Alena Joachimstahlerová: Bez divadla by můj život nebyl kompletní

Od pěti let v divadle a stále jí to nepustilo. Alena Joachimstahlerová vypráví o své cestě divadlem a o divadle z města krajky. Říká o sobě, že je konzervativní divák – opravdu to tak je?

214 let hraní divadla ve Vamberku

Začátky vambereckého ochotnického divadla jsou datovány mezi léty 1813-1815. Soubor je tak jistě jeden z nejstarších u nás a za dobu jeho existence prošel soubor samozřejmě různými érami a proměnami. Na Databázi českého amatérského divadla se nakonec můžete historií pročíst podrobněji. V současné době soubor funguje pod taktovkou principálky a režisérky Aleny Joachimstahlerové, která má v oblibě komedie a detektivky, a tak soubor Zdobničan Vamberk vídáme především s inscenacemi v těchto žánrech.

záznam streamu: ZDE

Sledovala jsem šustot v zákulisí

Rodinné zázemí Aleny Joachimstahlerové bylo plně divadelní. Tatínek hrál, maminka napovídala. A tak Alenka chodila s rodiči do divadla, kde měla možnost všechno očíhnout, očuchat, nahmatat. „Nechtěli mě nechat samotnou, proto mě brali s sebou na zkoušky a tím jsem přičuchla k divadlu. Poprvé jsem hrála Elfa ve Snu noci svatojánské. Ještě jsem nechodila do školy, bylo mi asi 5 let,“ vzpomíná Alena Joachimstahlerová, která také pamatuje na to, že se doma o divadle stále mluvilo.

Od pozorování k propadnutí divadlu

„Když jsem začala chodit do Hradce Králové na Pedagogickou fakultu, tak taťka přešel do Týniště do divadla a já jsem automaticky přešla s ním. A tam jsem tomu propadla už naplno. Divadlo se stalo mým velkým koníčkem,“ říká Alena Joachimstahlerová, která je dnes nejen herečkou, ale i režisérkou. Režii zkusila z nouze, protože žádný jiný režisér nebyl a už jí to zůstalo. Její nadšení však naštěstí podporuje i její manžel, kterého divadlo také neminulo. „Roky, roky odolával. Nechtěl ani za boha. Ale hráli jsme detektivku od Agathy Christie, kterou režíroval Saša Gregar. Neměli jsme pořád roli Majora. Nemohla jsem nikoho objevit a Toník chodil se mnou na zkoušky, protože se mu zkoušky se Sašou moc líbily, tak jsem říkala: tak to čti. No tak to začal číst a pak teda: no tak postav se sem… a tak najednou začal brát, že to hned hraje. A hrál to dobře,“ směje se Alena Joachimstahlerová.

Soubor, který na sebe slyší

Kateřina Fikejzová Prouzová hovoří o tom, že herci pod vedením Aleny Joachimstahlerové působí velice sehraně. Alenka tak jmenuje herce, kteří tvoří pevné jádro souboru. „Tak Oldřich Plašil a Slávka Kašparová. To jsou naši dva představitelé hlavních rolí, nebo aspoň já je tak považuji. Děláme společně divadlo už 18 let, funguje nám to.“

Recept na dobrou detektivku

Alena Joachimstahlerová má ráda divadelní, komediální detektivky. Což se propisuje do dramaturgie Zdobničanu. „Líbí se mi napětí i stavba detektivek. Mám ráda, když divák může jít s těmi herci nebo s tím autorem a celou zápletku rozmotává, rozuzluje,“ říká Alenka, která zároveň přiznává, že výstavbu děje nechává na svém pocitu. „Když třeba čtu tu knížku poprvé, tak v okamžiku, kdy najednou poznám, kdo by to mohl být – kdo je vrah, snažím se to zachovat i ve výstavbě inscenace.“

