Jan Kašpar: „Jako děti ochotníků jsme žili v divadle. Neměl nás kdo hlídat.“

Meziměstí najdete na severní hranici s Polskem u Broumova. Lišky tam už ani dobrou noc nedávají a tři čtvrtiny města jsou prý nádražáci. Tím jsme zahájili povídání s Janem Kašparem, principálem Divadelního souboru J. K. Tyl, který do Hradce Králové přijel vlakem. Neměl jinou možnost, manželka výpravčí na tom trvala.

Ve streamu Antré si s Janem Kašparem v Galerii Václava Havla v Hradci Králové povídala moderátorka Kateřina Fikejzová Prouzová.

Záznam streamu: ZDE

90 let divadla v Meziměstí

Malé městečko s obchoďákem a hospodou vypadá nenápadně. Nikdo by neřekl, že tu žije požehnaně ochotníků, kteří mají svou domovskou scénu na nádraží. Kroniky uvádějí, že první zmínky o divadle sahají až na konec 19. století. To ale mluvíme o divadle německém. Není divu. Vždyť v roce 1894 žilo v Meziměstí jen 17 Čechů a 1195 Němců. Klíčovým datem je 13. březen 1931, kdy se v nádražní restauraci konala zakládající valná hromada spolku divadelních ochotníků J. K. Tyl Meziměstí.

„Tehdy to byl především vlastenecký počin. Němci tu byli tenkrát v převaze. Pro Čechy byla každá kulturní událost svým způsobem i politická. Nechápu, jak to tehdy zvládali, ale dokázali udělat několik inscenací za rok,“ uvádí principál Jan Kašpar.

Divadlo na nádraží

V Meziměstí vzniklo obrovské nádraží, které mělo být hlavním přechodem mezi Pruskem a Rakouskem. Po 1. světové válce se situace změnila a nádraží zůstalo prázdné. V té době bylo v Meziměstí divadlo německé. Tam se Čechům moc hrát nechtělo a hledali jiný prostor. „Okolo bylo pár továren a uprostřed prázdná ohromná nádražní budova a prostorné čekárny. Ochotníci si pronajali levou stranu nádraží, pruskou část. Postavili tam velké dřevěné jeviště. Podle kronik tehdy nejmodernější jeviště na Broumovsku,“ vypravuje Jan Kašpar. Řada členů souboru pocházela z nádražáckých rodin. Samotná firma – dráha, byla vždy velkým podporovatelem souboru.

A jak je to dnes? J. K. Tyl Meziměstí má 14 aktivních členů včetně řidiče autobusu. Ten je důležitý, protože soubor se svými převážně komediálními inscenacemi se vydává na nejrůznější štace. Věkově se jedná o soubor v nejlepších letech, spíše starší. „Když chceme nalákat do souboru někoho nového, musíme chválit, říci mu, že bude dobrý a prostě ho ukecat. Zkoušeli jsme udělat nábor, ale to se nám hlásili -náctiletí. Potřebujeme dospělé,“ vysvětluje Jan Kašpar.

Drahá autorská práva jsou pro amatéry nedostupná

Dramaturgie souboru je zaměřená především na komedie. Obecně se v Meziměstí potýkají se stejnými překážkami jako na jakékoliv jiné amatérské scéně. Není snadné vybrat titul, který by obsazením odpovídal věkovému rozložení herců v souboru. Dalším velkým tématem jsou autorská práva, která jsou nastavená pro profesionální produkce a nepočítají s ochotníky. „Vybíráme to, co můžeme, na co máme lidi a hlavně na co máme peníze. Když jezdíme na zájezdy, chceme to zaplatit po pořadateli,“ říká Jan Kašpar s tím, že ne každý pořadatel má možnost ke skromnému honoráři přihodit dalších pět tisíc za autorská práva. Kvůli nastavenému systému je značná část titulů pro amatéry nedostupná. „Bylo by fajn, kdyby autora živili profesionálové a amatéři mohli hrát za symbolické ceny. Tak se zachoval Antonín Procházka, v současné době hrajeme jeho hru S tvojí dcerou ne. U jeho prvního titulu, který jsme uvedli, nám dal práva za 1 Kč. Teď podruhé to sice není za korunu, ale pořád je to za rozumné peníze,“ uvádí principál Jan Kašpar.

