Seminář herectví s Lukášem Riegrem

Seminář základů činoherního herectví s Lukášem Riegrem má nový termín. Díky uvolňování opatření proti pandemii koronaviru, je možné kurz spustit. Pozor, je ale pro omezený počet účastníků. Pokud máte zájem, neváhejte s přihláškou.

Jedná se o čtyři sobotní semináře, které se konají v prostorách Impulsu Hradec Králové - centru podpory uměleckých aktivit. A to vždy od 10:00 do 18:00.

Termíny: 30. 5., 6. 6., 13. 6., 20. 6. 2020

Cena: 2000,- Kč (pro členy VSVD zdarma)

Lektor: doc. MgA. Lukáš Rieger, Ph.D.

Od roku 2003 působí jako pedagog herectví, od roku 2014 jako vedoucí ateliéru činoherního herectví na JAMU Brno. Mezi jeho nejvýznamnější divadelní zkušenosti patří stáž na tradiční ruské herecké škole – Institutu Borise Ščukina v Moskvě. Pohostinsky účinkoval v různých brněnských divadlech, od roku 2006 je hercem nezávislého divadla BURANTEATR.

přihláška do semináře zde

Seminář provede své účastníky základními postupy, které formulují směr výuky činoherního herectví na Divadelní fakultě JAMU. Představí základní problémy hereckého výrazu a pedagogické principy, jimiž je možné tyto nesnáze řešit a své schopnosti v tomto směru dále rozvíjet. Práce na jednotlivých hereckých dovednostech bude představena i na vybraných divadelních textech.

1. blok – Jevištní existence (autenticita)

Tajemství herecké přesvědčivosti tkví ve schopnosti: nepředvádět se, ale existovat. Herectví nespočívá v mimické nebo gestické ilustraci textu, ale v hledání toho, co mu předchází – tedy v uvědomění si situace, v níž se postavy nacházejí. Základním prostředkem je jednání v prostředí „já v daných okolnostech“ (tedy: skutečný „já“ ve vymyšlené situaci). Trénuje se: jevištní pozornost; představivost zaměřená na rozvíjení daných okolností; hledání důvodů k jednání; uvěření nečekané reakci.

2. blok – Dramatický konflikt (párové etudy)

Základem činoherního divadla je dramatický konflikt, v němž se jednání postav dostává do vzájemných kolizí. Herecké prožívání ve vypjatých okamžicích se prohlubuje zesilováním motivací a zvyšováním překážek, nikoli vnějším exponováním výrazu. Tato dovednost se opět trénuje v prostředí „já v daných okolností“ a závisí na schopnosti vyhledávat a domýšlet dramatickým situacím okolnosti tak, aby byly vyhrocené. Cvičí se pomocí improvizovaných párových etud, pro které si účastníci připravují vstupní vyhrocené okolnosti, nikoliv průběh jejich řešení.

3. blok – Vnější charakterizace (napodobování)

Ve stylizovaných divadelních žánrech se využívá i nadsázka ve vnější charakterizaci postav, která může vycházet i z mimetické inspirace vypozorované v jeho okolí (tj. z napodobování). Opakováním konkrétních odpozorovaných detailů vnějšího projevu lidí (zvířat) se herec pomocí empatie vciťuje do jejich vnitřního světa a dokáže si navodit jejich konkrétní rozpoložení. Vedle významného zdroje inspirace je tak napodobování i cestou k přetělesnění: herec se stává někým jiným, aniž by přestal být sám sebou.

4. blok – Rytmická struktura (kontrast)

Působivost fixovaného divadelního tvaru z velké části záleží na střídání různých rytmů. Ty můžeme využívat jak v rovině horizontální kompozice (v rámci času divadelního vyprávění), tak i v rovině kompozice vertikální (v různorodém vrstvení postavy). Pro herce je například náročné udržet své postavy i ve vyhrocených vzájemných konfliktech v rozdílných rytmech.

Lukáš Rieger