Naďa Gregarová si převzala Zlatý odznak J. K. Tyla

Podíl Nadi Gregarové na rozvoji amatérského divadla ve východních Čechách i v rámci celé České republiky je jistě nepominutelný. Přesto, a snad právě proto, že se nikdy neobjevila na jevišti kromě rolí moderátora soutěží či přehlídek, stala se Naďa Gregarová jednou z nejznámějších tváří současného českého amatérského divadla, osobností, která bez výhrad patří do jeho paměti.

Naďa Gregarová jednoznačně patří mezi osobnosti, které výrazným způsobem ovlivnily východočeské amatérské divadlo. Začátkem sedmdesátých let min. století, po absolutoriu brněnské knihovnické školy, nastoupila jako metodička do Okresního kulturního střediska v Ústí nad Orlicí – ke svému prvnímu profesnímu zaměstnání – a jedinému, neb od druhé poloviny devadesátých let pak ve stejné profesi (až po svůj odchod do důchodu) pokračovala v podobné pracovní pozici na královéhradeckém Středisku amatérské kultury Impuls.

Pracovní náplní a vlastně i celoživotním posláním Nadi Gregarové se stala péče o rozvoj ochotnického divadla, přestože sama na jevišti, coby herečka nebo režisérka, či v jiné podobě, nikdy nestála. Ale pro stovky divadelníků se stala ikonou i duší amatérského hnutí – především svou perfektní prací pořadatelskou a organizační, a to nejen v souvislostech přehlídkových aktivit a vzdělávacích procesů, které vždy měly dokonalou profesionální úroveň. Dovedla totiž vždy skvělým způsobem spojovat lidi, přátelsky komunikovat, stala se perfektní organizátorkou, moderním slovníkem řečeno – výkonnou producentkou – a to takového formátu, který v uměleckých profesích (zvláště na západ od nás) bývá vždy vysoko ceněn. Naďa Gregarová totiž dovedla objevovat, vyhledávat a organizovat renomované lektorské a vzdělavatelské týmy, získávat pro ně významné osobnosti, a to nejen v oborech amatérské činohry, loutkového a alternativního divadla, ale i pro výchovu mladých recitátorů, pro dětské divadelní soubory (v královéhradeckém Impulsu i v oborech pěveckých sborů, tanečních souborů apod.).

Zcela mimořádným způsobem se podílela na vzniku celé řady akcí, které z amatérského divadla ve východních Čechách vytvořily dodnes nepřehlédnutelný fenomén: již v osmdesátých letech min. století např. spolu s Mirkou Císařovou se podílela na organizaci legendárních divadelních Inspirací, v roce 1992 se podílela na jednom z prvních „průřezových“ divadelních festivalů pod názvem SuperComenius v Brandýse nad Orlicí, v tomtéž roce zorganizovala mezinárodní festival dětského divadla v Kunvaldu a do Ústí nad Orlicí převedla na několik let i národní přehlídku dětského divadla. Neodmyslitelný je její vliv na rozvoji krajských divadelních postupových přehlídek v Červeném Kostelci, Audimaforu, přehlídek dětského a loutkového divadla, vzdělávacích cyklů pro herce a režiséry ad. Všechny tyto její aktivity doprovázel i hluboký osobní vztah k osobnostem, které těmto projektům poskytovaly mimořádný zvuk, např. k prof. Janu Císařovi, prof. Františku Laurinovi, Vladimíru Hulcovi, Haně Kofránkové, Nině Malíkové a k dalším. Svými zkušenostmi přispěla k práci řady ministerských grantových komisí, odborných rad Artamy, přípravných výborů Jiráskova Hronova a dalších.

Kromě svého profesního podílu na rozvoji amatérského divadla se Naďa Gregarová, jako členka a jednatelka Volného sdružení východočeských divadelníků, pečlivě starala o jeho členskou základnu, dokázala stmelovat, iniciovat a zajistit mnohé aktivity. Především se jejím úsilím podařilo rozvinout pravidelné vydávání Divadelní hromady a uskutečnit řadu edičních počinů, např. vydání publikací Kale a kyselo, Císařova jarmárka, Panáčkové Hanky Voříškové, knihu vzpomínek Františka Laurina a dalších. Svou práci jednatelky brala jako mimořádnou příležitost k propojení VSVD s posláním střediska amatérské kultury Impuls – její práce v podstatě naplňovala metaforický smysl názvu této instituce. Po deset let, od roku 2000, spoluvytvářela (se svým manželem Alexandrem Gregarem) jedinečnou a v Čechách dosud stále největší přehlídku nezávislého, nejen amatérského divadla – Open Air program při mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, který se v té době stal i značkou VSVD a Impulsu. A propojení obou značek vedlo např. i k akcím v českém amatérském divadle zcela ojedinělým, např. k výročnímu Cenění, každoročnímu setkání východočeských divadelníků všech divadelních oborů a druhů, které je symbolem komunikace a inspirace.

Laudatum k udělení Zlatého Tyla paní Nadě Gregarové

„Milá Naďo, mám pocit, že jste Zlatého Tyla měla dostat už dávno a to trojnásobného s diamantem. Nedá se ani spočítat, co všechno jste za ta léta, která Vás znám, udělala pro amatérské divadlo.Vždy jsem obdivoval Vaši nezměrnou aktivitu, ať při organizaci přehlídek a nebo při všem, co jim předcházelo. Vytvářela jste pro poroty, ve kterých jsem byl, klid, skvělé podmínky a zabezpečení všeho, co k práci potřebovaly, a tím jste se významně podílela na jejich úspěchu. A také Vaše jednání se soubory bylo příkladné a přátelské. Vaše znalosti divadelní práce Vás vedly k jasně formulovaným názorům, které jste nikdy nikomu nevnucovala. Měl jsem pocit jistoty, bezpečí a soudržnosti všech divadelníků, kteří s Vámi přicházeli do styku. Přeji Vám hodně zdraví a děkuji Vám za osobní přátelství.“

František Laurin