Jiří Pošepný: lásku k divadlu zdědil po rodičích

Vyučený kuchař, který vaří dodnes, a do toho se naplno věnuje divadlu. Libošovický divadelník, který sem tam zavítá i na jeviště k přespolním kolegům. Držitel odznaku J. K. Tyla a další člověk, kterému je divadlo od malička přirozenou součástí.

záznam streamu: ZDE

Jiřímu Pošepnému byl předán zlatý odznak J. K. Tyla v Červeném Kostelci na přehlídce. Lepší příležitost k předání si ani nemohl přát. „Člověk si v tu chvíli zrekapituluje ten divadelní život. Co všechno tomu předcházelo,“ říká Jiří Pošepný. „Je to nezapomenutelný a krásný.“

Libošovický ochotnický spolek

Libošovický ochotnický spolek v současné době zkouší Naše furianty a dále se bude věnovat kousku Dědeček neb Musíme tam všichni. Soubor má 22 členů, ale nejsou to jen Libošováci. Za divadlem několik členů dojíždí. Jiří Pošepný hovoří krátce o divadelní historii v Libošovicích: „Soubor tam kdysi fungoval. V hospodě, kterou jsme převzali, byl na jevišti udělaný bar, a to mě bolelo. A všechno začalo, když byl jednou ples. Tak jsme si řekli, že bychom mohli dělat divadlo,“ vypráví dál Jiří o současné novodobé historii libošovických ochotníků. „A funguje to už deset let.“ Ve snaze libošovických ochotníků jim pomáhá obec, a od svých začátků, kdy začínali na louce a neměli vůbec nic, mají nyní jeviště, světla, zvuk, a dokonce oponu, kterou získali z Hronova. Další krásný divadelní zázrak.

Na prknech od malička – klidně i na kolečkových bruslích

Jiří vyrůstal v divadelní rodině. Tatínek hrál, maminka napovídala, sourozenci taky hráli divadlo,
ale nenašli se v tom tak, jako právě Jiří. „Tatínek se učil text a maminka mu napovídala, později jsme to přebrali my. A když jsme si hráli venku, tak jsme si udělali improvizovanou oponu, a hráli jsme to, co se ten náš tatínek učil. Úplně nenásilnou formou se člověk učil,“ vypráví o svých zapálených začátcích Jiří Pošepný. Další první momenty s divadlem zažíval Jiří, jako mnoho jiných, v dětských představeních – v pohádkách. Jeho první role byl Šmudla ve Sněhurce. Pak už samozřejmě rostl a rostl, a s ním i příležitosti k hraní. Dostal se dokonce k tomu, že představení odbruslil na kolečkových bruslích. „V pozdějším věku jsem se dostal do Semil, kde jsem první představení dělal s paní Růženou Komárkouvou. Na představení se chodila dívat režisérka Šimková Plívová, a říkala, že prince nemůžu hrát, že bloumám po jevišti. Tak mi dali kolečkové brusle, a celé jsem to pak hrál na kolečkových bruslích,“ vzpomíná Jiří Pošepný.

Nejlepší kritici jsou rodiče

Jiří zmiňoval, že divadlo bylo součástí jejich rodiny. Pro Jiřího byli rodiče ti, kteří ho k divadlu přivedli, a také na ně dodnes s láskou vzpomíná: „Maminka četla všechno, když tatínkovi napovídala, nejen narážky. Tatínek hrál milovníky, na rozdíl ode mě. Táta potom chodil na všechny moje představení a byl to výborný kritik. Když moc nemluvil, tak se mu to nelíbilo. Maminka je maminka, i kdyby to moje představení bylo špatný, tak jí se to vždycky líbilo. – Maminka nikdy nehrála. Byla milovnice divadla, ale na jeviště nikdy nevlezla.“ Jiří také prozradil, že odznak J. K. Tyla věnoval svým rodičům. Umístil ho na čestné místo k jejich fotografii, kterou doma má.

Pikantnosti z jeviště do hlediště aneb u pana profesora Císaře na klíně

Za dobu, kterou Jiří strávil na jevišti či kolem divadla, má samozřejmě spoustu hezkých a úsměvných zážitků. Na jeden vzpomíná obzvláště rád: „Jednou jsme byli na přehlídce a v porotě byl pan profesor Císař. Forbína, se kterou jsem normálně hrál, byla v tomto divadle jen na velikost mojí nohy. V první řadě seděl pan profesor. Já jsem si neuvědomil, že forbína je krátká, a tak jsem skončil u pana Císaře, který si myslel, že to bylo narežírované.“

Role Trufaldina

Mnozí z Vás možná viděli Jiřího v roli Trufaldina, kterou tvořil pod vedením Milana Schejbala. „S Milanem Schejbalem to byla velká škola,“ říká Jiří Pošepný. „S Trufaldinem jsme měli asi 56 repríz. To není na amatéry úplně nejmíň. Já jsem si to fakt užíval a nikdy jsem se nesnažil hrát přes ty ostatní. Byla to kolektivní inscenace. Nechtěli jsme kopírovat Donutila, kde to je jeho sólo.“

Jiří Pošepný nejen na jevišti

O Jiřím Pošepném jste se zatím dozvěděli jako o herci. Není to však zdaleka jediná složka, které se v divadle věnuje. Také aktivně režíruje, což znamená, že tak řeší i všechny složky ostatní. „Vždycky se rád poradím,“ popisuje svou režijní práci Jiří. „Nemyslím si, že scénografii dělám dobře. Máme štěstí na syna našeho starosty, který je šikovný malíř. Namaluje cokoliv. A dalším je Fanda Svoboda z Libice, který ve scénografii vždy přiloží ruku k dílu.“

Divadlo nedělám pro přehlídky

Postupových přehlídek se Jiří Pošepný zúčastnil nespočetněkrát. Jeho oblíbená přehlídka se konala v Třebíči, ale po jejím přesunutí v této tradici nepokračuje. „Nedělám divadlo pro přehlídky. Když něco potřebujeme vědět, poradit, tak si zajedeme na přehlídku. Mám soubor, který to dělá rád, a nechci je vystavovat tomu, že by byli před tou porotou.“ Libošovičtí nicméně navštívili přehlídku v Miletíně i v Červeném Kostelci. Jiří Pošepný ale dbá na to, aby se jeho soubor věnoval divadlu v klidu a s láskou. „Ten soubor to baví, chodí na zkoušky,“ říká Jiří, a dál prozrazuje: „Abych předešel konfliktům, mám v souboru vždycky oba manželé. To je fajn.“

Od srdce – i s tou trémou

Každý to má jinak. Někdo trému před představením má, někdo ne – možná. Jiří ji rozhodně má, jak říká. „Umím ji odbourat, když jdu třeba dvě hodiny před představením a opakuju si text, děkuju těm, kteří mě k divadlu přivedli, a pak když přichází ostatní, tak už mám po trémě.“

Jiří Pošepný je pravý divadelní srdcař. Hraje, režíruje, zvučí, svítí, když je potřeba, udělá zkrátka všechno. A přijde mu to tak v pořádku. „Divadlo chci dělat a chci to dělat od srdce. Tak mi ani nepřijde, že úkoly navíc jsou špatně,“ říká závěrem host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: archiv Jiřího Pošepného

autor: Lucie Kotěrová