Jana Neduha: kreativní síla a inspirace v Divadle Drak

JANA NEDUHA – LEKTORKA Z DIVADLA DRAK, KTERÁ V NĚM PŮSOBÍ JAKO VEDOUCÍ LEKTORSKÉHO ODDĚLENÍ JIŽ DEVÁTÝM ROKEM A MILUJE TUTO PRÁCI.

Má pod palcem vše, co se týká vzdělávacích aktivit pro děti. Jaké workshopy, tábory a další aktivity pro děti a mládež divadlo DRAK nabízí? Jaká je pro Janu největší výzva při práci s dětmi a jak se vůbec do divadla DRAK dostala? Přečtěte si v rozhovoru níže, který vedla Kateřina Fikejzová Prouzová.

záznam streamu: ZDE

CO DĚLÁTE V DIVADLE DRAK ZA AKTIVITY PRO DĚTI?

Školy od mateřských až po středoškoláky jsou naší cílovou skupinou. Co se týče školních kolektivů, nabízíme workshopy k inscenacím, a samostatné workshopy, u kterých není nutné před tím vidět nějakou inscenaci. Realizujeme také speciální programy, třeba celoroční. Máme i divadelní ateliér a v létě dokonce příměstské tábory.

JAK TO NA TAKOVÝCH TÁBORECH VYPADÁ?

Příměstské tábory jsou moje srdcovka. Před osmi lety, když byl první ročník, tak přišli malí vykulení divadelníci a nyní už přichází sebevědomí vzrostlí divadelníci. Nabízíme téma, které by s nimi mohlo rezonovat a s kterým celý týden pracujeme. Na konci vznikne autorská hra, která je pak ve finále představením pro rodiče a veřejnost.

NENÍ TO TAK, ŽE JSOU DĚTI CELÝ TÝDEN ZAVŘENÉ V DRAKU, KDYŽ JE LÉTO? NEBO ANO?

První den ne (smích), na dané téma si připravíme otázky, se kterými pak jdeme do ulic mezi veřejnost a to dané téma s veřejností probíráme, abychom si o něm udělali ještě širší obrázek. Poté to téma zapracováváme, děti se ptají i doma, ptají se i babiček co si o tématu myslí. Pak skládáme, improvizujeme, tvoříme a to už je uvnitř v divadle.

NENÍ TO PRO DĚTI TĚŽKÉ OSLOVOVAT KOLEMJDOUCÍ?

My se o tom první bavíme a seznamujeme se mezi sebou, vytváříme bezpečný prostor. Poté děti s tématem seznámíme. Tím, že mají možnost o tom přemýšlet a vytvořit sami otázky, tak se toho tématu více chytnou. Chodí s deskami ve skupinách a ptají se. Pak s tím pracují i s dalšími skupinami a diskutují nad odpověďmi a kdo jim tu odpověď dal apod.

PRO JAKOU VĚKOVOU SKUPINU JSOU TÁBORY URČENÉ?

Máme různé tábory pro různé věkové skupiny. Máme letos tři tábory. První je od sedmi do dvanácti let, poté od třinácti do šestnácti let a ten třetí nový je od devíti do třinácti let tak zhruba. Věkovou skupinu uzpůsobujeme také podle toho jak nám rostou děti z předešlých ročníků (smích).

JAKÁ TÉMATA JE LETOS BUDOU ČEKAT?

Pro ty nejstarší uspořádáme dramaturgickou radu, na které vše probereme. Loni to byly stereotypy ve společnosti, mluvili jsme o nálepkách, které dáváme sobě, ostatním, co známe ze společnosti, to bylo skvělé. Uvidíme, na čem se s nimi letos shodneme právě na té radě.

MÁTE JEŠTĚ VOLNO?

Máme volno na jednom divadelním a jednom výtvarném. To jsem zapomněla říct, že máme nejen divadelní tábory ale také jeden výtvarný, který je letos zaměřený na ilustraci. Tam jsou myslím už jen tři volná místa. Poté máme jeden divadelní, který vede moje kolegyně Klára Fidlerová, která je loutkářka s Leah Gaffen, která je původně z Ameriky a tam se chtějí zabývat i maličko anglickou poezií, takže tam bude také trochu vhled do angličtiny.

KROMĚ TOHO MÁTE TAKÉ SVŮJ VLASTNÍ DĚTSKÝ SOUBOR, ŽE ANO?

