Pavel Hladík: čeká ho jeho 100. divadelní premiéra

Divadelník, který má za sebou 99 inscenací, na kterých se aktivně podílel. Stále hraje a pořádá přehlídku jednoaktových her v Holicích. Milovník Osvobozeného divadla a Semaforu. Režisér, který nerad zkouší. Tak to je další host Antré a Kateřiny Fikejzové Prouzové.

záznam streamu: ZDE

Pavel Hladík v úvodu přikyvuje, že toho doposud hodně stihl. Býval pracovníkem muzea a kulturního domu v Holicích, a zde také byl starostou i místostarostou. No a samozřejmě, u toho se aktivně věnoval divadlu jako herec, režisér i dramatik.

Poprvé hrál divadlo v šesti letech, čili v roce 1957, jak říká Pavel Hladík, bývalý kronikář města Holice. „Na rozloučení s mateřskou školou jsme dávali pohádku, a já jsem tam dostal hlavní roli krále, což bylo něco jedinečného. Na několik věcí si pamatuji: jednak mě to učila matka, a pak tak zvaná teta řekla, že mi musí sehnat pořádnou korunu. Takže jsem měl z mosteckého divadla opravdovou královskou korunu. Pak jsem se ještě párkrát bohužel účastnil těch školních akademií, ale vlastně jsem až v 17 letech začal s divadlem jako takovým,“ vypráví Pavel Hladík o svých divadelních začátcích.

Na vojně jsem netušil, že Seifert je nežádoucí autor

Studentského života si Pavel Hladík užíval poměrně dlouho, i když asi ne tak, jak by rád. Po maturitě nemohl studovat vysokou školu, takže ji dokončoval až v devadesátých letech, kdy vystudoval Historii a etnologii. Ale divadlo hrál bez ohledu na to, jestli studoval či ne. Divadelní začátky Pavla Hladíka jsou spjaty s divadelním souborem Kachle, který založil se svým kamarádem. Na vojně měl dokonce Pavel Hladík svůj soubor, ve kterém se zaměřil na divadlo poezie a hudby. „My jsme se na vojně dokonce dostali do nějakého kola přehlídky, ale to byl rok 1972 asi, a já jsem nevěděl, že ty básníci jsou někde daný v šuplíku, jako Seifert a Suchý. Až na vojně jsem se dozvěděl, že nějací básníci nejsou dobří na tolik, abychom je ukazovali,“ vzpomíná Pavel Hladík.

V případě potřeby vypomáhá v ostatních oborech

Během své profesní kariéry byl Pavel Hladík referentem pro mimoškolní vzdělávání v kulturním domě a ředitelem muzea. K pracovní pozici v kulturním domě se dostal vlastně díky tomu, že tam byl pečený vařený na veškerých akcích, které se tam pořádali. „Profesně jsem se dostal ke kultuře v roce 1973. Ono to znamenalo, že jsem měl ty vzdělávací kurzy a takový blbosti na starosti. Ale dělal jsem i spoustu jiných věcí, protože jsem tam měl větu, že v případě potřeby vypomáhám v ostatních střediscích. Což kolega z výtvarného střediska, který nic takového nečetl, ale tuhle větu uměl zpaměti, tak na výtvarném jsem byl každou chvíli,“ směje se Pavel Hladík a dodává: „Ale když jsem pak byl ředitel, tak mě nemohl nikdo nachytat.“ Říká bývalý ředitel kulturního domu, který se k této pozici dopracoval poctivě vedenou kulturní činností.

Holice, město jednoaktových her

Divadlo má v Holicích hlubokou tradici, která sahá až ke konci devatenáctého století. Nicméně soubor současné podoby má své začátky v roce 1962, kdy se spojily tehdejší tři soubory v jeden celek. Byly to tradiční soubory Klicpera, Máj a Tyl, které dále hrály pod hlavičkou Divadelní soubor Kulturního domu.

