Audimafor 2022: letošní ročník byl opatrnější než mnohé předchozí

Antré z krajské postupové přehlídky mladého a experimentujícího divadla a divadla poezie bylo odvysíláno poslední den této přehlídky, která proběhla ve třech dnech v zázemí Divadla Drak. Nejen členové lektorského sboru byli hosty Kateřiny Fikejzové Prouzové a Josefa Jana Kopeckého.

záznam streamu: ZDE

Kamil Bělohlávek

Profesionální scénograf působící nejen v Divadle Drak, se vrátil do lektorského sboru na Audimaforu po čtyřech letech.

Přísný, ale snesitelný lektor, který má z amatérského divadla radost

Kamil Bělohlávek je typ lektora, který se snaží říkat to, co si o inscenacích myslí, ale jak říká, snaží se to dělat snesitelně a ne arogantně. „Doufám, že to těm souborům pomůže, aby trochu zkusili hledat jiné cesty, nebo aby se na to podívali mýma očima. Ale je to můj subjektivní názor. Jsem jeden ze tří porotců a jeden z mnoha diváků,“ říká Kamil Bělohlávek. Jako profesionální divadelník rozhodně mluví o tom, že amatérské divadlo může inspirovat i jeho samotného a jeho práci: „Ty nápady jsou skvělý, a mnohdy jsou na úrovní profesionálního divadla. Takže je to radost,“ dodává muž, který také začínal jako amatérský divadelník.

Vzpomínky na velké osobnosti

Když o sobě Kamil Bělohlávek mluví jako o zlém lektorovi, jeho vzpomínky zabrousily i na pana profesora Jana Císaře. „Pana profesora jsem zažil na DAMU i na přehlídkách, tak to bylo dost intenzivní,“ říká se smíchem Kamil Bělohlávek. „Ten se s tím opravdu nemazal, ale myslím, že je to správný. Není třeba se z názorů poroty hroutit. Nikdo nemá patent na pravdu, ani my v porotě. Když to zůstane v mezích a nepláče se, nebo se nezápasí a tak.“

Další člověk, který se prý s ničím nemazal, byl dle Kamila jeho guru, pan profesor Petr Matásek. „Strašně mi chybí. Jeho připomínky byly hodně trefný a byl to člověk s největší autoritou. Je dlouho z tohoto světa, takže mi jeho názor chybí. Ale je mnoho lidí, jejichž názor mě zajímá. Pak je mnoho lidí, kteří kritiky vůbec nejsou,“ zmiňuje o pohledu na kritiku Kamil Bělohlávek. Také popisuje něco z práce v Divadle Drak, kdy vyzdvihuje zásadní důležitost upřímnosti a vzájemné, zdravé kritiky při tvůrčí práci.

Dělejte scénografii, a ne kulisy a dekorace

Jaký přístup ke scénografii má Kamil Bělohlávek? Jeho zájem směřuje spíš k materiálům než k technicky zpracované scénografii, ale vyzdvihuje podstatnou věc, nejen pro profesionální divadlo, ale především pro nás, amatérské, ochotnické divadelníky: „Já si myslím, že je důležité dělat scénografii, a ne kulisy a dekorace. To je velký rozdíl. Nejsem esoterik, ale ty věci si řeknou o to, jak mají vypadat. Vychází z hloubky tématu, a pokud tomu sluší vyprávět 10 televizemi a projekcemi, tak proč ne? Pokud se forma neslučuje s obsahem, tak je to špatně.“

Adéla Víchová

Rodilá Hradečanda a jedna z mnoha odchovanců divadla Jesličky Josefa Tejkla. Vedoucí a režisérka DS Theatestrál z Prahy, který na Audimafor 2022 přivezl inscenaci Spolu a daleko. Divadelní koláž z děl J. K. Rowling o Harry Potterovi.

„Jsem hrdý Hradečák, a celý divadelní život je spjat úzce s Hradcem Králové. Vyšla jsem Jesličky
a chodila jsem do Klicperova divadla i do Draku,“ říká Adéla Víchová. Se souborem se dala dohromady tak, že hledala herce tam, kde by se mohli objevit – mezi čtenáři. „Oslovila jsem fundom Harryho Pottera, protože jsem šla tou cestou, že děti, které rády čtou, budou chtít třeba i hrát divadlo.“
A povedlo se, protože Adéla dala dohromady soubor a vášeň pro Harryho Pottera se stala i námětem pro jejich společnou inscenaci.

Vladimír Hulec

Divadelní publicista, který objíždí přehlídky amatérského divadla po celé republice. Na jedno místo se ale vrací opravdu dlouho. A je to právě Audimafor, kam Vladimír Hulec jel vůbec poprvé v roli porotce lektorského sboru.

Audimafor a jeho vývoj od 90. let

Vladimír Hulec jezdí na Audimafor rád, jak říká: „Je to moje oblíbená přehlídka velmi. Je to s postupem na Šrámkův písek, což je moje srdeční krajina. Jsou tu zajímavé soubory, které jsou mladé, svěží, zajímavé. Rád se s nimi setkávám a konfrontuji i lidsky.“ Vladimír Hulec jezdí na Audimafor od 90. let, a může tak vidět a popsat nejen vývoj přehlídky, ale může také pozorovat změny a vývoj celého východočeského amatérského divadla.