Nazvali jsme to divadelní ateliér, je to „dramaťák“. Zaměřujeme se na autorskou tvorbu a řešíme, co zajímá děti. Co oni sami řeší. To se poté snažíme jakkoliv ohledávat. Řekla bych, že jsme v tuto chvíli průvodci a společně s nimi se na to téma koukáme z různých druhů pohledů, a co by mohlo zaznít na jevišti. Zároveň se snažíme klást důraz na hru s předmětem. Je to jeden z dalších cílů, ne jen aby se naučili cítit přirozeně na jevišti, ale aby zvládli i hru s předmětem.

Z PRŮVODCŮ SE STÁVAJÍ NÁSLEDNĚ REŽISÉŘI?

My se snažíme příliš nerežírovat, ale skládat věci, které fungují a motivovat je k tomu najít správnou cestu. Jedna polovina účastníků většinou bývá na jevišti a druhá to komentuje jak to vypadá, společně s námi. Spíše to je takové skládání, snažíme se nedávat text, ani scénář. Většinou ta poslední věc a to většinou na památku je právě scénář.

VY NYNÍ MÁTE INSCENACI, NA JAKÉ JE TÉMA?

To téma jsou sny, snění, fantazírování a nějaké povinnosti. Protože nás dost překvapilo, kolik je na děti nakládáno, ze stran rodičů, školy, okolí. Obrovská očekávání, aby byli výkonní. Nemají moc času na to si hrát, snít si o jiných věcech apod. Proto se to stalo naším tématem. Hledali jsme, co to jsou sny, co se nám zdá, o čem sníme do budoucnosti. Stalo se z toho, že postupně jak rosteme, tak potlačujeme toto fantazírování a jsme dospěláky, kteří si odškrtávají úkoly. To je součástí té nové inscenace.

CO JE PRO TEBE NEJVĚTŠÍ VÝZVOU PŘI PRÁCI S DĚTMI?

Často je to klima ve třídě, to se týče spíše workshopů, které máme pro školní třídy. Přijde ti třída, jediné co o nich víš, je z jaké jsou školy a kolik jich bude a kolik jim je. Když pak před tebou stojí, mám pro ně připravený nějaký program a často se setkávám s tím, že ve třídě nejsou dobré vztahy a nechtějí se před ostatními otevřít. Ale asi to je největší výzva. Nikdy nevíš, co za skupinu přijde a co řeší mezi sebou, jestli tam nejsou nějaké problémy.

CO SE TÝKÁ VAŠICH PŘEDSTAVENÍ, TAK MATEŘSKÉ A ZÁKLADNÍ ŠKOLY CHODÍ, ŽE ANO?

Ano, mateřské školy s tím nemají problém. Pak se setkáváme s tím, že ti starší žáci chodí o něco méně, protože ve školách je více a více povinností, takže nejsou tak pružné, ale i tak si myslím, že nemáme problém s tím, že by k nám školy nejezdily. Jezdí i přespolní.

TÍM, ŽE MÁTE DĚTSKÉHO DIVÁKA, MÁTE I RYCHLOU ZPĚTNOU VAZBU.

Snažíme se, aby ty reflektivní debaty nebyly jen diskuzní, ale většinou jsou to aktivity v prostoru. Snažíme se otevřít, jak to téma reflektují v sobě, jestli ho prožívají apod. Já sama jsem fanoušek inscenací divadla DRAK. Myslím, že máme podobnou estetiku i my co tam pracujeme, tak si myslím, že i většinou děti to moc dobře přijmou.

DOČETLA JSEM SE, ŽE MÁTE I PROGRAMY PRO RODINY S DĚTMI.

Máme tři různé programy, které se opakují: Nedělání, což je v neděli. Divadlo DRAK se uvnitř promění v jedno téma. Jsou tam různé dílny, stanoviště. Rodič s dítětem si projde budovu jinýma očima a na samé téma je pak hostující představení. Na konci dubna nás čeká další Nedělání, tak to doporučuji.

JAK SES DOSTALA DO HRADCE KRÁLOVÉ?

Já jsem v Brně studovala JAMU, poté jsme si mohli vybrat, zda půjdeme na studijní nebo pracovní stáž. Šla jsem společně jako asistentka režie do divadla DRAK a už jsem tu zůstala, nevrátila jsem se do školy.

