekty se odehrávají i na Malé scéně ve dvoře. Pardubické divadlo se svými inscenacemi také jezdí po celém Česku a nováčka může tohle tempo zaskočit. „Zorientoval jsem se v tom rychle. Po čase jsem si uvědomil, že jsem v té budově divadla prakticky pořád. Někdy máme v neděli druhou premiéru a hned v úterý začínáme číst další věc. Ale nevadí mi to,“ říká Josef Láska.

Před nástupem do angažmá v Pardubicích viděl jen jedno představení, muzikál Balada pro banditu na plenérové scéně na Kunětické hoře. „Uchvátilo mě to. Říkal jsem si, to je skvělý! Jestli se v tomhle divadle hraje tady na tom kopci, to mě baví! Teď už na ten kopec takový názor nemám,“ směje se Josef Láska. Celodenní zkoušení za přímého žáru letního slunce a naopak večer během představení zima, to je realita představení na venkovní scéně.

Co o pardubickém divadle věděl nováček souboru před pěti lety? Vůbec nic, byl hozen do vody a musel hned zabrat. Na nějaké studování jeho historie nebyl čas, všechno odhaluje postupně a mimochodem. „Když se procházím ve foyer a vidím stěnu fotografií osobností, které divadlem prošly, říkám si, že je to až neskutečné. Ti lidé pořád v těch zdech okolo jsou, koluje tam jejich energie,“ říká Josef Láska. A právě ve foyer jsou vedle sebe dvě Ceny Thálie za výrazný výkon mladého činoherního umělce do 33 let – první před deseti lety získal Ladislav Špiner, a teď druhou Josef Láska.

Podle svých slov je Josef Láska jako divák náročný, když sedí v hledišti, nezkoumá ale představení profesionálním zrakem. Naopak, oprostí se od toho, že sám je herec. „Máloco se mi líbí, abych mohl říci, že to bylo hodně dobrý. Ale mezi má ,nej´ patří Cyrano z Bergeracu v Divadle pod Palmovkou, to jsem viděl asi jedenáctkrát,“ tvrdí Josef Láska.

Podivný případ se psem

Za pět let angažmá ve Východočeském divadle Pardubice ztvárnil Josef Láska role klasické, komediální, hudební i dramatické. Mezi zásadní jeho role bezpochyby patří patnáctiletý autista Christopher v inscenaci Podivný případ se psem, která se hraje na Malé scéně ve dvoře. Tento titul je na českých jevištích velmi oblíbený a odborná kritika Láskův výkon hodnotí jako jednu z nejpozoruhodnějších interpretací. Na takovou roli je potřeba se připravit a Josef Láska má naštěstí bratra v podobném věku, což mu nabídlo pozorovat autentického puberťáka. „Díval jsem se, jak na nějaké věci reaguje. Jak se hýbe – je to věk, kdy člověk neví, co s rukama a nohama. Jinak jsem ho nekopíroval,“ vysvětluje Josef Láska. Ale nejvíc mu s přípravou role pomohlo setkání s Ondrou, klukem, kterému je 15 let a má poruchu autistického spektra. „Bylo to neskutečně silné setkání. Jsem rád, že můžu říct, že Ondra je můj kámoš, pořád si píšeme.“

Až ustane déšť

Z posledních divadelních počinů před uzavřením divadel stojí za zmínku pardubická inscenace Až ustane déšť. Titul australského dramatika Andrewa Bovella tu v české premiéře nastudoval režisér Filip Nuckolls. A mimořádné je celé zpracování, za zmínku určitě stojí vizuální stránka inscenace a jde o náročnější dramaturgii pro náročnějšího diváka. „Před dvěma dny jsme měli zrovna oprašovačku. Měla být jen náznaková, ale neudrželi jsme se a hráli naplno,“ přiznává Josef Láska.

Až ustane déšť je představení, z něhož někteří diváci po první půli odcházejí, protože ne všemu zcela porozuměli. Což je ale velká chyba, ve druhé půli do sebe vše dokonale zapadne a publikum je odměněno nesmírně silným emocionálním zážitkem. „Když vidím, že někdo odchází, mám chuť za ním uprostřed hraní vyběhnout a říci mu, ať určitě zůstane na druhou půlku, ale ještě jsem to neudělal,“ směje se Josef Láska.

Co se děje za zamčenými dveřmi VČD

Na hlavní vchod Východočeského divadla sedá prach, u služebního se ovšem dveře netrhnou. Každé ráno chodí zaměstnanci včetně uměleckého souboru do práce. Podle hesla: kdo je připraven, nebývá překvapen, se zkouší do šuplíku, natáčí a streamuje. Jak se herci cítí v prázdné budově bez diváků? „Je to zvláštní. Teď jsme pracovali na Normálním debilovi 2. Člověk zkouší, a ví, že to někam směřuje, jenže to nemá zakončení. Proto dost často bojuji s motivací, nevidím cíl,“ uvádí Josef Láska. Pět nazkoušených titulů během pandemie covidu-19 čeká na otevření divadel a publikum

Co jste se tu nedočetli…

S Josefem Láskou jsme si v Antré povídali o Praštěných pohádkách, napsal je, režíruje a ve Východočeském divadle natáčí herec Jan Musil. Probrali jsme i celovečerní film Poupata režiséra Zdeňka Jiráského, ve kterém Josef Láska hrál.

Proč vnímá Cenu Thálie jako závazek. Jak se seznámil (a zamiloval) se svou ženou Eliškou (původně Dohnalovou). Všechno si můžete poslechnout v záznamu našeho streamu Antré.

Záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

foto: Tomáš Zeman

autor: Kateřina Fikejzová Prouzová