Divadelní setkání podle porotce Jaroslava Dejla

V sobotu 13. dubna a v neděli 14. dubna 2019 se konalo v inspirativním prostředí Divadla Jesličky Josefa Tejkla postupové kolo na celostátní přehlídky Dětská scéna ve Svitavách a Loutkářská Chrudim.

Nadšenci z Jesliček poskytli techniku, prostory a bezchybný servis. Andrea Moličová z Impulsu Hradec Králové zorganizovala dvoudenní maratón čtrnácti inscenací a příjemně jej moderovala. Za pozornost stojí i programová brožura přehlídky ve vynikající grafické úpravě Maria Alfieriho. Prostě dokonalé. Díky. A co jsme tedy viděli:

Studio Šrámkova domu Sobotka přivezlo hru Co takhle čaj, bábi (autor B. Jacquese; překlad: Pavel Dufek; dramatizace, režie, kostýmy: Lada Blažejová; premiéra: 17. 12. 2018). Představení začíná zvukem starého hracího strojku, na scéně je křeslo, stolek s lampou, pět rámů s postavami starých dam. Dívka Alma si prohlíží své poklady – prsten, náramek aj. Postupně se dozvídáme, že pomáhala oněm starým dámám, ale zároveň je o tyto poklady okrádala. Do příběhu je vsunuta historie jedné drahocennosti, která pocházela z válečného Německa. Celý příběh končí výkřikem Almy, kterou dohnalo špatné svědomí, což bylo dost drsné a zbytečné. Představení vzniklo na námět knihy Sedm strašidelných příběhů. Výsledkem je poznání, že dobrý skutek může být provázen pěknou lumpárnou. Ke kladům patří jednoduchá scénografie, rámy slouží nejen pro portréty starých dam, ale i pro představení postav vloženého příběhu z Německa (stávají se i klekátkem v kostelu, znakem náletu aj.). I jednoduché kostýmování slouží k atmosféře představení. Problémem je někdy temporytmus, retardující přestavby. A z jeviště, bohužel, šla minimální energie, děvčata ve věku jedenáct až třináct let byla fyzicky povolena, rezervy občas byly i v mluvě. Celkově lze říci, že šlo o zajímavé představení, které nastolilo otázky dobra a zla. Soubor dostal Cenu za dramaturgické uchopení tématu

Soubor Čtyřlístek ZUŠ Chlumec nad Cidlinou uvedl Pohádky od Čtyřlístku (autor Jiří Kahounek; režie a dramatizace Romana Hlubučková; premiéra: 5. 3. 2019). Z pohádek si Romana Hlubučková vybrala pro skupinu deseti malých dětí tři pohádky – O Ježečkovi, který si chtěl hrát, O žabáčkovi, který si myslil že je nejlepší a O myšce princezně. Jednoduché hříčky umožňují malým dětem s hrdiny příběhů se ztotožnit. V každé části jsou použity jiné loutky – v první plošné, v druhé stínohra a ve třetí loutky na vařečce. Asi nejlépe vyšel Žabák, který nabídl řadu humorných situací. Největší rezervy byly ve třetí pohádce. Vařečky nenabízely mnoho možností, děti byly oblečeny v černém, na jevišti byly přirozené a slušně jevištně mluvili. I stínohru na svůj věk velice dobře zvládly. Sympatické, svěží představení. Navíc děti se seznámily se třemi způsoby loutkového divadla. Byla udělena Cena za citlivé vedení dětí k práci s loutkou.

Dramatický kroužek ZŠ Železnická, Jičín: Chci zpátky školné (autor Frigues Karinthy; překlad Ladislav Hradský; režie a dramatizace Richard Koníř a Pavel Horák; premiéra 8. 3. 2019). Soubor známý z Dětské scény si tentokrát zvolil jako předlohu téměř sto let starou povídku z knihy Prosím pane profesore. Členové souboru trochu zestárli, a tak se hledal text, který nebude pohádkový. – Žák soukromé školy přichází do své bývalé školy, aby vymáhal vrácení školného, podle jeho tvrzení ho škola nic nenaučila – způsob, jak jednoduše přijít k financím… Tvrdí, že nic neumí, ale pedagogové milého pána také přelstí, primitivními otázkami mu dokazují, že naopak všechno umí. A vyhrávají. Text je typická konverzačka, hraje se ve sborovně, v prostoru, který nenabízí mnoho možností pro akci. A je to statické, slova nás zahlcují. Představení asi dobře rezonuje v domácím prostředí – tentokrát to asi nebyl nejlepší dramaturgický výběr, pro jinak velmi sympatický soubor devíti starších žáků základní školy. Získali Čestné uznání za obraz atmosféry sborovny.