Co shlédnu a líbí se mi to, to chci hrát

Dramaturgický plán není ve Zdobničanu přísně naplánován. Alenka Joachimstahlerová ráda chodí do divadla, když ji něco potěší nebo přímo nadchne, sežene si původní text a začne na něm pracovat. Takto vznikala i inscenace Láska mezi nebem a zemí, se kterou DS Zdobničan Vamberk zvítězil na Krajské postupové přehlídce venkovského divadla HROM do Police. „Když jsme jako diváci poprvé vidělu hru Láska mezi nebem a zemí, ani jsme nedutali. Celý závěr jsem proplakala a říkala si: tak to je přesně to, co bych chtěla dávat. Je to něco mezi dojetím, romantickou komedií. To mám ráda. Sáhli jsme potom také proto, že na to máme obsazení. Navíc je to inscenace s jednou scénou, to je pro mě také důležité,“ mluví o poslední, úspěšné inscenaci Alena Joachimstahlerová, která také vypráví o trnitější cestě k premiéře. „Trvalo to deset let. Mezitím jsme hráli ještě jiný titul. A když už jsme se dostali ke zkoušené, přišel covid. Tak jsme to zabalili. Poté jsme začali zkoušet a hrát Past na osamělého muže – detektivku. Teprve pak jsme se dostali k Lásce mezi nebem a zemí.“

Kritiku si ráda vyslechnu, když záhy dostanu konkrétní tip, jak to dělat lépe

Se souborem Alenka, coby režisérka, jezdí vcelku pravidelně na přehlídku do Červeného Kostelce a do Police nad Metují, dříve do Miletína. Popisuje svůj dojem z obou přehlídek. „Nevím, jestli použiju správná slova... Červený Kostelec mně připadá víc profesionálnější. Jsou tam soubory z měst, nejen z těch větších, je tam skvělé zázemí. A přijde mi, že v tom Červeném Kostelci už ta divadla jsou rozmanitější a na trošku jiné úrovni.“ Když se Alena Joachimstahlerová ohlédne za přehlídkou Krakonošův divadelní podzim, kam postoupili, odvezla si příjemnou zkušenost s rozborového semináře. „Teď třeba když se vrátím k letošnímu KDP ve Vysokém nad Jizerou, byla jsem velmi spokojená s rozborovým seminářem. Sice nám vytýkali řadu věcí, ale hned nám i prakticky poradili. To se mi líbilo. I po samotném semináři za mnou přišli dva lektoři a konkrétně mi radili, co by se tam mohlo ještě dát, aby to bylo vtipnější, lepší.“

Potřebujeme omladinu

Ve Vamberku není Základní umělecká škola ani střední škola, jak říká host Antré, Alena Joachimstahlerová. Proto mají vamberští obtížnější pozici pro shánění mladší krve do souboru, kterou by samozřejmě potřebovali. Přihlaste se!

Premiéra na Štěpána letos nebude

Premiéra ve Vamberku je vždycky na Štěpána. Letos tomu tak nebude, aby si soubor jeden rok užil ty Vánoce celé, podotýká Alena Joachimstalherová s úsměvem. „Na repertoáru máme aktuálně dvě inscenace. V obou hrají stejní herci a poprosili, jestli si nemohou dát pauzu. Abychom také jendou měli klidnější podzim a Vánoce. Protože my vždycky říkáme, že nám začínají Vánoce až šestadvacátého v devět večer. Letos asi budeme reprízovat právě Lásku mezi nebem a zemí.“

Vulgarismů je na divadle přehršel

Nejen představení ochotnických kolegů navštěvuje Alena Joachimstahlerová ráda. I v profesionálních divadlech však vyhledává odlehčenější žánry. Říká o sobě, že je velmi konzervativní divák, ale jistě si užije jakýkoli kus, pokud je dobře udělaný. „Nedávno jsme jeli do Brna na Shakespeara, byl to Večer tříkrálový, říkala jsem si: jestli to bude moderní, tak mě raní mrtvice to nepřežiju, moderního Shakespeara… Moderní je slabé slovo. To bylo ultra moderní, ale bylo to naprosto úžasný a já jsem si řekla: no jo, vždyť on už by se snad ani nedal jinak hrát. Velký nadšení bylo.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a Královéhradecký kraj.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová