Rodák z Police nad Metují se v divadle prakticky narodil. Na jevišti jako herec stál dvakrát (z toho jednou zaskakoval). Na svém kontě má jedenáct režií. Od roku 1993 je vůdčí osobností Divadelního souboru Kolár.
Babička Jaroslava Součka byla správcovou v divadle v Polici nad Metují. Žila s dědečkem ve služebním bytě přímo v budově. Nějaký čas tam bydlel i malý Jarda se svojí maminkou. „Prošmejdil jsem celé divadlo, hráli jsme si v šatnách, brali si kostýmy, běhali po jevišti,“ vzpomíná Jaroslav Souček. Právě děda a babička byli velcí ochotníci. Hráli a zpívali, děda režíroval, později líčil a babička napovídala. „Moje mamka také hrála a zpívala. Mý dva strejdové hráli, jeden režíroval, moje sestřenice hraje. Součkovi – to je známý polický ochotnický rod. Vypadá to, že mi nic jiného nezbývalo než se věnovat amatérskému divadlu,“ říká pobaveně Jaroslav Souček. Jako malý se chodil dívat na zkoušky a fascinovalo ho to.
Na jevišti poprvé stál v roce 1981 coby student druhého ročníku náchodského gymnázia. Dostal hlavní roli v pohádce O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince. „Režírovala to Ivanka Richterová. To je moje druhá divadelní máma. Musím říct, že jsem byl prkenný a nemožný. Dokonce mi maminku hrála moje skutečná matka. Pamatuji si na úvodní scénu, kdy ležela nemocná v posteli a měl začít první dialog. Jenomže ona, zkušená herečka, zapomněla text. Já byl poprvé na jevišti a ona na mě koulela očima,“ směje se Jaroslav Souček. Herectví mu nesedlo, ale o režii přemýšlel od svých studentských let. Poprvé si to vyzkoušel ve společné práci s Ivanou Richterovou v roce 1989 při nastudování pohádky Hloupý Honza.
Činnost polického souboru v té době začala stagnovat. V roce 1993 se dala dohromady nová parta ochotníků DS Kolár, nový dech nabrala právě pod vedením Jaroslava Součka, který se stal kmenovým režisérem. Jeho první samostatnou prací byl Gogolův Revizor v roce 1994. „Gogola mám moc rád. Stále je aktuální. Umí odhalit lidské slabůstky,“ upřesňuje Jaroslav Souček. Z inscenací z posledních let stojí za to zmínit tituly Ptačí klec, Kdo je tady ředitel, Hráči. Patří mezi velmi oceňované inscenace na přehlídkách. Posledním režijním počinem Jaroslava Součka je komedie Světáci, kterou má DS Kolár stále na repertoáru.
Za zmínku stojí také Polické divadelní hry, které měly v roce 2020 vstoupit do svého jubilejního 90. ročníku. Tradiční přehlídku stornovala pandemie covidu-19.
Před dvěma lety soubor oslovili převážně gymnaziální studenti, že by chtěli hrát. Měli chuť a zápal. Jaroslav Souček sáhnul po slavné novele Williama Saroyana Tracyho tygr. Udělal z ní adaptaci a s mladými ji nastudoval pod názvem Variace na tygra. Lyrická moderní pohádka o mladíkovi, který chová černého pantera v domnění, že pečuje o vzácného tygra, nové nastupující generaci sedla. „Původně chtěli hrát nějakého Cimrmana. Rozmluvil jsem jim to,“ říká Jaroslav Souček. Studenti ho nadchli svým nadšením pro věc. Nejsou ještě ničím zatížení, jdou do všeho s vervou, umí text. Chvílemi je to sice krocení divé zvěře, ale celkově je to fajn práce. Bohužel tuto partu teď čekají maturity. To znamená, že se většina z nich rozprchne do světa.
První zmínka o polickém ochotnickém divadle se objevila v roce 1820. Tehdy se hrálo v zájezdním hostinci U Černého koně. V roce 1877 vznikl oficiálně spolek Kolár. Jeho činnost nepřerušila ani 2. světová válka. Svou vlastní budovu divadelníci získali za okupace v roce 1940. Na výstavbu divadla vybrali peníze sami ochotníci. Od roku 2017 je Divadelní soubor Kolár z Police nad Metují zapsaným spolkem. Má okolo 30 členů.
Jaroslav Souček působí jako koordinátor vzdělávání na Impulsu Hradec Králové, centru podpory uměleckých aktivit (CUA). Jeho pracovní pozice je relativně nová. Jaké druhy divadelních seminářů se zatím konaly? Např. víkend divadelního vzdělávání, herecký workshop s Davidem Novotným, základy praktické dramaturgie s Tomášem Jarkovským, hlasová výchova s Evou Spoustovou, základy činoherní režie s Alešem Bergmanem nebo základy činoherního herectví s Lukášem Riegrem. O jednodenní, víkendové nebo dlouhodobé semináře je mezi amatérskými divadelníky velký zájem. Proto se Jaroslav Souček rozhodl navázat na dřívější lidové konzervatoře a chtěl se školním rokem 2020 zahájit nový projekt Hradecká divadelní konzervatoř. Konkrétně se jedná o obory herectví a režie. „Covid všechno zarazil. Teď to nuceně spí. Doufám, že to brzy spustíme, říká Jaroslav Souček. Oba obory jsou dvouleté. Výuka se bude konat o víkendech. Lektory budou výše zmínění pedagogové JAMU Aleš Bergman a Lukáš Rieger. Řada vzdělávacích akcí CUA momentálně probíhá on-line. Mají úspěch a je o ně velký zájem.
Proč je pro Jaroslava Součka důležitý optimismus? Jaký to byl pro soubor Kolár pocit zahajovat 90. Jiráskův Hronov? Jezdí divadelníci z Police nad Metují rádi na soutěžní přehlídky? Poslechněte si záznam streamu Antré.
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.
foto: Jan Slavíček
autor: Kateřina Fikejzová Prouzová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.