Aleš Dvořák divadelně začínal v Opatovicích nad Labem, ale během své dosavadní kariéry vystřídal nejedno východočeské amatérské divadlo či soubor. Hodně režíruje, ale sám říká, že kdyby mohl, jenom hraje. V současné době můžete Aleše Dvořáka coby herce vidět třeba v Divadle Exil v jedinečném divadelním projektu Seroš, divadelním seriálu.
Aleš Dvořák, host Antré a Josefa Jana Kopeckého, pochází z divadelní rodiny. Děda byl divadelní režisér a herec, otec kulisák a technik. Divadlo bylo zkrátka součástí života. Možná proto se neví, kdy přesně Aleš Dvořák s divadlem začal. „Kdy jsem začínal, to opravdu nikdo neví. Někdy v roce 1984/85 v Opatovicích.“ V Opatovicích nad Labem vedla dětský soubor paní režisérka Marková, která s dětmi pravidelně zkoušela Mikulášské besídky a na jaře pohádky, které se hrály ostatním dětem. A u těch už Aleš Dvořák nechyběl.
Kulturní dům v Opatovicích měl díky restitucím v 90. letech minulého století bohužel šestiletou pauzu. V roce 1997 se ale obnovila Občanská beseda, nazkoušelo se první dětské představení, a rok poté i inscenace dospělého souboru S tvojí dcerou ne. V té době byl Aleš Dvořák osloven k účinkování, a tak se otevřely dveře jeho dalšímu působení a tvorbě.
První režie Aleše Dvořáka, byla inscenace Zub za zub. Byla to také první inscenace, kterou nejenom režíroval, ale i hrál. Naopak poslední režie v Opatovicích byla Dabing Street, divadelní hra Petra Zelenky, původně psaná na míru Dejvickému divadlu. „Text není úplně pro každého,“ říká Aleš Dvořák. „Měl jsem pocit, že moje dramaturgie nejde naproti našemu opatovickému divákovi.“
V inscenaci Dabing Street se objevují nahrávky hlasů Jiřího Lábuse a Petra Čepka. Aleš Dvořák jejich hlasy získal. Jak? Můžete si poslechnout celý záznam rozhovoru.
I Divadlo Jesličky Josefa Tejkla se může chlubit tím, že má v řadách svých osobností Aleše Dvořáka. Aleš má na starost řadu studentů, ale také soubor již dospělých herců, se kterými má čerstvě po premiéře inscenace Nebe nad Berlínem. Premiéra měla být v roce 2020, ale realizace se dočkala až teď. Soubor se jistě na tuto chvíli těšil. „Zkoušelo se to dlouho, takže už z toho možná nemáme takovou radost, jako byla na začátku, ale třeba se to tam opět dostane,“ říká Aleš Dvořák, který dál představuje soubor, dřív známý jako Dospělá Embrya. „Jde vlastně o Studium pro dospělé. Je to parta, kterou jsem převzal po Honzovi Dvořákovi. Jako první jsme spolu nazkoušeli Hoří, má panenko. Skupina se trochu proměnila, ale asi 13 lidí zůstává.“
Divadlo Exil odstartovalo ve svých nových prostorách i nový divadelní projekt nazvaný Seroš. Jedná se o seriál na divadle, ve kterém herecky účinkuje Aleš Dvořák. Druhý díl se chystá v dubnu, třetí pak v červnu. „Seroš je bláznivina, tam si hrajeme, je to sranda, příval energie, vtip,“ jmenuje Aleš Dvořák. V Seroši jsou také zapojeni profesionální herci Východočeského divadla Pardubice. Tuto zkušenost si Aleš zcela přirozeně dost užívá. „Zkoušení s lidmi, kteří to mají zažité, to je super! Je to zkušenost, kterou bych přál každému. Přijdeme na jeviště a funguje to. Najednou to rychle roste, a je to radost.“
Role, na kterou Aleš Dvořák jako na první vzpomněl, je McMurphy z Přeletu nad kukaččím hnízdem. Není to ale zdaleka jediná, nelehká úloha, kterou Aleš Dvořák ztvárnil. „Velká, zlomová role je Sládek v Havlově Audienci a Adam v Měsíčním děsu – to byla asi první role, kdy jsem se poprvé trápil. Rolí bylo asi víc, které mě zasáhli,“ říká Aleš Dvořák.
Měsíční děs a Rodinné příběhy jsou inscenace, ve kterých Aleše Dvořáka vidělo hodně diváků. Ani jeden kousek není jednoduchý. Pro diváka i pro herce. Josef Jan Kopecký se ptá, jestli si Aleš v takových věcech libuje? „Říkal jsem si, že je dobré přinášet nějaká témata. Nechtěl jsem tvořit jen nějaké plácnutí do vody, nějakou srandu. Ale jestli jsem měl něco dělat, tak tyto tituly mi zrovna přišly do ruky.“ A přišly do ruky správně. Kladné ohlasy na Měsíční děs se inscenačnímu týmu dostaly i na Jiráskově Hronově.
Kočár do Vídně zkoušel Aleš Dvořák se souborem Triarius. Opět nelehký kousek, kdy Aleš hrál v němčině. „S touto rolí jsem se taky pral. Hrát v němčině... byl jsem zmatený, co je kdy za scénu. Premiéru jsem neměl rád, ale pak už se to ohrálo a bylo to lepší.“
Velký zážitek se zmíněnou postavou Sládka, si zachovává Aleš Dvořák z představení na Trutnov Open Air festivalu, kdy s Divadlem MY Theatre odehráli představení Audience přímo před Václavem Havlem. „Václav Havel se za námi přišel seznámit, a sdělil nám, že nebude na celou hru, protože má živý vstup na ČT, tak abychom se nelekli, že odchází,“ vzpomíná Aleš Dvořák.
„Kdybych si mohl vybrat tak nerežíruju. Já bych mohl jenom hrát, to mě baví víc. Herecký sen asi ani nemám. V poslední době přichází menší role, na to jsem si musel zvyknout, protože jsem měl vždycky klády. Ale třeba to zase přijde,“ říká Aleš Dvořák, host streamu Antré. Přejeme mu tedy další silné role, které si bude užívat plnými doušky.
Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.
Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
foto: Tomáš Zeman
autor: Lucie Kotěrová
Souhlasím Tyto stránky používají cookies za účelem lepšího komfortu jejich prohlížení. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.