Adam Horký: divadlo je moje vášeň už od dětství

ADAM HORKÝ – NADŠENEC DO DIVADLA, KTERÝ SI ŠEL ZA SVÝM SNEM, HRÁT DIVADLO. HRAJE V DIVADLE V ÚPICI A VE VYSOKÉM MÝTĚ. PRO DIVADLO ŽIJE A JIŽ JAKO MALÝ KLUK HERCE OBDIVOVAL A NAIVNĚ SI MYSLEL, ŽE TO TAK MAJÍ VŠICHNI V JEHO VĚKU.

Jak dospěl ke svému rozhodnutí, že se chce divadlem živit? Jak si za svým snem šel? Co nyní hraje za divadelní hry a kolik má za sebou odehraných představení? Jaké jsou jeho cíle, přání v oblasti divadla? To a ještě více zjišťoval Josef Jan Kopecký.

záznam streamu: ZDE

TY NEŽIJEŠ V ÚPICI, ŽE ANO?

Nežiji, žiji ve Vysokém Mýtě, hraji ve hře Helena od Karla Čapka. Zkoušky byly náročné, dva měsíce jsem jezdil každý týden do Úpice, ale myslím si, že to stálo za to.

JEDNÁ SE O AUTORSKOU VĚC. POJĎ MI PŘEDSTAVIT HELENU.

Helena ve stínu bratří Čapků. Je to o sestře bratří Čapků, protože ona byla vždy v jejich stínu. Pojednává to o jejím životě, chtěla hrát na klavír, chtěla něco psát a prorazit, a protože byla jiná doba, prostě to nešlo. Ukazoval se vztah s jejím otcem, který byl dost benevolentní a chtěl jí to dovolit, matka naopak bylo typická pro svou dobu, takže ta jí to naopak umožnit nechtěla.

PROČ SE HRAJE HELENA V ÚPICI?

Protože bratři Čapkové se tam narodili a strávili tam své dětství. A protože je to shodou okolností dvě stě let od založení Úpického divadla. Vzešla z toho tedy Helena.

JAK VZNIKL TEN NÁPAD, ŽE SE UDĚLÁ PRÁVĚ TENTO TITUL?

Já si myslím a co jsem tak slyšel, tak režisér Hasan měl mimo divadlo přednášku v Úpici a Zina Rýgrová se ptala Hasana, zda by nám doporučil divadelní hru od bratří Čapků. On řekl, že by bylo úplně ideální, aby se něco napsalo, a tak se to dalo dohromady a on to i odrežíroval.

MĚLI JSTE MOŽNOST I VY JAKO HERCI DO TOHO VSTOUPIT?

My jsme často zkoušeli jako oddělené skupiny. Naše zkoušky dlouho probíhaly tak, že jsme byli dva na jevišti, já jako Dílo Karla Čapka a herec ztvárňující bratra Josefa Čapka a Hasan v hledišti. Já jsem tu možnost neměl a netuším, jak to měli kolegové.

SOUBOR MÁ DVĚ STĚ LET. CO ŘÍKALI VAŠI RODÁCI PO PREMIÉŘE?

Petr Kracík nedává úplně na první dobrou znát, že je to dobré, ale bylo vidět, že se mu to líbilo a chválil. Byla tam i paní Císařová, která nás také chválila. Chvála od těchto osobností vždy potěší.

KOLIKÁTÁ TO BYLA TVÁ ROLE V ÚPICKÉM SOUBORU?

Bylo to mé druhé představení. První byla Prodaná nevěsta.

KDE SE TO V TOBĚ VZALO, ŽE SES VRHL K DIVADLU?

Vymykám se oproti rodině. Už od školky, kdy jsem hrál představení, vždy jsem k hercům vzhlížel, bral jsem to s respektem. Když jsme jezdili se školou, prostě jsem ty herce obdivoval. Myslel jsem si, že to je normální, že to tak má každý, pak jsem ale přišel na to, že vrstevníky to nebralo, že to byla pro ně spíše nuda. Od malička mě to táhlo.