„Posun v experimentu je znát, protože se mění zkušenosti a společenská situace,“ říká Vladimír Hulec. V době, kdy byl Audimafor organizován v Červeném Kostelci, byla většina inscenací, které byly studentským divadlem, směřujícím na Mladou scénu. V současné době je to v počtu inscenací z pohledu Vladimíra Hulce vyrovnané. Další změnou oproti konci minulého století je technický vývoj a možnosti technického vybavení souborů. „Dřív to bylo hlavně herecké divadlo, dnes už to je víc o technickém zpracování a použití technologií.“

Divadlo a jeho podobu tvoří osobnosti

Většinou to tak bývá, že výrazná osobnost, která má divadelní nápady, strhne všechny lidi okolo sebe, a pak vzniká vyvedené divadlo. Ve Východních Čechách máme na takové osobnosti štěstí, a i Vladimír Hulec na tuto naši chloubu poukazuje. „90. léta byla založená na osobnostech, jako je třeba Jirka Jelínek, který okolo sebe udělal plno lidí. Jarka Holasová iniciuje v Jaroměři spoustu aktivit, které tady můžeme pravidelně vidět. Jsou tu zajímavé osobnosti, které někdy vylezou méně a někdy víc. A třeba tady potkávám lidi, kteří tady na Audimaforu začínají, a pak se sem vrací jako profesionálové, jako třeba Kamil Bělohlávek,“ popisuje Vladimír Hulec bohatou divadelnickou půdu východočeských divadelníků, na kterou jsme hrdi. „Opravdu je to hodně o těch osobnostech,“ pokračuje Vladimír Hulec. „A volí se různé přístupy k divadlu a k chápání divadla. Divadelní uvažování je i širší. Jsou tu lidi, kteří objevují možnosti divadla. Když sleduji českou nezávislou scénu, tak si myslím, že amatérské divadlo se tolik neodlišuje. Zapojuje se do tohoto proudu a zapojuje své nápady.“

Letošní Audimafor očima divadelního publicisty

„Letošní Audimafor je opatrnější než mnohé předchozí. Jediná odvážnější forma byla věc Ano, miláčku, kdy byla nabídnuta nějaká situace, a divák se s tím musel popasovat. A hodně věcí je poznamenáno tím, že se zkoušelo během covidu, tak to soubory dělaly různě, a výsledky vidíme až na festivalu,“ A třeba je právě doba covidová podnětem či startem k něčemu, o čem budeme za pár let hovořit jako o novém impulsu pro amatérské divadlo.

Vít Matola

Režisér a třetí muž hovořící v lektorském sboru na letošním Audimaforu.

Jak vidí letošní ročník on? „Možná je to literárnější. I když jsme se u otázky, co poslat na Wolkrův Prostějov, museli zase vrátit zpět k definici, co je divadlo poezie? Musí vycházet z literární předlohy? Co když je ta složka poezie zpracovaná tak, že ji soubory interpretovaly už v dramatickém textu?“ odhaluje něco z debat lektorského sboru Vít Matola, který se ale vrací k původní myšlence, že se víc četlo. „Vznikla silná témata založená na literatuře.“

Naši klasičtí autoři nejsou staré relikty ztracené doby – promlouvají i dnes díky mladým divadelníkům

Vztah mladých lidí k literatuře, a ještě k tomu ke klasické literatuře, která bývá často spíš strašákem, je velice příjemným zjištěním. A je z toho mile potěšen i Vít Matola: „Je to příjemné, protože i já sám vidím, že to ještě má co říct. Jsou to témata aktuální, které jsou převeditelné na jeviště. Dotýká se nás to. Je to materiál, skrze který chceme vyprávět naše současná svébytná trápení. Karolína Světlá a Božena Němcová, kterou jsme viděli až jako punkerku. A souvisí to s tou poezií, že máme milnou představu o autorech. Nejsou to žádné relikty staré a ztracené doby.“

Titul na motivy je legitimní, pokud se na autora bere zřetel

Když je řeč o zpracování literatury na jevišti, mnoho souborů pracuje s literaturou na motivy. Někdy z původního autorova textu vidíme minimun jindy vůbec nic. Vít Matola vidí tvorbu na motivy jako naprosto legitimní, ale říká, že sám je rád, když je autor ctěn. „Jedna věc mi ale vadí, a sice když se za tím titulem soubor pouze skrývá. Ale když pracují na motivy, a dokážou si vytáhnout silné téma, které zpracují, tak je to naprosto legitimní.“

Lada Blažejová

Pedagožka Literárně-dramatického oboru na ZUŠ v Mladé Boleslavi a ve Studiu Šrámkova domu
v Sobotce. Se svými studenty přivezla na letošní Audimafor inscenace Kdyby tu nic nebylo a Komédia dell´arte.

Audimafor je velký zdroj inspirace

Lada Blažejová se vrací na Audimafor se svými studenty pravidelně, a vždy si společně vychutnávají celou přehlídku. „Je tu skvělá zpětná vazba a poučení pro žáky,“ říká Lada Blažejová. „Kontextem a zážitkem se učí nejvíc. Je důležitá účast na celém festivalu.“

Děti na recitačních přehlídkách nejsou nervózní

Lada se ve svém pedagogickém působení zaměřuje i na přednes, který je přirozenou součástí její výuky: „V LDO to mám nastavené tak, že máme jednu povinnou hodinu recitace za týden, a pak máme pravidelné poetické večery. Takže děti jsou zvyklé na vystupování a není to pro ně stresující.“

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Michal Kňava

autor: Lucie Kotěrová