Ladislav Had Svoboda: tlak udavačů byl tvrdej

Antré ze 17. listopadu, Dne boje za svobodu a demokracii. Hostem Josefa Jana Kopeckého byl legendární kulisák, znalec českého divadelního prostředí, režimní potížista, člen stávkového výboru divadla během revolučních událostí v listopadu 1989.

záznam streamu: ZDE

Ladislav Had Svoboda je jedním z těch divadelníků, kteří nejsou divadlem nějak významně poznamenáni z dětství. Ve školních letech navštívil povinná školní představení, ale jinak nic. Jediný jeho kontakt s uměleckým světem byl přes jeho přátelé, kteří se věnovali spíš výtvarnému umění nebo poezii. Přesto si ho divadlo přitáhlo, a drží si ho už dobrých čtyřicet devět let.

Z Hučáku do Klicperáku

Protože režim chtěl Ladislava Hada Svobodu uchránit před takzvanou intelektuálštinou, hledal v podmínce pracovní pozice na nejnižších a nejméně viditelných místech. Jeho kamarád mu dohodil práci u Povodí Labe na hradeckém „Hučáku“. „Nějakou dobu jsem tam pracoval. Byla to docela dřina a byla tam zima. Tak mě kamarád nalákal do divadla, že tam bude teplo,“ popisuje svoji cestu do Klicperova divadla, tehdy do Divadla Vítězného února, Ladislav Had Svoboda. „Přišel jsem k divadlu a před divadlem ležela kupa lešení. Myslel jsem, že se bude něco opravovat, ale lešení se nosilo dovnitř, aby se postavila scéna. U povodí Labe jsem se takhle nenadřel za týden, a tady jsem byl vyřízený za den.“

Začal jako montér / kulisák, dnes je vedoucím jevištní techniky

„Když jsem začínal, byla scénografie ovlivněna tímhle podivným formalismem – všude samé lešení, obrovské konstrukce. Mění se hlavně generace scénografů než naše práce,“ odpovídá Ladislav Had Svoboda. I scénografie samozřejmě reaguje na vývoj divadelní i společenský. Nové generace scénografů přinášely podle Ladislava Hada Svobody nový pohled na scénografii. Dbaly na vysokou výtvarnou kvalitu, což byl od lešení velký posun. Jak ale říká, teď se to opět vrací k zatěžkávání a mohutným scénografiím. Ve svých vzpomínkách na výrazné scénografy jmenuje třeba Karla Zmrzlého, nebo Petra Matáska.

Had byl u toho

Jako žijící legenda stál Ladislav Had Svoboda u nespočtu významných událostí pro Klicperovo divadlo. Jednou z nich byl vznik studiové scény Beseda. „Původně to byla hospoda, pak závodní jídelna, a pak divadelní zkušebna. Studio Beseda vzniklo, dá se říci, brigádou – hrubé úpravy byly svépomocí zaměstnanců divadla. Beseda byla velmi pokrokový prostor na svou dobu,“ říká Ladislav Had Svoboda.

Další významná éra, na kterou rád vzpomíná, byl příchod Vladimíra Morávka. „Peter Sheraufer vyhodil z Divadla Na provázku nějakého režiséra – Morávka. Od ředitele jsme dostali úkol, spolu s dramaturgyní Zorou Vondráčkovou, a vyrazili jsme za ním do Brna. Tak jsem jel, našel jsem to tam. V kavárně nikdo dopoledne nebyl, a pak přišel obrovskej chlap – Morávek. První věc, kterou v Hradci udělal, byla Buldočina, na ty poměry neuvěřitelná věc. Vladimír Morávek je silná režisérská osobnost, s nikým se nemazal. Stáhnul Tomicovou s Draku, a pak jely samé významné inscenace.“

Had se nedá vytěžit. Buď je podnapilý, nebo mluví anglicky

Kromě hromady lešení jistě nikomu nechybí přesně stanovená dramaturgie divadla. Kolik, a jakých, her se musí odehrát za sezónu. Kolik jich bude z tuzemska, a kolik ze zemí východního bloku. Ladislav Had Svoboda vzpomíná na řadu vyloženě „blbých“ inscenací. Jednou z nich byla bulharská hra, Tady vlci nejsou. Nic ale není černobílé a s měnící se dobou se měnily i podmínky tvorby. Ladislav Svoboda připomíná, že 50. léta minulého století byla úplně jiná než 60. léta a tak dále. „Stávalo se, že i v úplně blbých hrách diváci viděli, slyšeli protirežimní narážky. Ale ono to tam kolikrát opravdu nebylo. Jen to chtěli najít.“