Do Holic se ale jezdí nejen na místní soubor, ale také na divadelní přehlídku jednoaktových her, která se koná jednou za dva roky. A letos proběhne první listopadový víkend 4. – 6. 11.. Vstupné na představení je volné, takže určitě neváhejte, a zajeďte na tuto přehlídku podpořit soubory i organizátory přehlídky v čele s Pavlem Hladíkem. „Bohužel, nevím čím to je, že holičtí diváci na to nechodí. Když hraje holický soubor, tak to je skoro plné. Proto také kdysi dávno jsme udělali to, že jsme museli říct, že nemůžeme brát představení jiných ochotníků, protože na ně opravdu nepřijdou.“ Když se ale vrátíme k pozvání na letošní ročník přehlídky jednoaktovek, je ještě jedno lákadlo, které rozhodně stojí za zvážení. „A letos až bude přehlídka, tam bude ta moje 100. hra. Bude to Uspořená libra, což vlastně nevyšlo ani jako hra. Původně to byla televizní inscenace. Já to mám nahrané, takže jsem to opsal a nazkoušel. I když já se přiznám, já nejsem moc příznivec zkoušení. Já je nechám, ať dělají, co umí,“ říká režisér Pavel Hladík, kterého čeká již stá inscenace, se kterou má co dočinění.

Přehlídka jednoaktovek se do Holic přemístila z Prahy. A jako vhodné místo byly vybrány Holice, kde tehdy šéfoval kulturní dům, kdo jiný, než Pavel Hladík. Jak vypráví, ještě asi další dva roky po prvním ročníku se ptal, kde bude další ročník. Ale teď už se neptá. Holice jsou zkrátka to správné místo pro jednoaktovky.

Vzpomínky na milé ze sta inscenací

„Já když si na něco vzpomenu, tak to byli určitě Rackové od Pavla Fialy. Jinak vzpomínám na nějaký ty Werichovky, já jsem byl na nich asi nějak závislej. A potom rád vzpomínám na Poslední doutník, a to vybrala Jitka Juračková a dala mi to,“ zmiňuje svou kolegyni Pavel Hladík v kontextu složení souboru v Holicích. Jako jinde, i v Holicích by uvítali další aktivní režisérské tváře.

Z pera Pavla Hladíka

Mezi vzpomínkami se vyprávění zastavilo u fotografie z inscenace Šťastné a veselé, kterou napsal Pavel Hladík. „To je asi nejhranější představení, protože to jsme hráli asi devět krát. Na Holice to je hrozně moc, protože ono se většinou hraje dvakrát,“ vysvětluje Pavel Hladík vcelku nízké číslo repríz. „Na zájezdy se přestalo jezdit, protože začali tím, že vznikl kulturní dům, tak se dělali takové scény, se kterýma pak nešlo nikam jet. A ještě k tomu v okolí rušili divadelní sály.“ Nicméně protože je Pavel Hladík odjakživa činný muž, postupně oslovoval obnovené sály v okolí a začal pracovat na inscenacích, méně náročných na scénografii.

„Nevzpomenu si, kolik jsem toho napsal. První věc, která se hrála, to byly tři takové povídky Františka Nepila. Dvě byly jeho a jedna byla moje, a jmenovalo se to: Kde jsi chodil, Satane? A právě jsem si na něj vzpomněl, protože jsem si dnes koupil jednu jeho knížku. Já jsem ho pozval na to představení, on přijel, a přijel s Vladimírem Renčínem. Beseda s nimi se protáhla až do čtyř hodin odpoledne, a to jsem s nimi chtěl stihnout oběd. A oni pak už museli jet,“ vzpomíná rád Pavel Hladík, který jinak sám napsal asi deset divadelních her.

Poslechněte si záznam celého Antré:

záznam streamu: ZDE

Děkujeme za podporu Galerii Václava Havla a Centrum uměleckých aktivit.

Záštitu nad streamem Antré mají: hejtman Pardubického kraje Martin Netolický a hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.

foto: Tomáš Zeman

autor: Lucie Kotěrová