Poslední premiérou Andrey Čudové byl Beetlejuice. Muzikálová adaptace kultovního filmu Tima Burtona z roku 1988. O muzikálovou podobu se postarali Scott Brown a Anthony King. Skladatelem a textařem je Eddie Perfect. Český překlad písní má na svědomí Ondřej G. Brzobohatý. Uvedením v Divadle Karlín měl tento muzikál svou premiéru dokonce v celé Evropě. „Když se v sále zhasne, tak člověk opravdu propadne tomu kouzlu. Scéna je obrovská, různě se mění. Technici dělají zázraky. Bylo potřeba dlouhého a intenzivního zkoušení, aby všechno zaklaplo dohromady. Svítilo se pomalu na milimetry přesně,“ popisuje Andrea Čudová.
Dalším muzikálem, kde můžeme vidět Andreu Čudovou, je Slunce seno, jahody. Opět v Divadle Karlín. „To je úplný vrchol mé taneční kariéry,“ směje se Andrea Čudová. „Hraju tady zdatnou pionýrku, králíka, krávu a stepuju tam jako stará důchodkyně. Nejlepší je, když vyběhnu na jeviště a zjistím, že jsem si zapomněla kopyta. Tak potom běžím do šatny se slovy: já jsem taková kráva, já nemám kopyta. – Co dodat.“ Muzikál, opět adaptace na kultovní film, režíroval Antonín Procházka a pro Andreu Čudovou byl tento projekt vstupenkou na velké jeviště.
Andrea Čudová se dotýká toho, jaké tituly jsou konkrétně v Divadle Karlín neustále vyprodané. V návaznosti na Slunce, seno, jahody popisuje, že řemeslně skvěle udělaný muzikál nemusí být vždycky ten nejžádanější. „Když kolegové z branže řeknou, že je muzikál dobrý, tak už to jsou kusy pro typického českého diváka třeba náročnější. Slunce, seno je pro nás jasná jednička – všichni to znají, je to vesnická komedie. Anděl páně je krásný vánoční kus, to všichni milují. Ale třeba Sherlock Holmes je trochu náročnější. Postavy se různě proplétají. A to už, mám pocit, český divák tolik nevyhledává, protože se jde pobavit a užít si hudbu.“
Andrea Čudová má hodně zkušeností z muzikálů, kde účinkuje především jako tanečnice. Věnuje se ale i činohernímu herectví, které v současné době dokonce studuje. „Úplné prapočátky s divadlem jsem zažívala v Hradci Králové v umělecké agentuře Ambrosia. Tam jsem se hodně hlásila na muzikálové kurzy. Když jsem se přesunula do Prahy, začala jsem brát za pačesy každou příležitost. Byla bych moc ráda, kdybych mohla dělat tanec i herectví. Na obou frontách a na obou frontách dobře,“ říká Andrea Čudová.
Umělecká agentura Ambrosia je zaměřená pro děti od 8 do 18 let. Děti se mohou přihlásit do některého z kurzů (mediální, filmový, divadelní, muzikálový…). Kurzy probíhají v průběhu celého roku, ale hlavní zájem je orientovaný především na prázdniny. „V létě běží asi osmnáct turnusů napříč republikou. Některé běží i v Chorvatsku,“ představuje Ambrosii Andrea Čudová. „Když jsou jarní prázdniny, tak se jezdí do Alp lyžovat. Ale při těch zahraničních turnusech jde pak to umění samozřejmě trochu stranou, aby si děti užily i toho pohybu.“
Poslední dva roky Andrea Čudová tančí pod křídly tanečnice a choreografky Anny Šitnerové, se kterou se věnuje například videoklipům. Vedle toho probíhají nutné, pravidelné tréninky. Ale Andrea Čudová si také ráda zajde i na tak zvané open class. „Na tyto tréninky může přijít opravdu kdokoliv. Za hodinu, někdy hodinu a půl do tebe dostanou krátkou choreografii. Je to skvělý trénink.“
Se zastavením u ukázek některých z videoklipů Andrea Čudová popisuje zážitky, které nasbírala. „Při natáčení klipu pro Natálii Grossovou jsme měli hrozně malé studio. Muselo se nás tam nacpat poměrně dost a ten efekt to udělalo. Skutečně to ve videoklipu vypadá, jako že jsme měli plno místa. Tak pošlapané nohy jsem nikdy neměla,“ směje se Andrea Čudová. „Napínavým zážitkem bylo i natáčení v prostorách dvora Národního muzea. Na souhru choreografie jsme měly tři tréninky a natáčelo se to na jeden záběr. Kostým jsme na sobě měly poprvé až v den natáčení a to bylo další překvapení. V úzkých šatech prostě některé taneční pozice nešly udělat tak, abychom nepadaly. No a skvělý zážitek bylo také natáčení ve vodě. Nápad na vodu při západu slunce byl krásný. Ale nesměl by být duben,“ vzpomíná poněkud ztuhle Andrea Čudová. „Bylo asi šestnáct stupňů. Ve vodě bylo nakonec lépe než venku. Klepaly jsme zubama a u toho jsme měly vypadat krásně. Z vody jsme nevylezly čtyři hodiny, takže to bylo opravdu kruté natáčení.“
Jako činoherní herečka Andrea Čudová ráda chodí do divadla samozřejmě i na činohru. Svou vysněnou roli ale úplně nemá. „Kdybych mohla hrát Hermionu Grangerovou, tak asi není o čem. Ale to už nestihnu... – Nemám zálusk na hutné věci. Žádný Shakespeare nebo Antigona. Ale zamilovala jsem se třeba do Balady pro banditu. Role Eržiky je úžasná. To by mě bavilo moc. A to by všichni slyšeli, jak zpívám,“ směje se Andrea Čudová.
„Při tanci rozhodně potřebuju větší fyzickou kondici. Tam za velmi krátký čas vykonám hrozně moc pohybu. Ale u toho herectví jsem kolikrát hodně vyčerpaná psychicky,“ popisuje Andrea Čudová pocity ze své práce. „U herectví ze sebe pořád něco taháš, ždímáš. Zároveň si to nesmíš nosit domů. Také mám problém s tím, abych se pořád s někým neporovnávala. A to jak u tance, tak u hraní.“ Andrea Čudová zmiňuje citlivé téma. O vlastní sebedůvěře ve velmi konkurenčním prostředí.
Pokud se potkáte s volnými okénky v diáři Andrey Čudové, klidně si s vámi zahraje i ve vašem souboru. S amatérským uměním má kontakt přes uměleckou agenturu Ambrosia, kde působí jako lektorka, ale nebrání se ani dalším příležitostem. Amatéry či ochotníky nevnímá Andrea Čudová vůbec hanlivě. Naopak. „Důležité je, že ty lidi chtějí něco dělat. Chtějí se věnovat umění, protože jim to dělá dobře. A protože dělají umění, tak dělají radost i ostatním. A kolikrát mě překvapí, jak skvělé věci vidím u amatérských souborů.“
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.
foto: Tomáš Zeman
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.