Chodil jsem do dramatického kroužku, tam jsem nabral pocitu, že vše umím a znám, za což se dnes stydím. Pak když jsem nastupoval na střední školu, byla ve mně malá dušička, přihlásit se na konzervatoř, nešel jsem to ani zkusit a vystudoval jsem grafickou střední školu. S tím, že herec budu, až já budu chtít. Když začal Covid, tak jsem si uvědomil, že toto dělat nechci, že budu nešťastný. Tak nějak jsem se s pomocí kamarádky sám připravoval na přijímačky na konzervatoř do Ostravy. Dostal jsem se do druhého kola. Poté jsem se dál nedostal, což mě bolelo, ale řekl jsem si, že to divadlo chci natolik dělat, mám ho natolik rád a že se nenechám odradit talentovkami. Sám jsem zaklepal na divadlo v Úpici a oni mě přijali (smích).

PRODANÁ NEVĚSTA JE VELMI UZNÁVANÁ A HRANÁ STÁLE DOKOLA. JAK JSI TO VNÍMAL, KDYŽ JSI MĚL SVOU ZKUŠENOST Z POHÁDEK A PAK NAJEDNOU PŘIŠLA PRODANÁ NEVĚSTA?

Tím, že to byla moje první pořádná divadelní zkušenost, protože s dramaťákem jsem nikdy v divadle nehrál, bral jsem to hrozně zodpovědně. Měl jsem hroznou touhu být herec. První zkoušky jsem byl neskutečně nemotorný a byl jsem na sebe naštvaný. Cítil jsem, že to ve mně je, ale potřeboval jsem se v tom dovzdělat a dovednost si získat. Když jsme to hráli, bylo to lepší a lepší a v tomto duchu se pořád posouvám nahoru v divadelním řemesle. Po absolvování kurzů je to tedy stále lepší a lepší. Čtu si spoustu knih a mám divadelní praxi právě díky divadlům.

TY MÁŠ ODEHRANÝCH NĚJAKÝCH TŘICET PŘEDSTAVENÍ, COŽ UŽ JE PĚKNÉ.

Ano, je to znát. U Heleny už jsem opravdu v klidu, nerozhazuje mně, když třeba někdo zakašle. Když hrajete intenzivně a máte více a více praxe, dá se na to zvyknout. Člověk to vnímá normálně, že jde hrát. Má pozornost, že hraje to divadlo, už není tak ve stresu a příliš velkém natěšení.

GRAFIKA JE UMĚLECKÝ OBOR, TO JSI NEBYL TAK DALEKO OD DIVADLA. ALE SÁM JSI ŘÍKAL, ŽE BYS BYL NEŠŤASTNÝ. JAK JSI K TOMU ALE DOSPĚL?

No, já jsem byl nejprve v Úpici, tam jsem pracoval jako pečovatel starých lidí. To byla velká životní škola, jak po psychické tak fyzické stránce. Člověk se tu setká se smrtí, s různými chorobami apod. Poté jsem se přestěhoval do Vysokého Mýta, protože tam mám přítelkyni a opravdu jsem věděl a cítil, že chci pracovat v divadle, ať už jako osvětlovač, nebo cokoliv jiného, prostě hlavně v divadle. Obeslal jsem různá divadla a nikdo se neozval, což vidím, že to bylo trochu naivní, ale byla to zkušenost. Pak jsem opustil to, že najdu práci v divadle, no dobrý, tak třeba tady skladník, ale chci zkusit divadlo ve Vysokém Mýtě, nemůžu nic ztratit. Napíšu ještě do tohoto divadla, když mi neodepíší, nevadí. Poslal jsem mail, stejný jako všem a přišla odpověď. Odcházela odtamtud herečka a tím, že je to malý soubor, je problém výpadek i jednoho herce. Adéle jsem se takto ozval, ona se se mnou sešla a tak mě vzala do divadla Di.

POJĎME PŘEDSTAVIT TOTO DIVADLO. RELATIVNĚ MALÉ MĚSTO A PŘESTO TAM VZNIKLO DIVADLO.

Divadlo Di se zaměřuje spíše na dětského diváka. Má kousky i pro dospělého a založila ho Adéla Pellarová, když se přestěhovala z Prahy. Má vystudovanou DAMU. Nejprve založila dramatický kroužek. Zastává názor, že divadlo pomáhá i v osobním životě, osobním rozvoji. Formuje to osobnost. Poté měli touhu hrát divadlo i dospělí, tak založila dramaták i pro dospělé. Následně byl vliv, zda nechce založit divadlo a tak do toho šla.

