Červený Kostelec 2023: na kus řeči s účastníky

Antré z východočeské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla. Červený Kostelec 2023 přímo z divadla J. K. Tyla s moderátorkou Marcelou Kollertovou a jejími hosty.

záznam streamu: ZDE

Martina Erbsová, ředitelka Centra uměleckých aktivit Hradec Králové

Centrum uměleckých aktivit (dále jako CUA) je krajskou organizací, která má na starost pořádání přehlídek napříč obory. V Červeném Kostelci jich spolupořádá hned několik. „S Červeným Kostelcem je to radostná spolupráce,“ říká ředitelka CUA, Martina Erbsová. „Spolupracujeme nejen na divadelní přehlídce, ale i na filmové přehlídce, folklorním a tanečním festivalu, a jsme rádi, protože jsme krajským zařízením, a jsme rádi, že nesedíme jenom v kanceláři v Hradci, ale vyjíždíme do terénu, do kraje. A tam kde je ta spolupráce nejvřelejší, tak se rádi vracíme a jsme tam nejčastěji.“

Není tajemstvím, že Martina Erbsová je odchovankyně ZUŠ Střezina a Divadla Jesličky Josefa Tejkla. Jak říká, bezpečněji se cítí při produkci, ale na činohru nezanevřela. Ráda navštíví velké představení, ale ještě raději tvorbu nezávislých divadel, které experimentují s různými žánry, a nemají tak dlouhou stopáž.

Jako ředitelka CUA Martina Erbsová jezdí na přehlídky v naší republice, ale i za hranicemi. Sbírá tak data nejen o amatérském divadle. „Byla jsem třeba na národní přehlídce amatérského divadla na Slovensku, a to bylo tak, jakože jsem doma. Moc hezky to tam funguje. Bylo to amatérský, ale velmi kvalitní. A mají propracovanější systém tím, že opravdu v každém kraji funguje nějaký garant. U nás zůstal jenom ten Impuls, nyní CUA – bohužel, a zůstal jenom NIPOS. A pak dělá přehlídky kde kdo, a není tam ta provázanost,“ hovoří o zahraniční zkušenosti a amatérskou divadelní přehlídkou Martina Erbsová, která se v Červeném Kostelci těší především na setkání s lidmi a na skvělý bar.

Petr Dudáček, režisér souboru Náchodská divadelní scéna

Náchodská divadelní scéna jezdí do Červeného Kostelce pravidelně. Mají to blízko, mají zde osobní vazby, a zkrátka je jim tu dobře. Tentokrát přivezli anglickou komedii Strýček Harry. „Já jsem byl za sebe velice spokojen s výkony herců, a taky jsem byl potěšen plným sálem a publikem, které dávalo smíchem a potleskem najevo, že tomu suchému anglickému humoru rozumí, že jim to není cizí,“ říká režisér inscenace, Petr Dudáček.

Při výběru textu soubor z Náchoda myslel především na své diváky, jak říká Petr Dudáček. „Hledali jsme komedii, která by diváka pobavila, a která by nebyla jen nudným sezením v divadle. A Alena Herman, autorka, nám poskytla text, který se velice hodil k tomuto účelu.“

Petr Dudáček je vedle Lídy Šmídové jeden ze dvou režisérů v náchodském souboru. Má za sebou zatím čtyři režie, z toho dvě inscenace byly pohádky. Jak sám říká, každá zkušenost je znát, i na rozborových seminářích. „Rozborový seminář dopadl také dobře. Proti minulým létům jsem byl příjemně překvapen pozitivním hodnocením poroty. Samozřejmě herci jsou nejvíce spokojení, když vidí plný sál a diváci reagují. A to se stalo,“ reflektuje Petr Dudáček, který zároveň závěrem slibuje, že na dalších ročnících přehlídky v Červeném Kostelci Náchod opět bude účinkovat.

Jana Jančíková, režisérka souboru NA TAHU Červený Kostelec

Jana Jančíková, která v rámci přehlídky na své domovské scéně představila titul Králičí nora, ráda vybírá tituly, které obsahují závažnější témata. Ráda diváky vede k zamyšlení nad svým životem. „Člověk má vždycky velkou obavu z toho, jak publikum ta vážná témata zvládne,“ říká Jana Jančíková. „Téma Králičí nory je už opravdu hodně těžké, protože se jedná o život v rodině, kde ztratili malé dítě, a snaží se najít způsob, jak dál žít. Ta bolest se musí jenom přijmout. To mě při prvním čtení oslovilo natolik, protože jsem věděla, že to má divákovi co sdělit. – To představení člověka dovede k zamyšlení nad svým životem. To je hlavní záměr všech her, který jsem kdy vybrala, protože to má vždycky potenciál toho, jak člověk může změnit, jak žije.“

Při rozborovém semináři se objevily dva pohledy na inscenaci – jinak ji vnímali muži a jinak ženy. Jana Jančíková uvažuje nad tím, že kdyby Králičí noru režíroval muž, určitě bude tento text interpretován jinak. „Z mého pohledu jsem toho muže pojala introvertního, a jsou to lidé, kteří opravdu tápou. A jsou tam bouřlivé emoce, je tam skrytá bolest. Muž na takové těžké situace kouká jinak než ta žena. Chvíli po hodnocení poroty, kdy jsem všechno zpracovávala, tak reakce těch lidí, kteří to viděli, byli neskutečně emoční. Až tak že to šlo do situací, kdy si přiznávali příběhy, a znovu se dostali do stavu, kdy si to mohli prožít, ale nepovažovali to za něco, co by pro ně nebylo zdravé.“