MĚLA JSI PŮVODNĚ JINÉ PLÁNY?

Mě v Brně oslovilo loutkové, alternativní divadlo. Upřímně, na začátku jsem vůbec nedoufala, že bych mohla v takovéto instituci zakořenit. Být někde lektorem, stát se jím, není jednoduché. Mně se to stalo náhodou a o to více jsem za to vděčná. Byla to souhra šťastných náhod.

CO TĚ PŘIVEDLO NA JAMU?

Já jsem na střední škole studovala umělecko-manažerský obor na vedení kulturních subjektů a tam jsem byla v divadelním ateliéru a k divadlu jsem směřovala. Při dospívání mi bylo jasné, že divadlo nechci hrát, není to nic, co bych chtěla více rozvíjet. Bylo mi bližší jak inscenaci vytvořit, kdo přemýšlí o dramaturgii, z čeho se to skládá apod. Postupné setkání s inspirativními lidmi mně přivedlo k divadlu a výchově.

ČÍM JE TI HRADEC KRÁLOVÉ BLÍZKÝ?

Musím říct, že Hradec byla láska na první pohled. Ne jen DRAK ale i Hradec je krásné prostředí. Je to zelené město a s kýmkoliv jsem se potkala, tak jsem měla pocit, že se věnoval kultuře, umění a že všichni jsou kamarádi. Druhá věc je samozřejmě DRAK, kde fungujeme jako početnější rodina. Je tam hezké prostředí, rádi spolu trávíme čas i mimo práci ale i v práci. Pro mě představa, že z Hradce odejdu, je naprosto nemyslitelné.

TY MÁŠ RÁDA I GALERIE, ŽE ANO?

Není to pro mě prostředí tak blízké jako divadlo, ale nějakou chvíli jsem ve Veletržním paláci vedla programy na téma Josefa a Karla Čapka a trochu jsem do toho zabředla. V Labyrintu je galerie, takže jsem spíše chytala inspiraci, abychom mohli realizovat také něco u nás.

Z PROJEKTŮ, KTERÉ NYNÍ MÁTE V DRAKU, JE NĚCO CO BYS CHTĚLA VYPÍCHNOUT?

Chtěla bych říct o celoročním programu, který se jmenuje Druhák a je to pro druháky středních škol. Žáci k nám přijdou šestkrát. Je to věc, za kterou jsem vděčná, že u nás může probíhat. Je to intenzivní setkávání s partou lidí a rozvíjení jejich myšlení o divadle. Jsem ráda, že jsou některé školy otevřené, aby byly součástí tohoto projektu, protože je to pro studenty velmi přínosné.

JE TĚŽKÉ SE S INFORMACEMI O AKCÍCH PROBOJOVAT NA SPRÁVNÁ MÍSTA VE ŠKOLÁCH?

Má to dvě roviny. DRAK má svou historii, školy jsou nějak zvyklé do DRAKU chodit, ale je to i těžké. Nejtěžší je to asi pro kolegu z obchodního oddělení, který je musí oslovovat, udržovat s nimi kontakt, starat se o ně apod. Vnímáme to, že je to pro něho hodně těžké, takže se mu snažíme také pomoci. Připravujeme i besedy s tvůrci, kde jsou učitelé součástí skupin, chceme s nimi mluvit o metodice, co vidí za možná témata v dané inscenaci. Aby nám třeba i řekli, zda je nějaké téma, které bychom měli rozvíjet apod. Snažíme se jim tímto pomáhat, aby ta jejich návštěva byla co nejhladší, aby nemuseli ještě řešit otázky reflexe apod. Potom to jsou také akreditované semináře pro pedagogy. Musím říct, že to není úplně jednoduché, pedagogové jsou zavaleni prací a ostatní nabídkou z jiných institucí.

Po představeních, která jsou večerní, pořádáme také tzv. Kitchen Table, což je beseda, kterou vedou studenti z Jesliček. Ukázali jsme jim metodu, jak na to, sami vedou diskuzi o tom, jak to na diváky působilo, vyzývají tvůrce a diváky, aby se k tomu vyjádřili. Je to věc, která krásně funguje. Je vidět, jak má každý rád něco jiného. Hledají dobře slova, když popisují to co se v nich v průběhu představení dělo. Umí se vyjádřit, co zrovna cítí a umí to formulovat, je to na hodně vysoké úrovni.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová