Antré: Osudový Drak Tomáše Jarkovského

Ve čtvrtek 25. 3. 2021 byl hostem streamu Antré Tomáš Jarkovský, ředitel divadla DRAK Hradec Králové, absolvent režie a dramaturgie Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU Praha, ale také Divadla Jesličky Josefa Tejkla Hradec Králové, lektor a porotce, se kterým si tentokrát povídal Josef Jan Kopecký.

Stream Antré připravuje na svém YouTube kanále VSVD za podpory Centra uměleckých aktivit Impuls Hradec Králové každý čtvrtek v 18.00 hod. z královéhradecké Galerie Václava Havla.

Záznam streamu: ZDE

Tomáš Jarkovský byl v Antré uveden citátem z rozhovoru, který poskytl Českému rozhlasu: „Rodiče mi sice nehráli loutkové divadlo, ale protože jsem z Hradce Králové, chodil jsem do Draku už jako malý a potom i jako větší. A současně jsem chodil i do Klicperova divadla. To byla taková šťastná éra pro iniciaci divadlem. Myslím, že první inscenace, kterou jsem viděl, byl Pinocchio, což byl silný zážitek pro první setkání s divadlem. A potom jsem začal chodit také do Klicperova divadla. A to byla zase slavná Morávkova éra, takže jsem tam viděl spoustu divočin, které mě oslovily. Na gymnáziu jsem začal chodit do Jesliček, kde byla zrovna silná éra dramaťáku, hodně nás potom šlo na DAMU, z každého ročníku dva i tři, takže i na škole byla taková hradecká enkláva. Myslím si, že jsem chytil tu správnou dobu.“

ZAVLEČENCEM K DIVADLU

Jesličky Tomáš navštěvoval až od svých 16 let. „Byl jsem dítě, co chodilo na hodně kroužků. Chodil jsem na výtvarku, na klavír, také fotbal jsem hrál – dost blbě, ale rád. Kolem dramaťáku jsem stále brousil a vždycky mě to zajímalo, ale protože jsem měl jiné zájmy (a protože mě tam nikdo nepřihlásil a mě to samotného nenapadlo), byl jsem se tam poprvé podívat až na gymnáziu. První inscenací, kterou jsem tam viděl, byl Drak Jevgenije Švarce v režii Emy Zámečníkové. A moc se mi to líbilo, viděl jsem ho víckrát – a pak jsem začal do Jesliček sám chodit.“

V rozhovoru vzpomněl i na svého profesora z DAMU Jana Bornu, který Tomášovi vysvětlil, že do divadla chodí i takzvaní zavlečenci, tedy například manželé divadlo milujících žen, kteří je do divadla doprovází – a v hledišti je vždy poznat, kdo tam chtěl být víc a kdo je zavlečenec. „Ve školním věku, když jde do divadla celá třída, tak jsou vlastně všichni zavlečenci – a potom se některým stane, že to začnou mít opravdu rádi a chtějí do divadla chodit víc a pořád.“ To byl také případ Tomáše Jarkovského, který začal navštěvovat představení za představením, protože ho divadlo začalo zajímat.

„Největším inscenačním zážitek pro mě byla v Jesličkách inscenace Ani zrnko pepře pro Czermaka Hanse Carla Artmanna, protože je to skvělá hra. Dnes už neumím říct, jak jsme to zkoušeli, ale hrozně mě to bavilo. A mám pocit, že to bylo docela dobré. Když jsem byl před časem v nějaké porotě, tak jsem na tuhle inscenaci vzpomínal – a říkal jsem si, že by mě hrozně zajímalo, jak to doopravdy vypadalo, protože to člověk neví, neumí odhadnout, nikdy se neviděl. Záznamy, streamy, nic takového nebylo, ale opravdu by mě to zajímalo, protože to, jak si pamatuji atmosféru té věci, a to téma samotné, přijde mi dodnes velmi zábavné, a jsem rád, že jsem to zažil.“

OD DRAKU K DRAKU

Nejenom že prvním Tomášovým divadelním zážitkem byl Pinocchio v DRAKU, nejen, že do Jesliček začal chodit kvůli diváckému zážitku z Švarcova Draku – královéhradecké divadlo DRAK sehrálo zásadní roli i při jeho volbě divadla jako profese a zásadní pro něj je i dnes v pozici jeho ředitele.

„Do DRAKU chodíš jako do dětského divadla, ale pak nabudeš dojmu, že jsi už na to velký a že už také můžeš chodit do velkého divadla,“ vzpomíná Tomáš. A přesto, a také díky Jesličkám, se k DRAKu opět vrátil – když studoval na gymnáziu, fungoval v DRAKu cyklus inscenací pro -náctileté, který připravoval Jakub Krofta a Tomáš si vybavuje dva silné zážitky, dva dlouhé večery, které celé s Jakubem Kroftou spolu prodiskutovali: „Člověk ho nábožně poslouchal a on byl otevřený a velkorysý.“ To všechno dohromady bylo důvodem, že si Tomáš podal přihlášku na DAMU.

DRAK theatre

Na otázku, zda je DRAK stále divadlem pro děti, odpovídá Tomáš, dnes jeho ředitel, v Antré: „Je. DRAK je především a od základu divadlo pro děti a mládež, toho se rozhodně zříkat nechceme. A zároveň je to divadlo loutkové i divadlo studiové, hledačské. Vždycky takové bylo a doufám, že takové vždycky bude. A že jsem ho já osobně, tak jak jsem vyrůstal, i na nějaký čas ztratil ze zřetele, to je věc, na kterou se snažíme myslet. Funguje to tak – chodíš tam se školou, což je jistý organizovaný režim návštěvy, a přesvědčit mladé lidi, že by měli přijít i sami od sebe, že je ten dům otevřený, že se tam hrají i jiná představení, než školní, to není jednoduché. Stále proto hledáme způsoby, co vytvářet, aby ho mladí ze zřetele neztratili.“

Za celou dobu existence DRAKu je jeho základním smyslem zprostředkovat, a nejen v královéhradeckém regionu, první kontakt dětí s divadlem. Zároveň Tomáš dodává, že „i když je ti patnáct, pětadvacet nebo pětatřicet, pětačtyřicet, pořád můžeš mít v Draku silný zážitek.“

REŽISÉREM, AUTOREM A DRAMATURGEM

Tomášovo nadšení divadlem mělo rychlý nástup – v roce 2002 přišel do Jesliček a už v roce 2005 režíroval své první autorské představení Vězni. Jeho předlohou byl text Stavy blaženosti Karla Houby. Hráli ho také na Šrámkově Písku. „Mě ta představení začala zajímat jako celek, ne jenom hraní. A protože jsem si myslel, že se tomu říká ,režie´, tak jsem se rozhodl, že tedy zkusím něco zrežírovat.“ Na Gymnáziu J. K. Tyla Tomáše učil češtinu Pavel Pešek a v té době ho Tomáš oslovil, zda by mu nepomohl s přípravou oněch Vězňů, zda by mu nedělal oponenturu scénáře. Pešek nabídku přijal – a posléze v nich i hrál, společně např. i s Milanem Hajnem, v té době také studentem Jesliček – dnes se s ním ředitel Jarkovský potkává jako s kmenovým hercem DRAKu. Ve Vězních hráli navíc i další tři budoucí absolventi herectví DAMU i jeden absolvent produkce. Jesličky byly (a jsou) zkrátka fenoménem, konečně s Tomášem v ročníku studovali dva další Jesličkáři... „Jesličky byly hrozně svobodné a zábavné prostředí, kde chtěl být člověk od rána do večera. A s tím se pojila i spousta srandy a různých iniciačních zážitků,“ vzpomíná Tomáš.

V rozhovoru o DRAKu také padla řeč na jeho současné inscenace autorské dvojice Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček, o Bílém Tesákovi, o inscenaci Amundsen kontra Scott i o tom, proč a s jakou motivací vznikly. „Snažíme se dělat věci, které jsou náš zásadní zájem. Kdyby nás to nebralo, tak bychom to nedělali. V dětském divadle se může zdát, že paleta společných témat, která berou tebe i berou děti, může být omezená, ale na druhou stranu – v každém divadle jsou nějaká omezení.“

A o čem byla v Antré ještě řeč? O tom, že byl Tomáš také „převodníkem“, když se přes něho chtěl jeho kamarád dostat k vysněné dívce, o jeho vůbec prvním jevištním vystoupení na základní škole v inscenovaném čtení Malého prince i o dalších představeních Jesliček a stejně o tom, jaké v té době Jesličky byly. Zajímá Vás, kdo další z Jesliček vystudoval DAMU – a kdo byli oni pedagogové, kteří tento kvas v Hradci Králové zapříčinili? A jaké jsou současné inscenace DRAKu? Proč padla dramaturgická volba právě na ně? Co je to Live-Cinema? Co scénickým tvarům nabízí? A co DRAK nabídne, až skončí vládní opatření? Poslechněte si celý rozhovor s Tomášem Jarkovským, v němž jsme se dostali i k výkladů slov jako ochotník, amatér či nezávislé a další divadlo...

Záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centru podpory uměleckých aktivit - Impulsu, Hradec Králové.

foto: Jan Slavíček

autor: Josef Jan Kopecký