CO MÁTE NYNÍ V REPERTOÁRU?

Zkoušíme nové představení, novou pohádku, o které ještě nesmím mluvit. Máme na repertoáru O Šípkové Růžence, Jak Honza ke štěstí přišel.

VY MÁTE VLASTNÍ PROSTOR VE VYSOKÉM MÝTĚ. CO SE TAM VŠE DĚJE?

Máme Divateliér. Dějí se tam vernisáže, autorská čtení, výstavy, koncerty, různé sešlosti. Vše, co se kultury a rozvíjení ducha týká.

CÍTÍŠ TO JAKO ALTERNATIVU K VAŠEMU ŠEMBEROVU DIVADLU?

Myslím si, že jsou tam zajímavé věci, které by se právě do velkého prostoru nehodily, neměly by šanci se tam dostat. Toto je bezpečný prostor pro umělce. Lidé tam chtějí vystupovat. Je to určitě plus a je to příležitost ke zdravé konkurenci.

JAKÉ MÁŠ DALŠÍ CÍLE, SNY, TOUHY, METY?

Moje meta, touha, je hrát v kamenném divadle, to bych byl moc rád. Myslím si, že pro to dělám hodně. Ale chci si poctivě říct, že jsem dobrý herec, dělám pro to opravdu hodně. V současné době jsem moc rád tam, kde jsem. Je to úžasná praxe. Nebo klidně mít více profesionálních projektů jako třeba hostování.

A CO TO DAMU (SMÍCH)?

To je to, co mě stále vrtá hlavou. Divadelní vzdělání je určitě důležité, ale já jsem rád za tu cestu, kterou jsem se vydal. V podstatě jdu tou cestou bez oficiálního hereckého vzdělání a opravdu mě tato cesta zajímá.

MÁŠ VYSNĚNOU ROLI, KTEROU BY SIS CHTĚL ZAHRÁT?

Mám (smích). Někdy v budoucnu bych si chtěl zahrát Spalovače mrtvol. To by mě bavilo, to mi přijde fascinující. Ten přerod postavy. V budoucnu na to věk mít budu, to by mě hodně bavilo. Tato herecká práce je naprosto fascinující. Já jsem komediální, takže bych to bral i jako výzvu poprat se s tímto opačným charakterem postavy.

JAK PŘIJÍMÁŠ KRITIKU? DĚTSKÝ DIVÁK JE NEJVĚTŠÍ KRITIK, PŘESNĚ ŘEKNE CO SI O TOM MYSLÍ.

Já se přiznám, že nejvíce kritický jsem já sám k sobě. Snažím se to zvlášť během představení odbourávat, mám v hlavě toho čertíka, který mě pořád nahlodává v průběhu představení. To je můj vnitřní kritik a snažím se ho odbourat, abych ho tam neměl. Já jsem za divadelní kritiku rád, ale potřebuji, aby mi ten člověk řekl konkrétně co je špatně nebo dobře, abych si to přímo spojil a mohl na tom dál pracovat. Hůř přijímám chválu, já si v hlavě řeknu, že děkuji, ale mohl bych být lepší.

JÁ SMĚŘUJI SAMOZŘEJMĚ K PROBĚHLÉ PŘEHLÍDCE V KOSTELCI, JAK VNÍMÁŠ KRITIKU NA PŘEHLÍDKÁCH?

Zhodnocení, se kterým jsem se setkal sám, bylo vždy fér, musím říct. Nikdy nás nikdo zbytečně netepal a je dobře, že to na přehlídkách je. Přesně vám tam řeknou: tohle funguje, tohle ne, zkuste se zaměřit na to a to.

PREFERUJEŠ TERMÍN OCHOTNICKÉ NEBO AMATÉRSKÉ DIVADLO?

No, ochotnické divadlo ve mně vyvolá dojem takového archaického slova. Ochotník, nějaký starý bard dvousetletý. Amatér je lepší pojem, ale myslím si, že veřejnost má tendenci to shazovat. Když o někom řeknete, že je amatér, je to hanlivé, nelíbí se mi to. Takže abych byl upřímný, nelíbí se mi ani jeden pojem.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Hotařová