Meziměstské divadelní hry

První Meziměstské divadelní hry se uskutečnily v roce 1955. Tehdy se pochopitelně muselo vše zdůvodnit a tak se hry uskutečňovaly – v rámci desátého výročí osvobození Rudou armádou a Měsíce československo-sovětského přátelství, pod záštitou MNV-NF-KSČ-ČSM nebo SČSP.

„Historii počátků znám jen z doslechu, prý si zakladatelé Meziměstských divadelních her vzali vzor z Jiráskova Hronova. Dnes už můžeme říct, že máme jeden z nejstarších festivalů v republice, který je čistě přehlídkou amatérského divadla,“ říká Jan Kašpar. Od roku 1955 byla kontinuita festivalu narušena jen třikrát, poprvé to způsobil v roce 1966 požár, další pauzu přinesla Sametová revoluce. A třetí přinesla současná pandemie covidu-19.

Kašparovi na jevišti

Jak bylo kdysi zvykem, do ochotnického života se v místě zapojovaly celé rodiny. To je i případ Jana Kašpara a jeho sestry Ireny (dnes Kozákové). „Vyrůstali jsme v divadle. Naši rodiče momentálně patří k nejstarším divadelníkům v Meziměstí, zrovna dnes slaví diamantovou svatbu. Takže my jsme s nimi chodili na zkoušky, protože nás neměl kdo hlídat. Nikdo se o nás nestaral, byla to taková volnost, lítali jsme po divadle, jak se nám chtělo,“ vzpomíná Jan Kašpar.

Jako herec stál na jevišti zhruba ve 12 letech. Na střední škole v České Třebové se věnoval přednesu, aby se ulil ze školy. „Zkoušeli jsme pásmo, zabralo nám to spoustu hodin, které jsme měli místo češtiny. Ten text si pamatuji do dneška, vyšla na mě jenom jedna věta: - Když to s něčím pohne -,“ recituje procítěně Jan Kašpar z básně Julia Fučíka.

Jan Kašpar se považuje za herce z donucení, hraje, jen když opravdu musí. V roce 1988 dostal roli Honzy Mračna v Dalskabátech. Podruhé ho okolnosti donutily zaskočit už v rozjeté inscenace Postel pro anděla, kde měl desetiminutový výstup. „Bohužel ze zdravotních důvodů nemůžu skákat po jevišti jako koza, špatně chodím. A také jsem sklerotik, mám problém si zapamatovat text,“ vysvětluje Jan Kašpar. Je rád, že může být nápomocný jinak a být součástí souboru.

Je to výhoda být šéfem a nebýt umělecky angažovaný? „I když občas nějakou připomínku mám, tak do toho nijak nezasahuji. Necítím se na to být kompetentní, držím se své manažerské role,“ uvádí Jan Kašpar. Kromě toho je zvukařem všech představení.

Ozvěny covidu

Když na jaře 2020 přišla první vlna pandemie koronaviru, mysleli si ochotníci z Meziměstí, že těch pár týdnů bez divadla vydrží, že zruší maximálně dva tři zájezdy. Odložili plánované zkoušení nového titulu a přes léto a na začátku podzimu stihli tři štace. S podzimní vlnou tu zase byla otázka, co se zkoušením. Nešlo ani o to, jestli je dovolené nebo zakázané se scházet a v jakém počtu, důležité bylo nikoho neohrožovat, zvláště starší generaci souboru.

Aktuálně má Divadelní soubor J. K. Tyl Meziměstí na repertoáru inscenaci S tvojí dcerou ne. Má za sebou teprve pět repríz. „Původní plán byl, že v lednu začneme zkoušet novou hru. Protože za normálního provozu by aktuální titul S tvojí dcerou ne měl za sebou už dvacet až pětadvacet repríz a šel do derniéry. Málokdy uvádíme dvě hry současně,“ říká Jan Kašpar.

Co se děje za vylomeniny na jevišti v Meziměstí během derniér? Ve které zatáčce je povinné dát si panáka? Proč Jan Kašpar přišel o svou poslední roli? To všechno se dozvíte v záznamu streamu Antré.

Záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

foto: Jan Slavíček

autor: Kateřina Fikejzová Prouzová