Při vzpomínání na své osobní zážitky s režimem Had vypráví o pravidelných schůzkách s přáteli v kavárně Psí bouda. Mimo hovory u vína si navzájem půjčovali výtisky Škvoreckého Tankového praporu. Všiml si toho i někdo další, ale Had vyšel naštěstí bez většího trestu s označením: „Nedá se vytěžit. Buď je podnapilý, nebo mluví anglicky.“ Ladislav Had Svoboda dodává: „Tlak udavačů byl tvrdej.“

17. listopad očima Hada

Ladislav Had Svoboda vzpomíná, že o listopadovém dění se dozvěděl tak, že na něj někdo zakřičel informaci o zavražděném studentovi Šmídovi, když jel z představení po pěší zóně. „Doma jsem si hned pustil svobodnou Evropu a tam se to opakovalo. I když to byla dezinformace, hodně to pomohlo dalšímu vývoji dění,“ dodává.

Na konci 80. let byl ředitelem Divadla Vítězného února Zdeněk Rumpík. Ladislav Had Svoboda vzpomíná na dobu, kdy ho v divadle zahlédli naposledy: „Rumpík si podle mě něco schválně udělal s nohou. Na jedno představení měl přijet Václav Havel. Rumpík zmizel a od té doby jsme ho neviděli. Ale on byl celkem neškodný.“

Ladislav Had Svoboda byl členem stávkového výboru divadla spolu s uměleckým šéfem Oldou Kužílkem a herečkou Lenkou Loubalovou. Během listopadové revoluce tedy Had nebyl mimořádně za reflektorem, ale byl akční hlavně u kopií propagačních materiálů a organizace besed. Jak ale říká, naštěstí spolupracovali i s kolegy z Divadla Drak.

Pokračování revolučního dění z vyprávění současného šéfa jevištní techniky v Klicperově divadle:
„18. listopadu se mělo hrát dopolední představení pro děti, ale divadlo už bylo zavřené. Tak jsme je pozvali do foyer, aby se ohřály, a pak šly zpátky do školky. Kvůli tomu byla část souboru – ti soudruzi, hodně naštvaní.“ I když tato doba musela být euforická, aktivní občané se přece jen stále obávali a byli obezřetní: „Měli jsme stále strach, protože se proslýchaly zprávy o armádě v pohotovosti. Museli jsme mít plán útěku z divadla,“ popisuje Ladislav Had Svoboda.

Divadla se během Sametové revoluce stala centrem veškerého dění. Ladislav Had Svoboda říká, že je to především kvůli tomu, že divadlo mohlo poskytnout místo pro setkávání více lidí, a mělo zázemí pro organizaci besed. „Lidé byli lační po informacích. Tvořilo se občanské fórum. Besedy byly s lidmi, kteří přednášeli o věcech, o kterých se dřív mluvit nesmělo.“

Když byli všichni stále opojeni revolucí, Had přemýšlel o vedení divadla. Ladislav Had Svoboda se přiznává, že v době přednáškových besed už na jevišti moc nebyl, ale staral se o to, aby proběhl konkurz na ředitele. „Divadlo musí zůstat divadlem a musí to začít ředitelem. A přišel ředitel, který z Klicperova divadla udělal to, co je dnes – Ladislav Zeman.“

Je pro mě nepochopitelný, že lidé rychle zapomínají

Josef Jan Kopecký si se svým hostem v závěru rozhovoru povídá o polistopadové době, a o tom, v jakém stavu je česká společnost dnes. Ladislav Had Svoboda je člověk s vírou a žije v pravdě.

„Revoluce mi dala víru ve svobodu. Pořád to platí, ale plno lidí si to neuvědomuje. Svoboda není o těch banánech, který teď máme k dostání. Ale svoboda je v nás. Je pro mě nepochopitelné, že lidé rychle zapomínají. Vondráček ve Sněmovně je toho důkazem,“ říká Ladislav Had Svoboda.

Závěrem slova Ladislava Hada Svobody těm, kteří se v současné době potýkají s těžkou dobou. Kéž diváci nezapomenou na svá divadla. Kéž si společnost udrží tuto nezastupitelnou součást svého života. „V téhle době je hrdinství být ředitelem divadla. Když potřebujete získat lidi do divadla, jak to dělat s rouškami, s očkováním? Nelehké a hlavní také je, udržet si personál. Co má dělat herec na oblasti, když nemůže hrát? Moc si vážím lidí, kteří divadla drží, i když to mají těžký. Lidé je můžou nesnášet, ale drží divadlo pro své zaměstnance. Můžeme se bavit o svobodě, jak chceme, ale pokud není co jíst, nemůžu se postarat o děti, tak jde všechno stranou.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Aleš Řehořek

autor: Lucie Kotěrová