Soubor Dámy v černém, ZŠ Bezručova Hradec Králové Černý kocour (autor E. A. Poe Jáma a kyvadlo; překlad: Josef Schwarz; premiéra: 30. 1. 2019). Horor je oblíbený žánr dospívajících, tady si ho zvolily dvě dívky (třetí se objeví až v přidaném závěru). Představení je v podstatě ilustrativním literárním čtením. Povídka vypráví o člověku, který od dětství miloval zvířata a nejraději měl černého kocoura, co se k němu tulil a lísal. Nikdy na zvíře nevztáhl ruku a nikdy ho neudeřil, což se změnilo od doby, co propadl alkoholu. Obtěžovalo ho kocourovo dolézání a začal kocoura bít. Když ho kocour zase obtěžoval, vzal nůž a vyřízl mu oko – a poté oběsil. Za několik dní z nejasných příčin jeho dům shořel… Děj spěje k hororovému konci, kdy muž ze vzteku zabije manželku a zazdí ji. Ale vše je prozrazeno… Dívky jsou oblečeny v černém, postavu muže si předávají za pomoci bílé šály. Tento princip je časem opuštěn, a proto je divák místy zmaten, neví, kdo je kdo. Kocoura představuje černá rukavice, její animace ale není důsledná. Naturalistickou scénu konzumace vyříznutého oka si dívky náležitě užívají. Na scéně jsou pouze dvě židle potažené červenou látkou. A zazdění manželky proto vypadá spíše jako pouhé zabalení do koberce. K povídce je přidán dovětek ošetřující lékařky šíleného Poea. Ale najednou jsme v jiné komedii. Byl to zajímavý pokus, jak seznámit žáky s tvorbou E. A. Poea, ale jevištně zůstal na půli cesty. Porota udělila Čestné uznání za osobitou adaptaci literární předlohy.

Soubor Pod kloboukem, ZUŠ Chlumec nad Cidlinou Jak to chodí u medvědů (autor Hana Doskočilová; režie a dramatizace Romana Hlubučková; premiéra 5. 3. 2019). Romana Hlubučková si pro skupinu pěti dětí mladšího školního věku vybrala tři příběhy medvědů a navlékla je na nit říkanky Jaro, léto, podzim, zima u medvědů je vždy príma. V první části je řada humorných situací kolem námluv, nadbíhání, odmítání, souhlasu. Až po svatbu. V prostřední části O zlatém knoflíku, si po jeho nalezení medvídek myslí, že je nejlepší na světě a všichni mu musí sloužit. Teprve jeho maminka ho vrátí zpátky do reality, když knoflík hodí do rybníka. V závěrečné části o sadu, je příběh o závisti a snaze medvěda, jak o sad připravit. Vše je zakončeno obrazem medvědů v zimním doupěti. Romana dětem vytvořila bezpečné prostředí hry – čtyři židle potažené zelenou látkou, děti výborně animují plyšáky medvědů, jsou přirozené, a z jeviště jde radost ze hry i nadšení malých loutkářů. Nejvíce rezerv je ve třetí části. Jde ale o citlivé, milé, chytré a sympatické představeníčko. Soubor byl doporučen do širšího výběru na celostátní přehlídky Dětská scéna a Loutkářská Chrudim.

Soubor Klokan, ZUŠ Střezina, Hradec Králové Pipi, Dlouhá punčocha (autor Astrid Lingrenová; překlad Josef Vohryzek; režie a dramatizace Jiřina Krtičková; premiéra: 11. 4. 2018). Vedoucí vybrala pro skupinu deseti až dvanáctiletých dětí několik situací ze známe a populární knihy o Pipi: nastěhování do vily Vilekuly, seznámení s kamarády Anitou a Tomym, útěk před policajty, návštěvu školy, nakupování a odjíždění. Představení je někdy scénickým čtením (velké rezervy ve sborovém přednesu), v některé části jsou rozehrány formou dramaťácké hry a improvizace. V hlavní postavě Pipi se dívky střídají předáváním výrazné rezaté paruky, střídají se i v rolích Anity a Tomyho. Škoda, že tyto proměny nejsou výrazněji jevištně sděleny (vyjma první předávky – hádka, stříhání). Úroveň jednotlivých scén kolísá v závislosti na zkušenosti dětí. Hraje se na jednoduché scéně za pomocí praktikáblu. Rezervy jsou i v jevištní mluvě. Představení je ale jistě pro tuto skupinu dětí důležité z pedagogického hlediska.