Jana Jančíková je režisérka souboru, ale také je plně zapojena do přípravy přehlídky. Ve výboru soboru NA TAHU je 11 lidí, kteří jsou strůjci toho, že se rozběhnou nějaké přípravy. Několik měsíců dopředu se rozdělují úkoly, principálka vše zaštítí organizačně, a výbor dál oslovuje lidi, kteří jsou ochotni pracovat, a to je podle Janičky Jančíkové většina lidí – a to je úžasné. „U nás všichni pomáhají třeba i s drobností. Někdo vaří kvanta jídla, někdo se stará o soubory. Děláme to takhle, protože to chceme dělat. A pro nás je nejlepší odměna, že se všechno sní.“

Vladimír Ježek (VJ) a Václav Bříza (VB), herci a technici NODIVSE z Nového Města nad Metují

Soubor NODIVSE (NOvoměstská DIVadelní SEbranka) přivezl na přehlídku francouzskou středověkou moralitu Odsouzení Hostiny. Hru, která skrze alegorické postavy a boj ctností a neřestí poučuje diváky o plýtvání nadbytečným.

VB: Asi první myšlenkou při výběru tohoto textu bylo ukázat, že plýtvání jídlem, a vůbec zdroji je na pováženou, a že bychom se měli pokusit o to, žít střídmě. – Úplně podle hry se nechováme, ale něco v nás to rozhodně zanechalo.

VJ: Neřesti ohledně jídla určitě máme, ale řekl bych, že máme i ctnosti. Třeba pravdomluvnost a zájem o rodinu.

Soubor v Novém Městě nad Metují zkouší každou středu, kdy za ním dojíždí principálka a režisérka Lucie Kotěrová. Ta má na svědomí také poslední titul souboru, a jedinečný projekt ve spojení s pěveckým smíšeným sborem Kácov, Komedii o narození, který měl svou premiéru před Vánoci 2022.

VJ: Za Komedii o narození může opět Lucka Kotěrová. Někde vyštrachala text, přepis původního textu Jana Antonína Pitínského, a vytvořila to, co bylo před Vánoci k vidění. A z vlastní praxe znala i sbor Kácov, tak se s nimi spojila, slovo dalo slovo a vzniklo myslím krásné, společné dílo.

VB: Nějaká spolupráce s Kácovem bude určitě pokračovat. Moc se to líbilo nám i Kácovu, a spojení divadla a živého sboru bylo pro diváky rozhodně zajímavé. Hodně zajímavé bylo, že z našich 15 hrajících členů nás s Kácovem bylo kolem 80 lidí a celé to zkoordinovat muselo být těžké. – Pro nějaké větší ohlasy se to možná zopakuje, ale už se mluvilo i o tom, že tohle propojení našich spolků by šlo i k nějakým dalším příležitostem.

Hovoří o dění v Novém Městě nad Metují Václav Bříza a Vladimír Ježek, kteří se se souborem také rádi vrací do Kostelce na přehlídku, protože dle jejich slov je to zde každý rok hezký, příjemný, zázemí je super a hlavně diváci se přijdou podívat.

Tomáš Klement, herec a režisér Divadla Exil

I pardubické Divadlo Exil je pravidelným návštěvníkem červeno kostelecké přehlídky. Tentokrát přivezli inscenaci s názvem Útulek. Autorský text profesionálního herce z Východočeského divadla Pardubice Jana Musila Přejmenovaného, který inscenaci také režíroval. Příběh se točí okolo hlavní postavy Otakara, který má zálibu ve sbírání plyšáků. Na scéně tedy diváci nevidí krom gauče a dveří nic dalšího, než právě plyšové mazlíčky. „Těch plyšáků na scéně je přesně 2587,“ říká Tomáš Klement. „Je to hra, kde hlavní roli hrají opravdu plyšáci. Hlavní role Otakara, kterou hraju, sbírá plyšáky, protože nemá žádné kamarády. Je to postava, ve které se každý trochu najde – každý něco sbírá, nebo sbíral. A mezi námi, každý občas nemáme rádi lidi, někdy se chceme posadit na gauč, zavřít se.“

Postava Otakara je na plyšové přátele zcela upnutá. Divákovi může Otakar připadat jako člověk s panickým strachem z lidí, nebo trochu jako autista. Tomáš Klement však říká, že inspiraci k uchopení postavy nehledal u jedné konkrétní diagnózy. „Čerpal jsem ze svého života, ze svých zkušeností, ze svého okolí. Sbíral jsem tyto zkušenosti a samozřejmě jsem měl představu od režiséra. On sledoval na YouTube nějaký příběh člověka, který sbíral myslím autíčka, a měl jich úplně plný byt. Z toho a z dalších příběhů okolo sebe dost čerpal. K postavám měl opravdu blízko tím, že to napsal. Takže o nich věděl dost. Dal nám k nim přesné noty a ta spolupráce vlastně byla trochu lepší, protože vždycky věděl, jakou motivaci má postava v dané situaci.“

Nejen hercem je Tomáš Klement. Má za sebou i režie, a také se na novou inscenaci, coby režisér chystá. „Po letech budu režírovat, Neběhej s nůžkami v rukou. Je to komedie, která u nás ještě nebyla téměř k vidění. Přišla za mnou kolegyně – herečka z divadla, a řekla, že by pro mě měla roli. Je to role smrťáka – no já mám na to postavu, a navíc mám drsný sarkastický a ironický smysl pro humor, a ta postava je přesně taková. Tak jsem si říkal, že by to bylo moc jednoduchý a navrhl jsem, že bych si to rovnou zrežíroval. A rádi bychom za rok, za dva opět do Kostelce.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Ivo Mičkal

autor: Lucie Kotěrová