Soubor Studio Šrámkova domu Sobotka Srdce hvozdu (autor Michelle Paver Letopisy z hlubin věků 1 – Bratr vlk; překlad Jana Jašová; režie, dramatizace a scénografie Lada Blažejová; premiéra 25. 2. 2019). Lada Blažejová velice šikovně vybrala několik motivů a situací z rozsáhlé literární předlohy Bratr vlkdo přehledného příběhu z úsvitu dějin. Má partu šesti kluků, kteří hrají o přátelství, o konci dětství, o boji dobra se zlem a o osamění. Příběh Toraka, dvanáctiletého hocha, který slíbil umírajícímu otci, že se pokusí zbavit Hluboký hvozd krutého medvěda – chlapec musí před medvědem prchnout a postarat se v divočině sám o sebe. Musí se rozhodovat, jak přežít – váhá nad možností ponechat si, či zabít a sníst vlčí mládě. Malý vlček k němu přilne a Torak zjistí, že mu dokáže porozumět a štěknutím či pohybem mu něco sdělit. Vydávají se pro Ducha světa. A vlček nepřežije boj s velkým medvědem. Kluci hrají na holé scéně v jednoduchých náznakových kostýmech. Scénografii a zvukovou stránku vytvářejí velké hole, které mají v rukou. Efektně se pracuje s kontra světlem, stíny, šero, atmosféra, často nádherné obrazy. Šťastně je vyřešeno např. nepopisné zobrazení obrovského medvěda, cesty pralesem atd. Pracuje se i s chórem, který představuje hlas otce či je vypravěčem. Kluci jsou skvělá parta a z jeviště sálá jejich nadšení ze hry. Představení se stalo jedním z vrcholů hradecké přehlídky a bylo nominováno na celostátní přehlídku Dětská scéna ve Svitavách.

Divadelní soubor ZUŠ Jičín A takhle my žijeme… (autor Martina Komárková a soubor; režie Martina Komárková; hudební spolupráce Pavel Krčmárik). Viděli jsme dvě aktovky: Je mi třináct a ještě nemám kluka! a Referát. V první dívky řeší „generační“ problém – nemají kluka a neustále jsou konfrontovány mladšími holkami, které s tím nemají problém. Druhá část je skutečným referátem o dvou ikonách šansonu – o Edith Piaf a Marlene Dietrich. V průběhu pásma se obě divy objevují jako mladé dívky, ale pisatelky referátu jsou vyrušovány mladšími sestrami, které si chtějí hrát. Zazní i dvě hudební ukázky z tvorby Edith a Marlene. Obě aktovky jsou velice vhodné pro spolužáky a známé… Soubor dostal Čestné uznání za autorskou tvorbu.

V loutkářské části přehlídky jsme viděli šest souborů. Mladí ze souboru Jarky Holasové Convivium z Jaroměře sehráli rakvičkárnu Všech pět mých podle pohádky H. Ch. Andersena Malý a velký Kalouš. Nádherný paraván – ale časem pro jeho neustálou manipulaci začal retardovat temporytmus, i textu by prospělo škrtat, aby rakvičkárna dostala tempo. Viděli jsme mnoho práce učiněné při přípravě, mnoho práce při jevištní realizaci, ale výsledek nebyl úplně odpovídající vložené námaze, škoda. Soubor dostal Čestné uznání za práci na inscenaci.

Další Jarčin soubor Je to tajný!, Jaroměř – mladší členové předvedli dramatizaci básně Jacquesa Préverta Výjev ze života antilop pod názvem A co antilopy? Představení má dvě části, první se hraje za použití stínového divadla, s nádhernou žhavou atmosférou Afriky. Druhá část, večeře antilop, je činoherní. A není úplně jasné proč.

Soubor starších dětí Za dveřmi ze ZUŠ Chlumec nad Cidlinou pod vedením Romany Hlubučkové uvedl bajky podle Jamese Thurbera Karnevalpod názvem O lidech – v hlavní roli. Jak jsme Romanu výše chválili, tady to bylo trochu bezradné, zmatečné, bez temporytmu a nápadu.

A vrcholem loutkářské části se stal soubor Mízou do dřeva z Hradce Králové, s inscenací Kdyby se ztratili… Dvě zralé ženy, poezie, hudba, zpěv, animované obrazy. Křehké, ženské, poetické, životně prožité. Něžný zážitek. Představení nominováno na Loutkářskou Chrudim a doporučeno na Wolkerův Prostějov.

Dramaturgie přehlídky nabídla i další ženské představení: tři dívky a jejich „pivní happening“ v rámci představení Na zdraví! souboru Desgirafes Jaroměř. Hraje se s velkými manekýnovými loutkami námořníků, kteří popíjejí pivo a močí na scéně, také s malými maňásky ve vsunuté rakvičkárně podle povídky E. A. Poea. A nejen děvčata, ale i diváci si užili piva…

Loutkové divadlo Maminy Jaroměř předvedlo autorskou variaci na téma Rusalky či Malé mořské víly s názvem Kašpárek a princezna.

Všechna představení spolu s množstvím diváků sledovali porotci Jiřina Vacková, Michal Drtina, Josef J. Kopecký a Jaroslav Dejl – ten se pokusil zaznamenat něco z diskusí o představeních, které probíhaly v přátelské a dělné atmosféře.

Autor: Jaroslav Dejl